Italsko-španělsko-britský film se odehrává v parném létě roku 1978 v idylickém městečku na Sicílii. Vypráví o devítiletém Michelovi, který náhodou zjistí, že v podzemní sousedního domu je držen v zajetí unesený chlapec Filippo. Neví, komu se má se svým objevem svěřit a postupně zjišťuje, že dospělí, včetně jeho vlastních rodičů, se nehodlají do ničeho plést a dokonce ho varují, aby na všechno, co viděl, zapomněl. (oficiální text distributora)
První třetina filmu má tak maximálně pěknou hudbu a kameru a vypadá na pěknou nudu, ale v příběhu pak nastane nečekaný zvrat a začne to být zajímavé. Dala bych i víc hvězdiček, ale vadí mi malá uvěřitelnost příběhu. Nemyslím, že by desetiletý chlapec nevěděl, že hladovému chlapci je lepší koupit chleba, než Kit Kat a že by se nesnažil alespoň někomu svěřit s tím, že našel uvězněného chlapce. Dojem o něco zlepšil závěr filmu.
No dobre, druhá polovica nebola až taká vzletná ako prvá. Ale pre mňa vďaka kamere, hudbe a výbornému hereckému obsadeniu (deti aj dospelí) stále nadpriemerné chlapčenské dobrodružstvo z jedného horúceho talianskeho leta. Voňala naprieč ním pšenica a nebezpečenstvo. Po pôsobivej, miestami až hororovej prvej trištvrte hodine sú karty odhalené, ale i tak mi to pripomenulo moje obľúbené filmy „Zvodná krása“ a „Malena“.
Vynikající. Upoutávku na "Io non ho paura" jsem viděl již před někoilka lety a moc na mne zapůsobila. Bohužel jsem si nezapamatoval název filmu, takže mi nezbývalo než doufat, že na něj časem náhodou narazím. Stalo se. Začátek velice příjemně hororový, zbytek pak už takové polofunkční drama, které by bývalo mohlo být mnohem hlubší, avšak ke spokojenosti to stačí i takto. Ale ta atmosféra! Kvůli ní mám rád snímky z jihoevropských zemí. Koukněte a pochopíte.
Tak nějak nevím, výborně vykreslená vesnička i s jeho okolím, k tomu parta dětí a jedna jáma, ale to všechno netvoří film, který by vyloženě zaujal. Pro mě prostě málo, pouze průměr.
I když některé pasáže a souvislosti působí poněkud naivně,necháme-li se filmem pohltit a příběh sledujeme z pohledu malého chlapce,dostane se nám celkem netradičního filmového zážitku.Práce kamery je fantastická a hlavně díky ní je pár scén opravdu silných a napínavých.Atmosféra jižní Evropy ze snímku přímo sálá.Doporučuji...
Deti radi opustené budovy. Prísľub pokladov ukrytých v ruinách láka k preskúmaniu zóny, z neznámych dôvodov zavrhnutej svetom dospelých. Adrenalínovým bonusom v zanechaných priestoroch s opadávajúcou omietkou a prefukujúcim vetrom pomedzi škrípajúce zvyšky okeníc sú pivnice. S vôňou plesniviny, obklopené vlhkom, tmou a nepomenovateľným tajomstvom tvoria protiklad k obilným zlatožltým lánom zvlnenej pahorkatiny južného Talianska. Jama prekrytá vlnitým plechom tu zároveň symbolizuje nazeranie z priestoru detstva vymedzeného žiarou slnka a jasom rodičovskej opatery do temnejšej dospelosti. Okrem zodpovednosti tam vládnu dušu zožierajúce, no málokedy sa plniace prísľuby hmotnej slávy, nezriedka vykupované zneužívaním ostatných. Pokiaľ ostal film v rovine zobrazenia spontánneho a často neuvedomele krutého detského správania, šmrncnutý záhadou v tmavej jame, bolo to fajn. Od momentu objasňovania úloh dospelých až po patetický záver sa to ale zvrtlo do viac-menej štandardizovaného príbehového produktu o neohrozenom detskom hrdinovi, postaviacom sa svojvôli veľkých s povinným záverečným morálnym apelom v podtexte o neubližovaní deťom. 65%
Velmi zajímavé drama, které mě dokázalo celkem úspěšně zdeptat. Občas mi přišlo, že koukám na něco jako Město bohů, ale zase až takové psycho to není. Nicméně po herecké stránce brilantní.
Úchvatný film, který mě naprosto pohltil. Příběh chlapce a jeho kamarádů odehrávající se na Sicilském venkově 80- tých let minulého století. Střet dětského světa se světem dospělých a jeho problémy. Na krásném jihu Evropy se odehraje příběh plný emocí, vášní ale také poetiky. Skvělá režie, kamera i herci,hlavně v dětských rolích. A také ta nádherná a podmanivá hudba,až cítím ten žár sálajícího slunce. Pro mě nejlepší italský film posledních let.
Příběh je rozhodně zajímavý, navíc někde v polovině zasažen zvratem, skýtajícím potenciál pro napínavou psychologickou hru. Tvůrci jakoby ale nevěděli, co s danou látkou dělat, tak si dál nezaujatě zabírají zlaté lány polí, budují hezkou letní atmosféru a zpříjemňují den kvalitním hudebním doprovodem. No a drama zůstává sedět doma. Jáma nevyvolá žádné pocity, pouze nasadí do mysli léto, příběh nechává mimochodem plynout, nevzruší, nenutí diváka nervózně čekat, co se odehraje v příští chvíli, nenutí ho s někým cítit, někomu fandit, nevykresluje zajímavé psychologické profily. Prostě pomalu plyne a ukazuje příjemné obrázky. Ještě že je děj zajímavý sám o sobě a pozornost jakž takž udrží až do velmi povedeného konce. Potom titulky a nic. Pokud film takového žánru a tématu nevyvolá žádné emoce, dojmy, pocity, asi je někde něco špatně. Hezky vypadat a vlastnit hezký příběh vždycky nestačí.
Príbeh je veľmi "nepravdepodobný", ale nakrútený tak, že aj keď ho budete pozerať v januári, vašu izbu zaplní sálajúca horúčava talianskeho vidieka, vôňa letnej búrky a prach, rozvírený kolesami bicykla - áno, toho istého bicykla, ktorý isto sprevádzal aj vaše detstvo.
Musím se příznat, že když jsem si tento film pouštěl, neměl jsem absolutní potuchy, o čem tento film má být. Byl jsem velmi překvapen, první polovina se jevila jako velmi slušný horor, který má dokonalou hudbu a hlavně odpovídající atmosféru. Neustále mi vrtalo hlavou, kdo je to záhadné dítě v díře trpící hladem. Druhá polovina se převrhla v psychologické drama, které ve mně zanechalo spousty nevyřešených otázek. Celý film vyvrcholil poněkud kýčovitým koncem, který mě hodně rozhodil a dalo by říct, že v mých očích znehodnotil celý film. Přesto je film Nemám strach velmi zajímavým a nápaditým počinem, který stojí za to zhlédnout a já něj nezapomenu asi hodně dlouho.
