Reklama

Reklama

Náruživost

  • Švédsko En Passion (více)
Trailer

Náruživost je psychologická hra, ve které Andreas, žijící z vlastní vůle izolovaným životem na ostrově, se na krátkou dobu stýká se třemi lidmi. Elis je úspěšný, ale emocionálně chladný architekt. Jeho žena Eva, trpící nespavostí, se neustále snaží vyjít vstříc lidem kolem sebe a je zcela závislá na svém apatickém manželovi. Anna, Andreasova známá, se stala vdovou poté, co při autonehodě zahynul její manžel a dítě. Posledních šest měsíců žila s Andreasem. Všechny důležité události se odehrály ještě před začátkem filmu. Nejsou odhaleny prostřednictvím konvenčních flashbacků, ale v dopisech a dialozích. (Film Europe)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (60)

Sandiego 

všechny recenze uživatele

S tímhle filmem mám problém - naprosto tezovité a vykonstruované postavy, které jsou rozebíráni na dřeň ale jakoby skoro vůbec nežily a jen každým záběrem dokládali to, co dokáží jejich herci vystihnout v pár větách. Je těžké se s nimi ztotožnit a je únavné je pozorovat. Výsledkem je nezvykle utahaný a odtažitý film, jenž nenabízí žádnou silnější scénu a který nejvíce zaujme vloženým snem, který přímo navazuje na Hanbu. To, co Bergmanovi s obdobnou tématikou vždycky vycházelo tady jaksi nefunguje. Alespoň že zůstává excelentní filmařská stránka a zajímavá, byť trochu samoúčelná reflexivita. ()

Amarcord_1 

všechny recenze uživatele

84% - Opět... Opět Bergmanovské moudro, opět výtečná studie postav, opět skvělé výkony čtyř autorových dvorních hereckých hvězd, opět Nykvistovy úžasné záběry, opět absence hudby s výjimkou v pozadí znějícího Bacha, opět opět opět... Kdyby to byl můj první Bergman, asi by plný počet tomuto filmu neunikl. Takto jsem bohužel místy cítil svou vlastní ironii, vždy, když nějaká postava opakovaně pronáší dlouhý a chytrý monolog, jakoby přebírala Nobelovu cenu... Passion je rozhodně skvělý film, ale fanouška Bergmana překvapí pouze interaktivními hereckými zpovědmi a magickými kontrasty v podobě Anniných snů... Když to tak po sobě čtu, je mi fakt líto, že jsem tu pátou hvězdu nedal. Měnit to ale nebudu! ()

Reklama

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Pro mne nejkontroverznější Bergmanův film, u kterého se nemůžu rozhodnout jestli se mi líbil nebo nelíbil a jestli je opravdu dobrý a funguje jak má nebo je správný pocit, že něco je špatně. Hodně mě překvapil naturalismus obrazu, kdy se Nykvist s Bergmanem často ani nesnažili o nějakou stylizaci či změkčení, což má kromě syrovosti za následek i občas lehce laciný look. Ta rudá tam sice účinkuje dobře (zkrvavený prostor kolem ovcí, šátek Ulmannové v nejvyhrocenější scéně, kabát Bibi, oheň), ale celkově mi barevný Bergman jaksi nesedí, není to ten Bergman, jistý a sebevědomý v každičkém černobílém záběru jako nikdo jiný. Něco tam drhne, je cítit tápání (to ostatně koresponduje s režisérovou tvůrčí krizí), což možná zapříčiňuje i množství zbytečných střihů, prostřihů a sebeuvědomělých vložek, kterými jako by Bergman, ať už chtěně či nechtěně, podlehl módě typické pro introspektivně-esejistickou odrůdu filmů konce 60.let. Ale možná právě takový ten film má být - neklidný, přerývaný a rozrůzněný jako povrch zobrazovaného ostrova a nitro tvůrce. Ve svém osobním žebříčku si jej však zařazuji spíše na spodní příčky. 3,5*. ()

Silas 

všechny recenze uživatele

Bergman se obvykle ve svých filmech zabývá vztahy mezi lidmi, na jejichž základě profiluje osobnosti postav. Zde je tomu naopak. Analyzuje do hloubky charaktery a poté je zanechá vzájemné konfrontaci. Dalo by se říct, že téměř(!) povídkovsky projíždí jednu postavu podruhé, nahlíží do jejího života a zkoumá ji. Zjišťujeme, že všechny žijí alespoň trochu ve lži, před ostatními jsou pokrytečtí a překrucují svoji minulost. Do toho občas prostřihne nerušivé promluvy samotných herců o své roli, motivaci - vcelku věcně ji vykreslují. Bohužel oněch známých silných vztahových momentů je zde pomálu, potěší krátké epizodky jako ta se psem.__Vychutnejte si složení Bergman-Nykvist-Sydow-Josephson-Ullmann-Andersson, nic lepšího se vám v jednom filmu nesejde! ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Zmrzačená zvířata, zmrzačené duše. Vina, trest, zodpovědnost. Nykvist jde do detailu, Bergman v dialozích do hloubky. Blízkost hercům, jejich tvářím a pocitům, navozuje dojem tíživé intimity. Režisér nás s nimi zavírá do jednoho stroze zařízeného pokoje. Nic příjemného, lézt někomu do nejniternějšího soukromí, ale stejně si budete přát zůstat vevnitř, než být venku, kde řádí vrah zvířat a nepřívětivé počasí. Ostrovní lokace pocit izolovanosti ještě podtrhují. Jsou to přitom postavy samotné, kdo si ze života dělají překážkovou dráhu. Kamkoli půjdou, vzpomínky je budou následovat. Nemožností úniku Bergman netrýzní jenom diváka, ale i herce – se svými postavami vnitřně spojené, nucené nést jejich hříchy. Herecké vsuvky, kdy herci hrají, že nehrají jsou vlastně varováním autora – nenechte se příliš pohltit. Není to snadné. 80% Zajímavé komentáře: Silas, MIMIC, murakamigirl ()

Galerie (23)

Reklama

Reklama