Třicet případů majora Zemana

Nehledě na "lehkou" a "nevtíravou" propagandu a na to, že všechny oběti zastřelení zřejmě zemřely na šok (žádná díra po kulce, žádná krev, nic - vzpomeňte si třeba na jeden z prvních dílů s Banderovci), jde bezesporu o zajímavý počin. Přece jen jakože třicet let sledovat vývoj jednoho hrdiny, i když tam toho kvalitního herectví moc není, to si zaslouží ocenění. A některé díly opravdu stojí za vidění, i když zrovna ze Studny jsem moc na větvi nebyl. Zkrátka a dobře legenda, která filmových kvalit v "globálním" srovnání zas tak moc nepobrala, a těží z dobového kontextu, "uměleckého záměru" a okolností svého vzniku. Atmosféra se "Majoru Zemanovi" upřít nedá, i když je vždy dosti značně tendenčně upravena. Prostě ať se na to podíváte z jakéhokoliv úhlu, je tam vždycky to velké ALE nebo I KDYŽ. (20.05.2003)

30/30 Nejradši mám prvních deset dílů, pak už je to čím dál tím větší nechtěná sranda, vrcholící bohužel nijak zvlášť oslnivým finále. Top díly: Vyznavači ohně, Loupež sladkého i, Rubínové kříže, Hon na lišku, Loď do Hamburku a Pán ze Salcburku. Miluji ještě Inge Schellerovou, ale na Kubě bylo vždycky moc horko... Nicméně bych si přála, aby byl natočen Zločin na zámku, onen slavný 31. díl. (20.02.2009)

75% - Tento seriál považuji za výborné dobové svědectví. Řekne nám, jak tehdejší režim propagandisticky interpretoval různé události, naznačí původ některých bohužel dodnes žijících předsudků a morálních archetypů. Myslím, že nám Major Zeman připomíná naši neslavnou minulost tak zdařile a sugestivně, že nad tím nelze jen mávnout rukou. Bát se vyššího hodnocení (např. ze strachu že mě někdo šmahem označí za komunistu) a pokusit se nějak zapomenout na tuto etapu naší historie a její kulturní "tvořivosti" se mi prostě nezdá moudré. (15.12.2005)

Na komentáři jednoho z uživatelů (doufám, že to nebude brát jako urážku, protože to tak opravdu nemyslím) se dá pěkně vidět rozporuplnost a hlavně nesmyslnost vysokého hodnocení tohoto braku, který šlape po cti mučených a zavražděných lidí. Jak jinak si vysvětlit to, že někdo může považovat Zemana za geniální seriál, a u jiného, taktéž normalizačního, ale komediálního a velice odlehčeného, si stěžuje na nějakou nerealističnost? Pro mě naprosto nepochopitelné a věřím, že stejně nepochopitelné to bude pro každého, kdo se umí hlouběji zamyslet. The End. (24.05.2005)

Jeden z nejprofánnějších komunistických seriálů nejtemnější normalizace v sobě se značnou přesvědčivostí zrcadlí jeho protikladnost. Ryze zprostituovaných dílů je v třiceti dílech překvapivě málo. Mnohem více je těch, které ruší zadané stalinistické dogma a přímo či nepřímo se vztahují k tradicím prvorepublikové kriminální policie, této tradiční elity našich policejních sborů. V tomto ohledu se jen se zdánlivou nečekaností major Zeman propojuje s prvorepublikovým PANOPTIKEM, ale i s mnohem pozdějšími ČETNICKÝMI HUMORESKAMI. Je těžké se dohadovat, nakolik se tak dálo úmyslně a nakolik tu působila váha přirozeně daných souvislostí. Jisté je jedno: proklamativní fráze a plakátovost už pro svou povrchnost a mělkou zakotvenost ve skutečnosti podléhají obecným souvislostem, tomu, co se často ne zcela přesně nazývá vlastním životem díla (postavy). Sequensova protiřečivost přetrvává, ale v tomto nazírání se jeví v značně odlišné podobě. A tak i tady řemeslo, které nemá daleko ke skutečnému umění, přemáhá svěrací kazajku dogmatu, a ačkoliv je daleko vrcholu, je stejně vzdáleno propasti kýče a podbízivosti. Jeho svědectví o komunistické době pro poučeného diváka vyznívá mnohem složitěji, než by se byl původně nadál. Což ovšem není a nemá být chvála této neblahé dějinné epochy. (27.08.2007)