Norimberk

Zpočátku se mi to moc líbilo, hlavně kvůli Brianu Coxovi, který doslova válí a totálně zastiňuje všechny ostatní dohromady. Ale tři hodiny jsou moc - na to příliš chybí nějaké silnější momenty. Každopádně film jako jisté seznámení s tématem pro lidi, kteří jsou líní číst sloužit může a k zamyšlení určitě vede. (15.02.2011)

Nejsilnějším okamžikem tohoto filmu byla scéna, kdy před soudem vypoví Rudolf Höss, ale to je veskrze všechno. Jinak se jedná o zcela průměrné rozebrání nejzásadnějšího soudního procesu světové historie, navíc silně ovlivněné značně zkresleným pohledem amerického oka na 2. světovou válku (mám zkrátka za to, že o evropské válce by měli točit filmy a psát knihy především evropané). Co však musím v první řadě vyzdvihnout je fenomenální herecký výkon Briana Coxe v roli Hermanna Göringa, který dal zlu úplně novou a ještě děsivější tvář, než bychom si vůbec mohli představit. Naopak Alec Baldwin jako žalobce Jackson se s každým dalším pobytem na plátně nezadržitelně měnil v komickou karikaturu a jeho obsažné a pro zásadní pochopení všech skutečností nepostradatelné proslovy nešly přejít bez posměšných úšklebků (tímto bych ho rád nominoval jako kandidáta o nejméně padnoucí roli v moderním filmu). První polovina snímku (resp. první část) tak byla především pro jeho takřka nepřetržitou přítomnost zcela nesnesitelná, utahaná a nudná, zkrátka přípravní, jelikož to co přišlo v polovině druhé rozhodně nelze zlehčovat. Spolu se stále rostoucí důležitostí těch nejzásadnějších figur celého procesu (v čele s Göringem) se totiž rozbíhá již opravdová rekonstrukce a my tak vidíme mnoho různorodých pohledů (především z řad samotných odsouzených), překrucovaných polopravd, mystifikací a nemístných cynismů, ale také uvědomění a kání (Schirach, Speer - výrazný Herbert Knaup). Film nám tedy s blížícím se závěrem vcelku pohodlně umožní vytvořit si o norimberském procesu dostatečný přehled na to, abychom se mohli dopracovat i k vlastnímu názoru. Přikloníme se tedy k finálnímu prohlášení Hermanna Göringa: "Celý tento proces byl jen ubohou fraškou." - nebo budeme sdílet obecný názor a radovat se spolu s obžalobou? Přestože "Norimberk" bezpochyby fraškou byl, je více než patrné, k jakému názoru nás žene film, ale to já mu ostatně ani nemíním vyčítat, protože to bych rovnou mohl vyčítat člověku přirozený odpor vůči druhé světové válce. Navíc bych se nebál tvrdit, že zde jsou rozdíly mezi dobrem a zlem vybalancovány přece jen mnohem objektivněji než například ve zpopularizovaném Schindlerově seznamu a zvláště Göring je v samotném závěru až nečekaně "polidštěn". Což je rozhodně dobře, protože už jsem si u podobných filmů zvyknul na jednoznačnou definici zla, která se takřka vždy slučuje s tvůrčí manipulací. Zde tento případ naštěstí nehrozí a my tedy můžeme o předkládaných faktech přemýšlet z více úhlů pohledu a proč bychom tak nemohli činit třeba i z pohledu samotných němců, z pohledu zla? Na tom nevidím nic špatného, součastní tvůrci však očividně ano. (09.08.2009)

Zcela průměrná neinvenční podívaná. Nechápu, proč si tvůrci jako hlavního protihráče na myšlenkovém poli zvolili právě Göringa. Ještě se mi líbí, jak jsou nakonec málem jako svině zobrazeni Rusové, kteří odmítají zmírňovat tresty nebohým nacistům. Yves Simoneau je zcela obyčejný patlal, který možná zvládne konvenční TV seriál, ale na větší projekty nemá. (12.10.2005)

Myslím, že tento kus již pomalu zapomenuté historie monstrprocesu s prominenty osobností třetí říše co do obsažnosti a sdělnosti dovedně těží z historických detailů. I když část jich byla zjednodušena, tak to není vůbec špatné. Herec Brian Cox vystihnul charakter říšského maršála Wilhelma Hermanna Göringa dobře. Ve kterém jiném filmu je taková možnost nahlédnout pod povrch jeho existence? Vcelku dobře je vystižen i soudce Robert H. Jackson, který je strukturován jako typický Američan bojovník za spravedlnost. Upřímně řečeno vnesl do postavy jakési zlidštění procesu. Nemám v úmyslu historii nijak hodnotit a soudit, ale nepochybuji, že žalobci jednali spíše podle mravních hodnot, než podle vyloženého práva, ale tvrzení souzených Němců, že nevěděli, jakých zločinů se v koncentračních táborech jejich lidé dopouštěli, bylo alibistické. Dívám se na to takto. Prostě nic lepšího na toto téma zatím nebylo natočeno. Vyjma Norimberského procesu (1961) od režiséra Stanley Kramera, který ovšem pojednává zcela o jiné norimberské kauze soudce Dan Haywood, která se odehrála o pár let později. (10.07.2011)

Dvoudílný televizní remake z roku 2000 s Alecem Baldwinem a Christopherem Plummerem. Vlastně nejde ani tak o remake, protože každý z filmů dává důraz na něco jiného. Původní snímek Stanleyho Kramera z roku 1961, se Spencerem Traceym v hlavní roli, se zaměřuje na rozdílnost světů a chápání demokracie, kdy americký právník prochází poválečným Německem a snaží se mu porozumět, porozumět lidem. Zatímco tento televizní snímek staví do protikladu právníka a žalobce na jedné straně, a inteligentního Göringa, věčně v dobré náladě a stále s vírouv bývalou Říši, na straně druhé. Göringův postoj je zpočátku blazeovanýk celému soudu, on sám věří, že se prokáže čistota myšlenek nacistického Německa. Výpověď za výpovědí však jeho veselá nálada začíná být jen stafáží, a i na něho některá líčení nacistických zvěrstev, včetně promítnutého filmu z jednoho koncentráku, začínají působit. Spíš ukecaná věcička tento film, ale nutná, abychom si uvědomili všechnu tu hrůzu a zlo, co z nacismu plynulo, tu nelidskou krutost. Nebo myslíte, že házet malé děti zaživa do hořících pecí dokáží normální lidé? (24.06.2009)