Dvojčata

2. svetová vojna napísala spustu absurdných prípadov. Každopádne sa mi páčila previazanosť minulosti a prítomnosti a aj to, že film je o obyčajných ľuďoch za vojny, pretože práve na takýchto prípadoch sa v súčasnej dobe môžeme učiť. V Izraeli ale film neprijali, namietali, že vo filme je vytvorená morálna rovina medzi vrahom a jeho obeťami.. (07.05.2016)

Není to celých 80%, ale za námět trošku přidávám, byť podle mého mohl být uchopen líp. Příběh dvou sester, jejichž protikladné osudy za války zjevují, jak nic není černobílé a jak na málokterou otázku o zákonitostech lidského rozhodování existuje jediná správná odpověď. Nicméně všechno běží značně po povrchu, a pokud se režisér zanoří hlouběji, tak spíše jen proto, aby z diváka vytlačil slzu. Ale jestli to kolem Vás půjde, byla by asi škoda si to nechat ujít. (30.11.2012)

Sledování Dvojčat mi připomnělo Anglického pacienta, Předčítače nebo Wrightovo Pokání. Tedy snímky podle úspěšných literárních předloh, v nichž hraje roli druhá světová válka, literatura (v tomto případě ve formě dopisů) a osudová láska. Jsou to filmy technicky zdařilé, ale všechny si hrají na velké umění, kterým ve skutečnosti nejsou. (20.08.2020)

Vypraveni o dvojcatech, ktere se milovaly a nemohly byt bez sebe. Ovsem valka vrhla kazdou na jinou sgtranu a nedostatek casu k vysvetleni te druha - proc, se od sebe vzdalili na tolik, ze usmireni, smireni a pochpeni prislo az na sklonku zivota. Ale prislo. Zajimave vypraveni, ktere casto nechapete, proc jsou obe sestry tak podrazdene. Ale retrospektivnim vypravenim nachazite odpovedi. (19.11.2023)

Válka psala celou řadu absurdních příběhů, to se všeobecně ví. A jestli ne, tak nám o tom od války vypráví filmové, ale i knižní příběhy. Jeden z celé řady příběhů si odvyprávělo i Nizozemsko ve spolupráci s Lucemburskem. Dvojčata jsou na první pohled neuvěřitelně zajímavý příběh o dvojčatech, která žijí naprosto rozdílný životy a rozděluje je tehdejší doba. Atmosféra války byla skvělá, ale mrzelo mě, že jsem si k žádné postavě nedokázal udělat lepší vztah. Bylo to jako film bez citů, bez emocí, a to je na válečné drama hodně špatný. Každopádně ale provázanost minulosti s přítomností se mně moc líbila a když už nic jinýho, jsem rád, že v Evropě stále vznikají filmy o obyčejných lidech za války, protože právě na takových příbězích se v současné době můžeme, co se týče lidskosti, stále hodně učit. (26.11.2012)