Obsah
-
Film je Bergmanovou reakciou na kritiku jeho divadelnej tvorby. Traja herci sú odsúdení za obscénnosť po tom, čo uvedú svoju novú hru s názvom "Obrad". V absurdnom vypočúvaní sú potom konfrontovaní so svojimi vnútornými démonmi, motiváciami a vychádzajú na povrch rôzne fakty. Napokon sa právnik rozhodne kontroverznú hru zhliadnuť v privátnom predstavení určenom iba pre neho. (Almásy)
Film je Bergmanovou reakciou na kritiku jeho divadelnej tvorby. Traja herci sú odsúdení za obscénnosť po tom, čo uvedú svoju novú hru s názvom "Obrad". V absurdnom vypočúvaní sú potom konfrontovaní so svojimi vnútornými démonmi, motiváciami a vychádzajú na povrch rôzne fakty. Napokon sa právnik rozhodne kontroverznú hru zhliadnuť v privátnom predstavení určenom iba pre neho. Komentáře uživatelů k filmu (20)
-
Marigold
Spojte si obrazy ponížení z Večera kejklířů s půdorysem a filozofií Tváře a dostanete hrubý nárys toho, o čem je Obřad. Satyrický obraz umění jako něčeho na hranici pouťové atrkace a skutečné magie, cosi na hranici nadpozemského obřadu a nízkosti lidského těla. Neradostný obraz střetu umělce a státního aparátu jako zarputilá mlata dvou šarlatánských a zakomplexovaných světů. Na Obřadu je velmi sympatická jeho absolutní redukce kulis. Vše se odehrává jakoby v jednom prostoru, interiéry jsou nahrazeny minimem rekvizit a univerzálním plátnem. O to více pozornosti se věnuje hercům, o to více vyniká iluzornost problémů a konstruovaného světa. Trio úspěšných divadelníků na straně jedné, ubohý soudce na straně druhé. Není ke komu pociťovat sympatie. Jen závěrečný rituál budí náznak naděje – lze-li dosáhnout uměním takového efektu, pak dozajista musí nějaký vnitřní smysl a sílu mít. Ale jeho fasáda je plná špíny, nízkosti a opovržlivosti. Bergmanův skepticismus ke světu vlastnímu i světu těch druhých sílil. Televizní formát ho vybudil k naprostému minimalismu, úspornosti a zkratkovitosti. Stále sílí důraz na zvukovou složku, zatímco obraz jakoby se podřizoval skvělému herectví ústředního kvartetu. Asi mám přeci jen raději Bergmana estéta než strohého skeptika...(1.12.2008)
-
Bebacek
Jít po na pivo byla nutnost.(9.3.2009)
-
sportovec
Tato švédská televizní inscenace patří k vrcholným projevům existenciálně zaměřené angažované dramatické tvorby doby svého vzniku. Dvacet let po druhé světové válce vyrůstalo pokolení, které se v mnoha ohledech začalo až okázale emancipovat z -ismů první poloviny minulého století - meziválečného i válečných období. Přemíra patosu, hluchosti některých zásluh i relativizace hodnot jako takových zrodila potřebu vzpoury a zvýraznila váhu subjektu kouzelným dobovým výrazem "seberealizace". Vznikly i pochybnosti o úloze a váze umění na jedné a smyslu a významu i účelu jeho posuzování a vážení na druhé straně. Znejistělé individuum je také hlavní hrdinou OBŘADU, v němž vlastní zápletka je jen záminkou k vášnivé Bergmanově polemice o místě "vysokého" umění ve skutečnosti šedesátých a sedmdesátých let. Hranice mezi policejním-soudním vyšetřovatelem-vyšetřujícím soudcem a vyšetřovaným uměleckým triem v druhé poloviné inscenace prakticky zcela mizí a zprvu jasné charaktery se mění náhlými přechody do svých úzkostných i sebestředných, značně nadsazených karikatur. Umění je tu tak svým způsobem průnikem do absurdní reality, touhou i rezignací, a to nejen ve varietním vnitřním tvaru OBŘADU, ale i v jeho vnějškovém shrnujícím vyznění. Otázka po smyslu umění, kterou si kladla a optimisticky zodpovídala literatura v minulosti, se v Bergmanově podání mění v úzkostnou vizi, která vědomě rezignuje na shrnující otevřenou odpověď a omezuje se na subjektnost prožitků svého nositele. V tomto ohledu se Bergmanovo dílo, nesené pocitem své doby, mění v předjímající prorocký pohled na naši současnosti.(19.7.2009)
-
liborek_
Pro fanoušky Ingmara Bergmana neopominutelný kousek. Příběh, dá-li se to tak nazvat, se odehrává v blíže neurčeném čase, v blíže neurčené evropské zemi, kde skupinka tří herců čelí vyšetřování, resp. cenzorskému řízení, týkajícího se jejich obscénní divadelní hry. Bergman v devíti dějstvích rozehrává psychologické téměř kafkovské drama, které možná nemá úplně dokonalou atmosféru (přece jen jde o film televizní), ale svou odvážností a provokativností leckoho určitě překvapí. Ovšem u Bergmana nic nového...:)(10.11.2007)
-
Fingon
Bylo to hodně divné, ale jedno plus tomu nemůžu upřít: herečka měla ve druhé scéně moc hezké kalhotky.(5.5.2008)
-
Rudovous
Bergman je knez ..., pri oltari umeni - zpytujici tvurci duch, odvazny a nesmlouvavi, jak k umelcum tak i k tem co jejich praci posuzuji (tedy vlastne i k divakovi vubec).(22.2.2009)
-
faced
Dramatická inscenace o devíti obrazech, rozkrývá a obnažuje trojúhelník protagonistů sporného divadelního představení i jejich normalizačního lustrátora. Zásahem cenzury nakonec zakázaná hra umírá a bere s sebou na onen svět i svého soudce. V šeru zpovědnice, kterou v průběhu výslechů vyšetřovatel navštíví v předtuše smrti, můžete zahlédnout v roli kněze i režiséra Ingmara Bergmana.(21.11.2005)
-
Rosana
Bergmane, trochu jsi mě zklamal...ale tak je to TV film. Každopádně jsem ten film asi nepochopila, oni ti herci prováděli vlastně představení pro lidi, co chtějí zemřít? Uf, nevím, netuším. Všichni byli nějací cáklí.(26.3.2009)
-
kusper
Takovéto filmy kdysi vysílala televize. Ohromné dílo s neopakovatelnou atmosférou.(1.2.2010)
-
Terva
Scénář : Ingmar Bergman. Kamera : Sven Nykvist.(28.9.2011)
-
Endyis
S minima vytěžit MAXIMUM... To je starej dobrej Ingo! Někdo může mít milionové rozpočty, vlastní stavby, efekty a kdo ví co ještě. Bergy má jen dvě místnosti, čtyry herce včetně sebe a hlavně Svena Nykivista. V téhle sestavě Vás dostane a podmaní více než tisíce vysokorozpočtových "trháků" i přes to, že se jedná o "prachobyčejný TV film", který ani nijak zvlášť nedomimuje mezi jeho ostatní tvorbou! 90%(28.3.2009)
-
mortak
Bergmanův nejintimnější film odehrávající se v jeho duši. Je tu jeho umělecká část (sebezničující se dítě zapalující postele, ale právě tato část přitahuje svět), racionální část (muž v drahém saku zabývající se účty a chodem produkce), i ženská část (hrající neustále divadlo, aby k sobě přitáhla něhu a lásku). A pak je tu psychologická intorospekce "nezůčastněným" pozorovatelem uvnitř duše. Čas obřadu - dvě hodiny ráno uprostřed bezesné noci. Jedna z nejlepších analýz duše moderního umělce.(14.4.2009)
-
Almásy
Bergman v polohe akej ho milujem: psychosexualne depresivny, filozofujuci o divadle a zrkadlujuci disharmonicke vztahy. velmi podmanivy a velmi zvlastny zazitok.(28.12.2008)
-
MaxipesFik
Ingmar Bergmann se nikdy ve svých filmech nevyhýbá náročným tématům. Tady se mi ale zdá, že si naložil náklad, který se mu cestou trousí po zemi a v cíli ho vítáme nikoliv s triumfálním údivem (jako obvykle), ale s drobnými rozpaky. Přes přepjatou atmosféru je to dílo hodné pozornosti. Skvělí herci (jako vždy), báječná kamera Svena Nynquista (jako vždy).(29.10.2010)
-
Joski
Opät ma Bergman prekvapil a nesklamal. I keď je to TV film, má svoje divadelné a hlavne filmové-vizuálne kvality. Najviac na mňa zapôsobili veľké detaily na tváre a perfektné svetlo. Nykvist je frajer:-) Samozrejme, že Bergman v mnohých svojich filmoch používa detaily... Ale v interiéri s čistým pozadím bez použitia svetelnej atmosféry exteriérov pôsobí tento film minimalisticky ako SYMBOL - RITUÁL. Bergman veľmi dobre prepojil dejovú a vizuálnu stránku filmu... Len pre náročného diváka!!!(4.2.2009)
-
tomtomtoma
Film o strachu z neznáma, o strachu ze smrti, o umění, o divadle. Co umění je a co už není? Hrají herci jen na jevišti, nebo i mimo něj? Jsme krutí protože máme strach? Tři herci (řízný Gunnar Björnstrand, jeho žádostivá a křehká žena Ingrid Thulin a její milenec Anders Ek) jsou obviněni z obscénosti na jevišti. Vyšetřující soudce (Erik Hell) chce vše vyšetřit. Trojice to bere spíše jako osobní útok proti nim, soudce zprvu nestraný je stále více a více proti nim naštván, ale také je jimi fascinován a velmi přitahován Theou. Ale je vše tak, jak vypadá, nebo je vše jen určité divadlo. Protože zde nejde ani tak o samotné představení, které má navodit jakési zdání tajemného obřadu pro vyvolené. Ale jde spíše o to, co vše prochází různými zákazy a příkazy, kde začíná a končí svoboda? Touha a rozechvění z nenadále zažitého nevšedního dobrodružství může stát život.(5.6.2009)
-
e(l)a
Klasický film od Bergmana - nepochopitelný a hluboký:-D Nicméně si myslím, že film kvůli krátké stopáži zůstává příliš na povrchu a nechává příliš mnoho věcí nevyřčených a otázek nezodpovězených... V každém případě bych jako výborné nahlédnutí "pod pokličku" tomuto filmu odkázala na moc zajímavý komantář od uživatele "mortak".(16.6.2009)
-
Lischai
Zajímavé sdělení, nestravitelná forma.(7.1.2010)
-
F.W.Colqhoun
Rád bych tady s jistotou konstatoval, že jsem to na dřeň pochopil, ale to bych asi kecal. Jestli šlo o to poeticky sdělit, že tyjátr provozují šašci, ovšem na jeho zničující sílu to nemá žádený vliv, tak oukej. Jako informaci to beru a musím se přiznat, že jsem se místy, možná i trochu nepřístojně, smál. K hereckým výkonům nemá cenu se vyjadřovat. Divadelní povaha snímku na nich stojí a Bergman neměl důvod dávat se jej všanc tím, že by experimentoval s neosvědčenými xichty. K formě: V souvislosti s filmem je místy řeč o minimalismu. Jistě - Bergman s Nykvistem si vystačí jen s plátnem a několika rekvizitami, ale i tak by se s každého druhého záběru dal vyrobit poster; dokonce poster, který bych chtěl mít doma. Nádhera.(22.9.2011)
-
nouvelle vague
Tento film je dalším důkazem toho, že Bergman nepotřebuje k postavení výbornýho dramatu nic víc než svého génia, kameru Svena Nykvista a pár svých dvorních herců. Je to Mistr s velkým M a každý jeho film je pro mě filmovým zážitkem z největších.(20.4.2010)
