Strašáci

Sedmdesátá léta v plné parádě a přesně tak, jak je máme ve filmovém průmyslu rádi. Komorní příběh o kruté psychické újmě a jejích následcích podávaný bez zbytečných klišé a se spalující intenzitou, která se neskrývá ani tak v závěrečné krvavé pasáži, jako spíše ve způsobu, jakým Peckinpah celý děj zprostředkovává. Odpudiví vesničané na každém kroku, dusivá atmosféra pronikající i mezi ústřední manželskou dvojici a konečně výborný střih a hudba, prostřednictvím kterých nechává Peckinpah diváka prožít příběh hlavních postav daleko intenzivněji než jen zrakem a sluchem. Také Hoffman jako velmi atypický filmový hrdina potvrdil své obrovské herecké nadání a velká část snímku patří právě jemu. Úplnou spokojenost mi paradoxně oddaluje právě závěrečná strhující zabíjená, která se mi přes veškerou preciznost zdála poněkud nevěrohodná, a také nejasný a podivný postoj hlavní ženské postavy (na čí straně vlastně nakonec stála?). Jinak ale po všech stránkách výborná podívaná, jejíž kvality pouze oscarová nominace za hudbu zdaleka nevystihuje. (08.06.2013)

Těžko uvěřit, že natolik odvážný, kontroverzní, surový i syrový snímek vznikl již na počátku 70. let, Sam Peckinpah předčil dobu nejen nekompromisním zpracováním lidské bestiality a zlověstné agrese, ale i svižnou režií a moderním střihem. Jistě, úvodní tlachanda na vesničce se pořád může zdát dlouhá, ale záhy se začnou dít věci... Utlačovaný a podřadný samec v podání skvělého Hoffmana se snaží zachovat diplomatický přístup až do poslední vteřiny, téměř na hlavu si nasrat nechá, jenže pak to vypukne - na brýlcích se objeví první prasklina, vidění se zbarví do ruda a mladistvý intelektuál nám pěkně znázorní, co si představuje pod pojmem "nedotknutelnost obydlí". Ovšem ani tak neprojeví jedinou známku psychopatie, stále se jedná o naprosto pochopitelný a přirozený charakter umožňující diváku identifiaci. O to děsivější je pak uvědomění, že kousek nelítostného zabijáka se může skrývat v každém z nás (pokud nás k tomu dotlačí okolnosti)... 8/10 (30.01.2013)

Škoda pomalejšího začátku, jinak by to bylo za plný počet. Závěrečná půlhodinka je dokonale vygradovaná a svým deprimujícím účinkem velmi pozoruhodná. Straw Dogs jsou jedním z nejreprezentativnějších snímků typu vidlákov v akci a spolu s Vysvobozením posloužili jako základní kameny pro hororový subžánr hixploitation. Už jenom za to je musím mít rád. (03.09.2008)

Výborné pre-exploitation bez sebemenší známky braku. Šikana, provokace, znásilnění (špička), válka, psycho. Američan matematik s blondýnou se nastěhují na venkov, kde doufají v klid a pohodu. Nepřijde ani jedno, naopak už od úplného počátku jim věcy nabírají zlověstný směr, i když hezky pozvolna. Brilantní Hoffman v hlavní roli předvádí svého intelektuála/slušňáka/moralistu/outsidera, jehož žena je bohužel nepříjemně rušivý element a o partě dělníků, motajících se kolem domu, snad ani nemluvě. Otázka dne: do jaké míry se nervy dají vybrnkat, než to v nich konečně začne praskat? (screeny) (08.01.2009)

Světonázor opravdu zručného Sama Peckinpaha mi nikdy nešel pořádně pod vousy a v tomto díle to dotáhl do naprostého absolutna, zejména jeho postoj k ženám. Po celou dobu filmu jsem se nedokázal ubránit pocitu, že starý známý Sam to točí pro svoje potěšení, nikoliv proto aby zhnusil obecenstvo. Stylisticky dokonalé dílo, které mě však doslova odrazuje svými postoji. (12.07.2007)