Království - Série 2

Lars von Trier se svým Královstvím způsobil, že jsem se po dlouhé době nejenže pustil do sledování seriálu na pokračování, ale dokonce ho úspěšně dokoukal až do konce! Přestože jsem skoro vždy více preferoval žánrovou čistotu a také navzdory poněkud slabšímu 3. dílu se stala pro mě tahle multižánrová procházka ojedinělým zážitkem, protože takové panoptikum originálně bizarních postav (které tu v druhé sérii skvěle doplnil ojedinělý, tragikomický „Bratříček“) na pomezi komedie, dramatu a horroru se vidí opravdu jen svátečně. Mám pocit, že nevyzpytatelnému von Trierovi nejvíc sluší, když má vedle sebe rovněž výrazného spoluscenáristu, který Trierovy mnohdy šílené nápady dokáže korigovat a pečlivě dohlíží nad dramaturgií celku. Dokonce jsem postupně vzal na milost i mnou dříve nenáviděné filozofující duo postižených, u nějž mi v této sérii konečně došlo, v jaké že to místnosti se nacházejí (a že to není žádné laboratorium, ale místnost se skladem a hlavně myčkou nádobí a že ti dva zde mohou představovat něco jako dvě od zbytku světa izolované „pavlačové drbny“). A přestože původně zamýšlená další série už tenkrát nevznikla, musím ocenit, že alespoň některé zásadní linky se ve finální epizodě dočkaly pořádného uzavření či vyvrcholení, a že zakončení celé té absurdní podívané mělo v nejeden moment ty správné a (ne)očekavané grády – obzvláště když se na různých frontách nemocnice začalo stále více zpívat a to i během závěrečných titulků s našim velkým průvodcem! Druhou sérii opět vidím na 75% a jelikož se píše rok 2022, začínám být zvědav i nad aktuálně dokončovanou třetí sérii... snad i s takovým odstupem času bude nové von Trierovo Království za něco stát. (14.08.2022)

Zamiloval jsem se do Triera, zamiloval jsem se do Järegarda, do Rolffes; a nemá to nic společného s tím, do koho jsem zamilovaný :-) Riget mi přijde jako vrchol, který je nemožné překonat, jako cíl, kam všichni nesměle směřují, ale nikdy ho nemohou dosáhnout. Neznám jiný film/seriál, kde už přítomnost některých postav ve mě vyvolávala výbuchy smíchu. Věčná škoda, že projekt nebyl pro smrt hlavních představitelů dokončen a seriál tak skončil jaksi v plném proudu. Výtečné je i "řemeslné" zpracování Rigetu, kde se Trier představuje jako neskutečný perfekcionista až pedant. Což však nese své ovoce v podobě zážitku, na který se nezapomíná a který funguje i poněkolikáté. HUDBA Joachim Holbek - úvodní song je velmi působivý, mísí v sobě dramatické a komediální prvky. Ostatně jako hudba v celém seriálu - hraje si s klišé a rozvíjí je ad absurdum, čímž vzniká parodie na soundtrack, což je skvělé :-) (01.08.2009)

Jednička se mi nelíbila, ale dvojku jsem vyloženě přetrpěl. Nechutná stopáž jednotlivých dílů mě přímo ubíjela. Trier z toho tady navíc udělal víceméně komediální frašku. Hororové prvky a napětí téměř zmizely, postavy vyloženě zdebilněly a zápletka nakonec víceméně vyšuměla do ztracena. Je možné, že jsem Triera nepochopil, ale zjišťuji, že ani pochopit nechci. S přemáháním nedávám odpad a daruji jednu hvězdičku za promyšleně navzájem propletené příběhy postav. (30.12.2011)

Druhá řada nabízí trošičku jiné zápletky, a to lepší. Atmosféra je poněkud hutnější, přibylo mysteriózních a znepokojujících scén a velmi úspěšně se zde vše mísí s příjemným humorem, který vůbec nekazí dojem. Velkým štěstím jsou tu dobří a zajímaví herci. Riget vyústilo ve více než originální počin tentokrát z Dánska a já jsem převelice smutná, že se třetí série nekoná. V posledním díle napětí akorát stoupá a graduje a k žalostnému překvapení zbyl po tomto seriálu jen dokořán otevřený konec, který bohužel asi už nikdy nepředvede svoje velkolepé finále. (03.02.2014)

Já prostě nedokážu pochopit, že po tak nemastné neslané první řadě Královsvtí, přijde řada druhá, napěchovaná bizardností, mystikou a tajemnem, prodchnutá hutnou atmosférou a okořeněná drsným humorem... Prostě dokonalost sama. PS: Stig Helmer by mohl bojovat o titul největšího filmového slizouna všech dob :-) (20.06.2008)