Divotvůrkyně
-
Miracle Worker, The
Drama / Životopisný
USA, 1962, 106 min
Režie:
Arthur PennHudba:
Laurence RosenthalObsah
-
Film vypráví autentický příběh spisovatelky Helen Kellerové, která po těžké nemoci v dětství ohluchla a oslepla. Rodiče ji nechápali a ponechávali o samotě. Mladá vychovatelka se jí však obětovala, naučila dívku mluvit rukama a objevila v ní inteligentní bytost. Jako dospělá se Helen později naučila mluvit. (oficiální text distributora)
Film vypráví autentický příběh spisovatelky Helen Kellerové, která po těžké nemoci v dětství ohluchla a oslepla. Rodiče ji nechápali a ponechávali o samotě. Mladá vychovatelka se jí však obětovala, naučila dívku mluvit rukama a objevila v ní inteligentní bytost. Jako dospělá se Helen později naučila mluvit. Komentáře uživatelů k filmu (32)
-
Houdini
Oscar 2 : Herečka HR - Anne Bancroft, Herečka VR - Patty Duke + 3 nominace: Režie, Kostýmy ČB, Scénář - A(31.3.2004)
-
Matty
„Poslušnost bez pochopení je slepá“. Nic nevidět, nic neslyšet a napsat o tom knihu – při čtení životních osudů Helen Kellerové se neubráníte němému úžasu. Jako první hluchoslepá vystudovala vysokou školu, načež bylo její jméno po dlouhé roky spojováno s bojem za práva žen, dělníků a … a tak dále, Wikipedie je ostatně přístupna každému. :-) Divotvůrkyně mapuje její „převýchovu“. Za obrovského psychického i fyzického vypětí učitelky Annie Sullivan (více než skvělá Anne Bancroft) se z rozmazleného a zbytkem rodiny jaksi neúčastně tolerovaného divocha stává dítě chápající základní souvislosti světa a především života v něm (závěrečná scéna s kapkou vody vychází také z reality). Teprve druhý režijní počin Arthura Penna (a zároveň jeho třetí zpracování téže látky, po televizní a divadelní adaptaci) je sugestivním snímkem o nesmírném odhodlání a touze zvrátit status quo. Nutil mě klást si neustále otázku, jaké to je. Jaké to je, nemoci vnímat svět okolo sebe zrakem ani sluchem. Nevím, stále nevím a nedokážu si to představit, ale Divotvůrkyně bez sentimentu dokazuje, že i s podobným handicapem lze žít. Jenom přetrpět krušné počáteční chvilky, zde zastoupeny scénami, jež vážně není příjemné sledovat, přestože tušíte, že jinudy cesta nevede. Snad patnáctiminutový „teror“ v jídelně, jehož výsledek může někomu vzhledem k množství vynaloženého úsilí připadat malicherný, nedokážu pro jeho působivost připodobnit k žádné jiné scéně z dříve vzniklého filmu (teprve o čtyři roky později dosáhnul podobného „psychicky-deptavého“ efektu Mike Nichols ve Virginii Woolfové). Ve scéně snídaně, mající charakter otevřeného boje, se krásně snoubí Pennova inovátorská režie, „živá“ kamera Ernesta Caparróse a herecké výkony obou protagonistek (ne, Patty Duke ve skutečností není hluchoslepá). Vědom si faktu, o jak ojedinělý zážitek je připravuji, citlivějším jedincům sledování Divotvůrkyně stejně nemohu doporučit. 85%(17.2.2009)
-
Djkoma
Uvažuji o nejvyšším hodnocení a hned Vám řeknu proč. Ať přemýšlím, jak chci, nenapadá mě těžší látka na zfilmování než je příběh učitelky, která díky operacím dokáže opět vidět a přijede učit slepou-němou-hluchou-nezvladatelnou dívku z bohaté rodiny, o které si každý myslí, že je ideální případ pro psychiatrickou léčebnu. Naneštěstí pro mě, Arthur Penn věděl jak na to a přizval nejen Anne Bancroft, která tu nechá kus svých nervů, obličeje a zubní protézy, ale také Patty Duke, která dává zapomenout na herecké velikány jako Dustin Hoffman nebo Al Pacino a strká jejich herecké výkony do kapsy u svých šatiček od bahna. Na co oni dřeli roky, ona zvládá ve svých 16nácti letech. Na obou zmíněných herečkách leží všechna tíha snímku, kterou jim režisér posadil na záda, ale ony se s přehledem dokáží vzchopit a unést 106 minut společně aniž by byl divák nespokojen. Krom toho jen málo snímků se může pišnit tak vynikajícím scénářem plným důvtipných dialogů. Pochybuji, že šla Divotvůrkyně natočit nebo zahrát lépe. Přes všechnu tu kvalitu dám jen hodně silné 4* ... Ale jinak je to opravdu silný snímek, který by neměl uniknout žádnému milovníkovi vynikajících hereckých výkonů ani malých-velkých lidských příběhů.(14.8.2009)
-
T2
║Rozpočet $500,000║(30.11.2009)
-
genetique
Tak toto musí dostať každého. Pravdivé a poriadne provokatívne osudy malého slepo nemého dievčatka s dokonalými hereckými výkonmi. Intenzívne a (ne)citlivo útočí na divákove city. Každou scénou som musel zatajovať dych a krv mi tuhla v žilách nie od napätie ale od hrôzy či zimomriavky od súcitu a zároveň obdivu. Krásny filmík. 85%.(20.2.2008)
-
Madison
Malé nezvládateľné dievča vydané napospas ,,mazličkárskym" spôsobom svojich neschopných rodičov a nakoniec odovzdané do rúk rezervovanej učiteľky, z ktorej sa napokon vykľuje chápajúca citlivá bytosť. Obdivovala som neúnavnú trpezlivosť poloslepej vychovávateľky prebudiť v trpiacej Helen pocit bezpečia a absolútneho pochopenia. Helen sa nachádzala na samom konci priepasti a nezachránili ju rodičovské ,,milosrdné" praktiky, ale tvrdá ruka mladej ženy a za jej vláknom schovaná oslobodzujúca sila poznania pravej lásky. Bola som namäkko a celkom oprávnene.(15.8.2009)
-
ripo
Prekrásny a silný životný príbeh, umocnený fantastickým hereckým stvárnením Anne Bancroftovej ako aj malej Patty Duke ! Príbeh o obrovskej trpezlivosti i tvrdohlavosti ako aj láske či nenávisti. Jednoducho úžasný film !(11.8.2009)
-
lupuscanis
ARTHUR PENN, DIVOTVŮRKYNĚ (1962). V lásce a ve válce je všechno povoleno. Tohle není válka, slečno. No, láska to není. Vypěstovali jsme si směšný a těžko obhajitelný návyk. Když o tomhle výjimečném filmu mluvíme, derou se nám do úst slova jako: „hluboké emoce, chvíle dojetí, okamžik zrodu, atd.“ (viz třeba imdb.com). Nevěřím! Jsou to slova, co nám milosrdně lžou. Mají k tomu dobrý důvod. Tenhle film vás donutí dohlédnout do temných zákoutí lidské psyché. Nikdy jste se do nich dívat nechtěli. A rozhodně by bylo mnohem pohodlnější je nespatřit. Fight Club po-odhaluje (eticky) slabá místa invalidní kostry, s níž stojí a padá dnešní rozežraná (konzumní) společnost; skvělá Divotvůrkyně Arthura Penna odvádí tutéž práci: jen namísto společnosti proniká do lidské mysli. Ukazuje její slepé skvrny, jež nám naoko dovolují nepodlehnout animálním silám v našich nitrech. A to prosím pěkně, v černobílém snímku z roku 1962! Ty síly jsou běsnivé. A tyhle běsy, potřebují hranice. Násilí, agrese, zdravé sobectví, fyzická síla, donucení, zkrocení, válka, obležení, neústupnost. To jsou hlavní „ženské“ zbraně v rukou polo-slepé, „drsné“ učitelky, co se s ní život nemazlil. A co kašle na to, co Bůh nechtěl, už proto, že to chce ona sama! (Anne Bacroft je k sežrání!). A taky trochu proto, že jde o záchranu lidské duše. Ten film je natolik pravdivý, že jsme na něj raději zapomněli.(17.8.2008)
-
WANDRWALL
Hodně rodičů podle statistiky kolem 30procent jsou natolik nezralí, že bez ohledu na věk, tak nemají mít děti. A tak i tihle rodiče kašlou na své hendikepované dítě, kterému ale až zázračně pomůže vychovatelka a navede ho ke studiu, které uspokojí jeho vnitřní svět.(13.8.2010)
-
fishki
Niekedy ma udivuje, čo sú niektorí ľudia schopní urobiť pre druhých. Silou príbehu a beznádejnosťou mi to pripomínalo Skafander a motýľa. Úprimne zaslúžené Oskary.(17.3.2011)
-
Hedka
Aký výnimočný film! Mám rada filmy o osobnostiach, aj o tých nenápadných a nepoznaných.(20.9.2011)
-
bogomira
Magickej filmik. Čekal jsem nějakej brutal útok na city a v postatě taky byl, ale trochu jinak. Anne Bancroft je bombastická a vůbec: jaktože to vidělo tak málo lidí? Napravte to co nejdřív.(13.3.2008)
-
Nos
Opravdu úchvatný film o mladičké Helen Kellerové, slepé a hluchoněmé dívce od dětských let, které hrozí, že bude poslána do ústavu pro mentálně postižené. Její neschopnost komunikovat s okolím ji činí velice divokou a otrávenou životem. Její rodiče v zoufalství hledají pomoc v Perkinsově ústavu, který jim posílá napůl slepou vychovatelku Annu Sulivovanou, ve skvělém podání Anny Benkcoftové. Přes velké potíže a vzájemnou úvodní nesnášenlivost ji postupně učí komunikovat s okolím. Tento film má výjimečně optimistický konec, což se tak trochu vymyká ostatním velkým Pennovým dílům. Tento emoční ilm určitě zanechá nesmazatelnou stopu v mysli každého diváka. Něco mezi čtyřmi a pěti hvězdami.(14.3.2008)
-
curunir
,,HORŠIE NEŽ BYŤ SLEPÝ, JE VIDIEŤ A NEMAŤ VÍZIU" (Hellen Keller) __ Pred pozretím tohoto filmu som vôbec netušil kto to bola Hellen Kellerová, no teraz keď som si prečítal Matty-ho komentár, ale i iných a internetové zdroje tak ostávam v ,,nemom" úžase. Na tretí deň od pozretia mám stále nutkanie čosi o tomto filme napísať (i keď pochybujem, že sa mi podarí správne vystihnuť všetky pocity), nakoľko ma zaujal v úplne inom smere ako to poväčšine o 5* filmov býva a som z neho stále natoľko ohromený, že mi nejde naň nemyslieť a táto skutočnosť vyčarila aj poslednú hviezdičku, pretože pri rozhodovaní medzi 4* alebo 5* som bol istú chvíľu na pochybách. Stále ma prenasleduje desivá predstava pre zdravých ľudí nepochopiteľného Helleninho života - byť od raného detstva slepý a tak nemať možnosť nijako spoznať svet vôkol seba (pri záverečnej scéne ma napadlo, aké hrozné je nevedieť o dni a noci) a ešte byť aj nemým a hluchým. Snáď najhorší spôsob ľudského života pri ktorom by som ja osobne radšej volil smrť (ak by som ju samozrejme poznal a vedel, že som tvor smrteľný) alebo by som to žiadal od svojich príbuzných ak by som na to prišiel. A to sa Hellen dožila uctihodného veku 87 rokov! Ešte niečo málo o filme samotnom. Obidve hlavné predstaviteľky excelujú, dokonca by som povedal, že Patty Duke je o niečo lepšia ako Anne Bancroft a žasol som aký flexibilný život vie takto postihnutý človek viesť. Rozmýšľam tiež nad tým, čo všetko išlo z námetu vyťažiť ale myslím, že to bolo dostatočné. Občas som však nevedel prehltnúť postoje a názory Helleniných rodičov, jednak rozmaznávanie dcéry a potom keď už jej správanie nevedia vydržať volili by radšej ústav. Najlepšie mi prišli predovšetkým dve scény, keď Annie učí Hellen jesť lyžicou a potom záver kedy spoznáva vodu. Neobvyklý, vlastne šťastný koniec vo výsledku nie je naškodu. Stále mi ten film neschádza z mysle ani jeho príznačný názov. Kto bola vlastne divotvorkyňa, Annie že naučila nemé dievča kontaktovať sa s okolím, či Hellen a to, čo napriek postihnutiu dokázala za život vykonať?(26.8.2009)
-
LINKIN
O Helen Kellerové jsem do chvíle, než jsem zkouknul tenhle film slyšel akorát ve Smithových Clerksech 2, kde si ji Randal Graves plete s Annou Frankovou. Teď už vím, že tahle žena, nejen že si zaslouží nezměrné uznání, ale také životopisný snímek právě takových kvalit, jakých se podařilo Arthuru Pennovi dosáhnout. Asi nikdy nezapomenu na scénu, kdy se malá Helen učí jíst lžící. Všichni už ji odepisovali, a přesto tahle hluchá a slepá holka dokázala jako první vystudovat univerzitu, napsat téměř tucet knih, potkat 12 amerických prezidentů, procestovat svět a ještě ke všemu bojovat za práva žen. Skutečně klobouk dolů Helen, Oskary v těch nejzaslouženějších rukou a jen 100 hodnocení? Nevíte o co přicházíte.(28.6.2009)
-
danecek24
20. Zlatý Glóbus za rok 1962 - cena (1) - *Objev roku (herečka) - Patty Duke + nominace (3) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herečka (drama) - Anne Bancroft, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Patty Duke(13.1.2009)
-
Sandiego
Divotvůrkyně na mě zapůsobila tak intenzivně, že jsem už v průběhu děje byl pevně rozhodnut o tom, že film ihned po skončení poputuje do mé TOP 10 (i když dát sbohem Misery nebylo zrovna jednoduché). Neopakovatelný zážitek nedokázal překrýt ani dosti nepovedený dabing ze stanice MGM, který byl na začátku hodně k smíchu. Divotvůrkyně stojí především na brilantním scénáři a dvou velkolepých hereckých výkonech, u nichž Akademie s oscarovými soškami určitě nezapochybovala - výkon, který obě herečky předvádějí má určitě pevné místo na hollywoodském Olympu. Film je velmi dobře vystavěn, každá scéna se rozvíjí zcela přirozeně a velmi soudržný tvar neohrozí žádné skoky a oslí můstky, které jsou tak časté u životopisných filmů. Zde jde vlastně o soustředění na jediné - snahu mladé poloslepé vychovatelky objevit ve své nezvladatelné polozvířecí svěřeňkyni zárodek inteligence a "zasít" do ní pochopení, co je slovo - tedy podmínku k možnosti užívat jazyk. O nic víc ve filmu nejde a to je jeho obrovská síla. Film nabízí vlastně jen počátek, první a nejdůležitější krok a ten sleduje tak důkladně, že se až tají dech. Zápolení učitelky s agresivní žačkou, kde se obě uchylují k neústupné agresivitě je natočeno velmi intenzivním a působivým dojmem a hlavně dlouhá scéna z jídelny, která trvala snad přes deset minut se stává velmi silným symbolem trpělivosti a neústupnosti a působí téměř fyzickým dojmem. Velmi zajímavý je i vstup prvků modernismu v podobě útržkovitých flashbacků probíhajících ve víceexpozicích, v nichž je náznakově odhalováno velmi drsné hrdinčino dětství, který filmu dodává velmi temné pozadí. Divotvůrkyně nemá slabého místa, od počátku útočí nesmlouvavými scénami, cynickým humorem, hlubokými a krásnými dialogy a když se ke konci blíží film spíše k beznaději, to, co přijde v posledních minutách je obrovským zadostiučiněním nejen pro postavy, ale pro diváka. Já se slzám neubránil a ani nevím, jestli jsem tento typ emoce u filmu někdy zažil. Všem přeji, aby měli tento klenot příležitost shlédnout a vyzdvihnout ho z propadliště někdy nespravedlivých dějin.(25.3.2012)
-
nascendi
Životný príbeh Helen Kellerovej je nepochybne obdivuhodný a má veľký výchovný význam pre ľudí v obdobnej situácii. Nemôžem však tento príbeh a jeho význam zahrnúť do hodnotenia filmu. Pri ňom ostáva obdivuhodným iba výkon Anne Bancroftovej a s prižmúrením oka aj výkon Patty Duke. Ale to, čo predvádzajú obaja rodičia ma dosť znechutilo. Mohol to byť vynikajúci film.(20.7.2009)
-
plechulka
Opravdu skvělý "starosvětsky hollywoodský" film. Scéna, kdy se Anne Bancroft poprvé pere s Helen kvůli jídlu, je nesmírně působivá.(17.10.2008)
-
E=mc2
Fámózne. Kam sa hrabú dnešné filmy(23.2.2009)
