poster

Divotvůrkyně

  • anglický

    The Miracle Worker

Drama / Životopisný

USA, 1962, 106 min

Režie:

Arthur Penn

Předloha:

Helen Keller (kniha)

Scénář:

William Gibson (scénář, divadelní hra)

Střih:

Aram Avakian

Kostýmy:

Ruth Morley
(další profese)
  • fishki
    ****

    Niekedy ma udivuje, čo sú niektorí ľudia schopní urobiť pre druhých. Silou príbehu a beznádejnosťou mi to pripomínalo Skafander a motýľa. Úprimne zaslúžené Oskary.(17.3.2011)

  • Hedka
    *****

    Aký výnimočný film! Mám rada filmy o osobnostiach, aj o tých nenápadných a nepoznaných.(20.9.2011)

  • WANDRWALL
    ***

    Hodně rodičů podle statistiky kolem 30procent jsou natolik nezralí, že bez ohledu na věk, tak nemají mít děti. A tak i tihle rodiče kašlou na své hendikepované dítě, kterému ale až zázračně pomůže vychovatelka a navede ho ke studiu, které uspokojí jeho vnitřní svět.(13.8.2010)

  • Matty
    ****

    „Poslušnost bez pochopení je slepá“. Nic nevidět, nic neslyšet a napsat o tom knihu – při čtení životních osudů Helen Kellerové se neubráníte němému úžasu. Jako první hluchoslepá vystudovala vysokou školu, načež bylo její jméno po dlouhé roky spojováno s bojem za práva žen, dělníků a … a tak dále, Wikipedie je ostatně přístupna každému. :-) Divotvůrkyně mapuje její „převýchovu“. Za obrovského psychického i fyzického vypětí učitelky Annie Sullivan (více než skvělá Anne Bancroft) se z rozmazleného a zbytkem rodiny jaksi neúčastně tolerovaného divocha stává dítě chápající základní souvislosti světa a především života v něm (závěrečná scéna s kapkou vody vychází také z reality). Teprve druhý režijní počin Arthura Penna (a zároveň jeho třetí zpracování téže látky, po televizní a divadelní adaptaci) je sugestivním snímkem o nesmírném odhodlání a touze zvrátit status quo. Nutil mě klást si neustále otázku, jaké to je. Jaké to je, nemoci vnímat svět okolo sebe zrakem ani sluchem. Nevím, stále nevím a nedokážu si to představit, ale Divotvůrkyně bez sentimentu dokazuje, že i s podobným handicapem lze žít. Jenom přetrpět krušné počáteční chvilky, zde zastoupeny scénami, jež vážně není příjemné sledovat, přestože tušíte, že jinudy cesta nevede. Snad patnáctiminutový „teror“ v jídelně, jehož výsledek může někomu vzhledem k množství vynaloženého úsilí připadat malicherný, nedokážu pro jeho působivost připodobnit k žádné jiné scéně z dříve vzniklého filmu (teprve o čtyři roky později dosáhnul podobného „psychicky-deptavého“ efektu Mike Nichols ve Virginii Woolfové). Ve scéně snídaně, mající charakter otevřeného boje, se krásně snoubí Pennova inovátorská režie, „živá“ kamera Ernesta Caparróse a herecké výkony obou protagonistek (ne, Patty Duke ve skutečností není hluchoslepá). Vědom si faktu, o jak ojedinělý zážitek je připravuji, citlivějším jedincům sledování Divotvůrkyně stejně nemohu doporučit. 85%(17.2.2009)

  • kareen
    ****

    Vždy mě ohromně potěší, když se ze snímku, u kterého už tak zažitě očekávám určitá žánrová klišé, vyklube nějaké nepředvídatelné překvapení, jako v tomto případě. Co naopak nepřekvapilo, bylo mé pozdější zjištění, že je scénář napsán podle divadelní hry, to jsem z těch dialogů tak trochu podvědomě vytušila. Přesto však Divotvůrkyně působí velmi živoucím dojmem, což je nesporně zásluha nejen Patty Duke, jejíž herectví bylo vzhledem k povaze dané role spíše fyzického rázu, ale především skvělé Anne Bancroft, která tu vytvořila jednu z nejsilnějších ženských osobností, které jsem za poslední dobu na filmovém plátně viděla.(25.8.2014)

  • - Patty Duke, která v tomto filmu hraje malou Helen, si v jednom z pozdějších zpracování zahrála Anne Sullivanovou - svou vychovatelku. (Eloutie)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace