poster

Divotvůrkyně

  • USA

    Miracle Worker, The

Drama / Životopisný

USA, 1962, 106 min

Režie:

Arthur Penn

Předloha:

Helen Keller (kniha)

Scénář:

William Gibson (scénář, divadelní hra)

Střih:

Aram Avakian

Kostýmy:

Ruth Morley
(další profese)
  • RHK

    Jeden ze 100 nejlepších životopisných filmů - 100 Greatest Biography Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/.(6.4.2013)

  • genetique
    ****

    Tak toto musí dostať každého. Pravdivé a poriadne provokatívne osudy malého slepo nemého dievčatka s dokonalými hereckými výkonmi. Intenzívne a (ne)citlivo útočí na divákove city. Každou scénou som musel zatajovať dych a krv mi tuhla v žilách nie od napätie ale od hrôzy či zimomriavky od súcitu a zároveň obdivu. Krásny filmík. 85%.(20.2.2008)

  • Martinibaby
    *****

    Miracle Worker pro mě navždycky zůstane jedním z nejkrásnějších filmů, které jsem kdy měla tu čest vidět. Nejen že zpracovává hodně zajímavé a ctilivé téma, ale dělá to tak, že se člověk učí novým věcem společně s Helen. O tom že spolu s Anne obě herečky podávají naprosto strhující výkon snad ani třeba nemluvit. Film zachycuje nepředstavitelné tak, že z něj dělá onu zázračnou realitu.(21.5.2013)

  • Matty
    ****

    „Poslušnost bez pochopení je slepá“. Nic nevidět, nic neslyšet a napsat o tom knihu – při čtení životních osudů Helen Kellerové se neubráníte němému úžasu. Jako první hluchoslepá vystudovala vysokou školu, načež bylo její jméno po dlouhé roky spojováno s bojem za práva žen, dělníků a … a tak dále, Wikipedie je ostatně přístupna každému. :-) Divotvůrkyně mapuje její „převýchovu“. Za obrovského psychického i fyzického vypětí učitelky Annie Sullivan (více než skvělá Anne Bancroft) se z rozmazleného a zbytkem rodiny jaksi neúčastně tolerovaného divocha stává dítě chápající základní souvislosti světa a především života v něm (závěrečná scéna s kapkou vody vychází také z reality). Teprve druhý režijní počin Arthura Penna (a zároveň jeho třetí zpracování téže látky, po televizní a divadelní adaptaci) je sugestivním snímkem o nesmírném odhodlání a touze zvrátit status quo. Nutil mě klást si neustále otázku, jaké to je. Jaké to je, nemoci vnímat svět okolo sebe zrakem ani sluchem. Nevím, stále nevím a nedokážu si to představit, ale Divotvůrkyně bez sentimentu dokazuje, že i s podobným handicapem lze žít. Jenom přetrpět krušné počáteční chvilky, zde zastoupeny scénami, jež vážně není příjemné sledovat, přestože tušíte, že jinudy cesta nevede. Snad patnáctiminutový „teror“ v jídelně, jehož výsledek může někomu vzhledem k množství vynaloženého úsilí připadat malicherný, nedokážu pro jeho působivost připodobnit k žádné jiné scéně z dříve vzniklého filmu (teprve o čtyři roky později dosáhnul podobného „psychicky-deptavého“ efektu Mike Nichols ve Virginii Woolfové). Ve scéně snídaně, mající charakter otevřeného boje, se krásně snoubí Pennova inovátorská režie, „živá“ kamera Ernesta Caparróse a herecké výkony obou protagonistek (ne, Patty Duke ve skutečností není hluchoslepá). Vědom si faktu, o jak ojedinělý zážitek je připravuji, citlivějším jedincům sledování Divotvůrkyně stejně nemohu doporučit. 85%(17.2.2009)

  • Madison
    ****

    Obdivovala som neúnavnú trpezlivosť vychovávateľky prebudiť v trpiacej Helen pocit bezpečia a absolútneho pochopenia. Helen sa nachádzala na samom konci priepasti a nezachránili ju rodičovské ,,milosrdné" praktiky, ale tvrdá ruka mladej ženy a za jej vláknom schovaná oslobodzujúca sila poznania pravej lásky. Bola som namäkko a celkom oprávnene.(15.8.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace