Bezstarostná dívka

Podle zdejších hodnocení bych to očekával mnohem horší. Já jsem s tím docela i spokojen. Krásné Cannes, fajn hudba, hezké barvy, postavy, které musíte nemít rádi a postavy, kterým můžete přát. Sex, chlast, sluníčko, jachta, prsa. Vlastně na odlehčení v pohodě. Pravda, po 20 minutách jsem to chtě vypnout, jak mě Tahia Dehar štvala, ale jsem rád, že jsem to neudělal. Naopak takový Benoit Magimel mě vyloženě bavil. Nicméně jednou určitě stačilo. (12.01.2024)

Kryštalický letný film, ktorý si najlepšie užijete po návšteve kúpaliska počas horúceho dňa. Atmosféra francúzskeho letoviska nemá chybu, ústredná kráska tiež a hneď dostanete chuť si odskočiť na jachtu niekde na francúzsku riviéru. No ale možno by som mohol aj niečo k filmu napísať. Načrtnú sa viaceré témy, nedotiahnu príliš dokonca, ale je možné, že s horúcou hlavou sa vám vôbec nebude chcieť riešiť nejaké významy a motívy, i keď by sa samozrejme našli. Sloboda, peniaze, láska, dospievanie, práca a tak podobne. (31.07.2020)

Baladický poetický príbeh-nepríbeh. O mužoch, ktorí sa správajú chrapúnsky, ale aj o tých, čo sa chovajú gentlemansky a otcovsky. O mladej žienke so sladkým srdcom, ktorá sa stretla so smrťou blízkej osoby, svet sa jej zrútil a potrebovala by sa s touto traumou vysporiadať. Robí z toho hlúposti - primerané tomu, ako hlúpo sa asi cíti. Ďalej je to aj o dievčinke, ktorá hľadala, čo so životom, odkiaľ-pokiaľ je to ešte OK, kto má byť jej vzorom. O tom, ako ľudia ľahko odsúdia posúdia toho druhého, nevediac, čím si prechádza. O prirodzenej a plastickej kráse. O ženskej dôstojnosti. A vôbec o ľudskej dôstojnosti. Teda celkovo „nič vážne“. Iba také ľahučké témy – ako vlnky na francúzskej riviére. Po skončení filmu som si hneď vyhľadala dáta o režisérke a scénaristke. Mladá baba v mojom veku. Myslím, že sme sa pochopili. Čítajúc komentáre tuná sa mi zazdalo, že čarovné krivky Zahie Deher a jej dámske dobrodružstvá vedia odviesť pozornosť niektorých divákov od pointy tohto filmu. Čo mi je ľúto. Osobne by som posunula vekovú hranicu na 15+ alebo radšej 18+. (28.06.2020)

Pokud se máme bavit o umění, tak to je tady těžko. Kámenem úrazu je ústřední role. Zahia Dehar, až nápadně připomínající vyžilé peroxidové Aranky z Ostrava- Přivoz (ne že by to nebyly fešandy, často ozdobené šátkem s květinovým motivem přes ramena a zlatým chrupem v celém úsměvu ), od své životní role, kdy coby sedmnáctiletá, oděna jen do mašle v rozkroku, podržela na bujarém večírku dvěma nagelovaným kopačkám, které následně zažalovala za sexuání zneužití, což už samo o sobě vyznělo všelijak, nijak nepokročila. Evidentně nepoučitelná i nadále pokračuje v nejlehčím módu. Ono by na to zas tolik nebylo, jenomže místo rajcovní éterické bytosti ražení Laetitia Casta, máme možnost v podstatě celý snímek ohlížet odhalenou, vulgární šlápotu, promenádující se bez vršku, nebo bez spodku, nebo roztahující nohy, pochopitelně silikonem ani botoxem se nešetřilo, prostě Oscar za kostýmy nehrozí.., což chlípné pánské publikum rádo ocení, však o žádné velké herectví se nejedná, ani neuvidíte nic, co byste ještě neviděli. Na pornhub bez problému narazíme na lepší herecké výkony, navíc vizuálně příjemnější, a to je co říct. Bardotka byla taky poleno, ovšem její exhibice byly z jiného vesmíru. Přitom snímek jakýs takýs příběh má, takže z mé strany: pakliže by byla obsazena do hlavní role dívka méně vyžilá, rafinovaně vnadná, ale herecky talentovaná, nikoli takto laciná, jistě by se to u mě setkalo s lepší odezvou. Komediální, psychologický snímek si představuji jinak. A může tam být erotických scén víc, než písku na dece. (20.11.2020)

Tahle skladba se jmenuje Naïma. [Jako ty.] Škatulka coming-of-age filmů neskýtá velký prostor variacím, o to důležitější jsou jemné rozdíly a odstíny. Třeba když kozy hlavní hrdinky vypadnou na pláž již ve druhé minutě, nebo když přenese diváka do úplně jiné časové dimenze správně načasovaným použitím Johna Coltranea. Bezstarostná dívka (trefnější je anglický titul An Easy Girl), se nachází někde uprostřed mezi šílenostmi typu Raw a prázdnými talentovými hopsačkami Let's Dance. Syžet jako vykuchaný z Četníka ze San Tropez uvádí diváka o 43 km dál do Cannes, do společnosti dvou dívek na prahu dospělosti, které se snaží uhádnout, co je (pro kterou) v životě podstatné. Zatímco starší Sofie volí rychlejší cestu (šlapkovství představitelky Zahia Dehar je na hraně karikatury, jak neušlo některým hodnotitelům), přemýšlivější coltranovská Naima, která vulgárně vyzývavou sestřenici obdivuje, si není jistá. Zatímco dívky váhají mezi kariérismem a hedonismem (na víc variant není prostor), Rebecca Zlotowski popouští Schuberta, šedesátkový jazz, nechává promlouvat antické filosofy, hlavní mužské představitele mávat zlatým (starožitným) sextantem a plout na jachtě pod vlajku ostrova Man. Výjevy banálního zevlování narušuje zajímavými snovými scénami a při vši sofistikovanosti informuje a bezmála i prezentuje, že mají dívky hladce vyholené stydké pysky. Tento způsob letního dospívání se mi nejeví úplně nešťastným. (03.12.2021)