Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání ... (zobrazit celý text)
Nezvykle výpravný a extrovertní Bergmanův film. Jeho vyhrocená reflexe dopadu války na manželský pár, který žije v izolaci severského venkova, je vlastně z diváckého hlediska netypicky přístupná a otevřená. Výjevy válečných hrůz nepotřebují žádné extrémní stylizační doplňky, valící se kolony vojsk postrádají znepokojující anonymitu siluet tanků z Mlčení. Tušená válka naplno vtrhává do života postav, není důležité určit kdo s kým a proti komu, je důležité postihnout nápadnou změnu v chemii páru. Zpočátku dominantní Eva se mění v pasivního následovníka muže Jana, jehož slabota a zbabělost se vlivem válečných hrůz mění v jakousi hanebnou formu brutality. Muž zvíře vládne světu, zatímco jemný ženský princip se v houštině výbuchů a utrpení stahuje do trpitelské oddanosti. Nesmírně působivé, poněvadž navzdory jednoznačnému poselství dokázal Bergman uchovat složitý vnitřek postav. Metafora hanby je mimochodem bergmanovsky úchvatná – zlého snu, který nepatří ani jedné z postav a ten kdo se z něj probudí, měl by pociťovat nekonečnou hanbu. Jak vidíme, v tomhle ohledu se nic nezměnilo. Hanbu nevidět.
Nikoli Bergmanova hanba, ale moje. On to sice je výborný film, jenže já se na jeho vlnu dokázal naladit jen v pětihvězdičkové první polovině, pak již ne. Na druhou stranu je pravda, že tak zajímavý charakter jako je Jan, se na plátnech rozhodně nepromenáduje každý den.
Dobrá režie, vynikající scénář a obraz, ze začátku klasický Bergman se vším všudy, pak navíc s třešničkou na dortu skýtající konečně i zajímavější prostředí, než je rodinný domek kdesi na severu. Mistrný výkon Liv Ullmannn pozvolna přechází až na hranici neumětelství. Kompletní absence hudby mě mrzela více než jindy. Zejména v druhé půlce se skrývá několik scén, které ve mně nenechaly dobrý dojem. I přes očividný umělecký záměr (či z nouze ctnost) místy těžce ospalé. Přesto velmi zajímavé a s přimhouřením obou nozder i poutavé.
Filozofická dráma manželov - hudobníkov, ktorí sa chcú ukryť pred vojnou na odľahlom ostrove. Že si ich vojna nájde je jasné od začiatku. Sprvu vidíme klasického Bergmana, kde sa obrazy striedajú ako majú, až... keď vstúpi do filmu násilie vojny... potom sa psychologická surovosť mení na hmatateľnú, pre režiséra nevídanú. Drobnokresby postáv sú alfou a omegou Bergmanových filmov, ale azda nikdy nepoužil také silné "vonkajšie" násilie. A to je hnacím motorom prerodu postáv, hlavne Jan ( Max von Sydow ), ktorý sa z precitliveného umelca stáva bezcitná postava. Postava Evy ( Liv Ullmann ), so svojou krehkosťou, ale i živelnosťou dáva nádej do budúcnosti.
Velké téma, ale nezvládnuté, protože Bergman neumí nasnímat válku dostatečně působivě. Už jen ten fiktivní konfklit je zcela nezajímavý (kdo proti komu bojuje a proč?) stejně tak jako hlavní postavy (bezpáteřní zbabělci) a jejich osud mi byl zcela lhostejný. Vizuálně nijaké a herci občas sklouzávají k teatrálnosti. Naštěstí výsledný dojem notně zvedá závěr na člunu - výborné nasnímání zmaru a pomalého umírání. Jinak ale celkem slabota.
Na ostrove Gotland žije mladý pár. Všade navôkol zúri vojna. Jan a Eva Rosenbergovci sa snažia zostať stranou, ale nejde to. Vojna ich vtiahne do svojho ošiaľu. Bergman s pomocou výborných hereckých výkonov
hlavných predstaviteľov a niekoľkých skvelých scén ukazuje nielen hrôzy akejkoľvek vojny, ale hlavne to ako mení ľudí. Je to jednoducho film o hanbe.
Dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi. Vím, že tenhle film je něco mimořádného (co od Bergmana také není..), ale já to prostě a jednoduše nepobral. Myslel jsem si, že jde o vylíčení nějaké skutečné války. Na začátku mi to připomínalo druhou světovou. Zastavil jsem film a běžel jsem hledat do encyklopedií, na jaké straně v ní bylo Švédsko, protože jsem o tom nic nevěděl (i když si neskromně myslím, že na dějepis nejsem blb). Zjistil jsem, že na žádné, tak jsem se vrátil k filmu. Ale pořád mi to vrtalo hlavou. Na první světovou jsou moc moderně oblečení a mají moc moderní auta a všechno.. A jaké jiné konfikty tam byly? Ve filmu pořád opakují, že je tam někdo přišel osvobodit, ale kdo to je? Rusové nebo Američani nebo kdo? A před kým je přišli osvobodit? Kdo je tam ten zlý a kdo ten dobrý? Ti osvoboditelé nebo ti druzí? No, co vám budu povídat, tak dlouho jsem přemýšlel o tom, kam příběh zařadit, až mi uteklo to hlavní, a sice že ten příběh je hlavně o důsledcích války na jeden manželský pár. Že válka v tomhle filmu není až tak důležitá. A že film záměrně není nikam zasazen, aby si divák dokázal představit, jak strašné je, pobíhat mezi vybuchujícími granáty a nevědět přitom komu věřit a na kterou stranu barikády se přidat. Když mi to došlo, tak nějak se mi to všechno spojilo. A teď váhám mezi čtyřmi a pěti.
V celku zaujimava tema, vynikajuci herci, avsak spracovanie strohe. Bergmanove filmy mam rad pre ich myslienkovu naliehavost, spracovanie a originalitu, avsak Hanba sa ma akosi nedotkla, pribeh toho ponukal totiz omnoho viac a viacmenej "akcne" spracovanie ma vonkoncom nechytalo.
Pravděpodobně nejsyrovější Bergmanův film... první půlhodina je relativně normální, ale potom přelétnou stíhačky, válka se začne týkat i obou hlavních postav a začne peklo! Nejzapamatovánííhodnější je především veslování přes moře plné mrtvol... Liv Ulman i Max von Sydow jsou úžasní, především von Sydow dokazuje,že přemíra citlivosti se snadno mění v necitlivost a že největší sobci vznikají z těch nejslabších jedinců... Ve Skammen je ale především naprosto výborná kamera Svena Nykvista, který tvoří velikou část působivosti snímku. Počínaje Personou chytil Bergman velmi svěží nový směr!!!
Do vojnového konfliktu v bližšie neurčenej dobe ani mieste zasadil Bergman ďaľší konflikt dvoch manželov. Napriek tomu, že obidvaja manželia sú hudobníci, vo filme neodznie žiadna hudba, čo celý film viacej umocňuje. Nanajvýš zaujímavým je koniec filmu, kde sa v posledných desiatich minútach, aj keď sa tam nič nehovorí, vypovie viac ako v celom filme.
manzelske etudy, obraz II. svetova vojna. neuveritelne mocny, na psychicky naturalizmus bohaty film. bergman genialne zachytava rastuci pocit uzkosti a nebezpecia a ako obrazove figurky mu sluzi genialna liv a excelentny sydow. manzelsky par prechadza tak zasadnymi zmenami v priebehu dni, tyzdnov, rokov. ocenujem aj typovo velmi kontrastne obsadenie- nezna a krehka liv s drsne vyzerajucim sydowom. taktiez charaktery oboch manzelov boli vynikajuco vykreslene. tento film je velky zazitok. ,, Niekedy si myslim ze je to len sen. Ale nie moj vlastny, ale nieci iny a my sme v nom nuteni vystupovat. Len ma napadlo, co ak sa ten co o nas sniva zobudi s pocitom hanby?" *****
Film, ktery zacina i konci rozpravou o snech obou hlavnich postav. Co asi take cloveku ve valce zbyva nez snit...? Na to, ze oba pred valkou pusobili v orchestru, nezazni pocas cely film jediny ton ci hudba, coz jeste vice potvrzuje syrovost celeho dila. Vynikajici herecke vykony a kamera jen podtrhuji vysokou kvalitu celeho snimku. Jedine co bych vytknul je, ze ona valka je fiktivni. Prijde mi vymyslet si valku trosku perverzni, na stranu druhou vsak musim rict, ze kdo jiny ma/mel pravo si vymyslet nez Ingmar Bergman?!
