Obsah
-
Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání tehdejší bergmanovské stálice interpretů Ullmannové a von Sydowa) jí čelí únikem z pevniny na ostrov, který je postupně okupovaný nepřátelskou armádou. Eva patří k duševně silným bergmanovským hrdinkám, i když postrádá bezpochybnou jednoznačnost Almy z Hodiny vlků. Obdařena výrazným mateřským pudem, trpí bezdětností, její vztah k psychicky i charakterově slabšímu Janovi postrádá bezvýhradnou oddanost a místy se podobá jen soucitné péči. Mateřskou radost jí dá zakusit až sen v závěru filmu, kdy citově rozvrácený pár prchá na lodi z válkou zpustošeného ostrova, bez jakékoli vyhlídky na přežití. Obraz vysněného dítěte, který hrdinka může pouze vylíčit, je v tomto pesimisticky vyladěném filmu jedinou nadějí, byť pohříchu pomyslnou.
Film režiséra Ingmara Bergmana predstavuje temnú víziu sveta, za ktorý sa jeho stvoriteľ musí hanbiť. Príbeh sa odohráva v dobe, ktorá žije neustálymi vojnami a konfliktmi. V takomto svete sa manželský pár hudobníkov utiahne na ostrov. Eva a Jan Rosenbergovci sú apolitickí a dúfajú, že na ostrove sa vyhnú zúriacej občianskej vojne. Pred vojnou však niet úniku, nájde si ich aj na samote. Jan stále viac prepadá strachu a zúfalstvu, Eva márne túži po dieťati. Keď ostrov napadnú povstalci, zabijú niekoľkých susedov Rosenbergovcov. Po porážke povstalcov sú Eva s Janom považovaní za kolaborantov a Eve sa iba vďaka pomeru s miestnym plukovníkom podarí dosiahnuť ich prepustenie na slobodu. Ale keď sa vrátia domov, povstalci znovu zaútočia a všetko sa začína od začiatku. Manželia sa rozhodnú ujsť na pevninu či iný ostrov, hoci nádej, že nájdu miesto bez vojny, je mizivá. Film vznikol v roku 1968 a ozýva sa z neho dezilúzia z aktuálneho svetového diania, poznačeného studenou vojnou i bojmi v Kór ey a Vietname. Bohužiaľ ani dnes, v časoch globálnej vojny neprestáva byť jeho posolstvo aktuálne. Hanba získala viacero cien, okrem iných aj švédsku národnú cenu Guldbagge pre Liv Ullmannovú a ceny americkej filmovej kritiky pre najlepší film, réžiu a herečku. (oficiální text distributora)
Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání tehdejší bergmanovské stálice interpretů Ullmannové a von Sydowa) jí čelí únikem z pevniny na ostrov, který je postupně okupovaný nepřátelskou armádou. Eva patří k duševně silným bergmanovským hrdinkám, i když postrádá bezpochybnou jednoznačnost Almy z Hodiny vlků. Obdařena výrazným mateřským pudem, trpí bezdětností, její vztah k psychicky i charakterově slabšímu Janovi postrádá bezvýhradnou oddanost a místy se podobá jen soucitné péči. Mateřskou radost jí dá zakusit až sen v závěru filmu, kdy citově rozvrácený pár prchá na lodi z válkou zpustošeného ostrova, bez jakékoli vyhlídky na přežití. Obraz vysněného dítěte, který hrdinka může pouze vylíčit, je v tomto pesimisticky vyladěném filmu jedinou nadějí, byť pohříchu pomyslnou.Komentáře uživatelů k filmu (39)
-
Marigold
Nezvykle výpravný a extrovertní Bergmanův film. Jeho vyhrocená reflexe dopadu války na manželský pár, který žije v izolaci severského venkova, je vlastně z diváckého hlediska netypicky přístupná a otevřená. Výjevy válečných hrůz nepotřebují žádné extrémní stylizační doplňky, valící se kolony vojsk postrádají znepokojující anonymitu siluet tanků z Mlčení. Tušená válka naplno vtrhává do života postav, není důležité určit kdo s kým a proti komu, je důležité postihnout nápadnou změnu v chemii páru. Zpočátku dominantní Eva se mění v pasivního následovníka muže Jana, jehož slabota a zbabělost se vlivem válečných hrůz mění v jakousi hanebnou formu brutality. Muž zvíře vládne světu, zatímco jemný ženský princip se v houštině výbuchů a utrpení stahuje do trpitelské oddanosti. Nesmírně působivé, poněvadž navzdory jednoznačnému poselství dokázal Bergman uchovat složitý vnitřek postav. Metafora hanby je mimochodem bergmanovsky úchvatná – zlého snu, který nepatří ani jedné z postav a ten kdo se z něj probudí, měl by pociťovat nekonečnou hanbu. Jak vidíme, v tomhle ohledu se nic nezměnilo. Hanbu nevidět.(29.11.2008)
-
DaViD´82
Nikoli Bergmanova hanba, ale moje. On to sice je výborný film, jenže já se na jeho vlnu dokázal naladit jen v pětihvězdičkové první polovině, pak již ne. Na druhou stranu je pravda, že tak zajímavý charakter jako je Jan, se na plátnech rozhodně nepromenáduje každý den.(28.11.2008)
-
Madison
V Hanbe Bergman nepoukazuje na konkrétne vojny s tuctom neľútostných vojakov, dojemnou hudbou či happyendom. Hanba je najmä metaforou Bergmanovej vnútornej vojny s tým, ako ju chápe on a čo preňho znamená, do znázornenia životov hlavného páru, pre ktorý ma vojna priam bytostné následky súvisiace s pokrivením ľudského charakteru či psychiky. Tento film má príliš veľkú výpovednú hodnotu, príliš veľa myšlienok, príliš veľa toho strachu, ktorý ľudí prepadával počas vojny, príliš veľa bolesti či bergmanovských symbolov.(10.4.2010)
-
Dan9K
Dobrá režie, vynikající scénář a obraz, ze začátku klasický Bergman se vším všudy, pak navíc s třešničkou na dortu skýtající konečně i zajímavější prostředí, než je rodinný domek kdesi na severu. Mistrný výkon Liv Ullmannn pozvolna přechází až na hranici neumětelství. Kompletní absence hudby mě mrzela více než jindy. Zejména v druhé půlce se skrývá několik scén, které ve mně nenechaly dobrý dojem. I přes očividný umělecký záměr (či z nouze ctnost) místy těžce ospalé. Přesto velmi zajímavé a s přimhouřením obou nozder i poutavé.(4.12.2006)
-
Mahalik
Priority plesnivý, láska uvadá, vůle přežít narůstá. Ta atmosféra ve spojitosti s bezmocí, dotváří jasnozřivou konturu a rozvětvuje Bergmanovo filmové větvoví do jiné roviny. Elektrizující, hádám. Na víc se nezmůžu, ten film by měl zůstat bez jakýchkoli komentářů, může se stát, že by byl okraden o smysl. 90%(14.4.2011)
-
Aky
Bergman ve své nejlepší formě provedený naprosto dokonalými hereckými výkony obou hlavních představitelů. Těžký, depresivní, ale díky použitým prostředkům zcela srozumitelný film, na který se dá dívat znovu a znovu.(14.5.2011)
-
HellFire
Liv Ullmann a Max von Sydow jsou první ze zásadních opor tohoto filmu. Člověk při sledování nemá pocit, že se dívá na herce, ale na opravdový pár, který si žije svůj život. No a pak je tady samořejmě režie Ingmara Bergmana. Veselí střídá pocit nejistoty, stísnění, zloby a úlevy. Hanba je teprve druhým filmem tohoto skvělého režiséra, který jsem viděl, ale zcela jistě ne tím posledním.(19.6.2011)
-
Flego
Filozofická dráma manželov - hudobníkov, ktorí sa chcú ukryť pred vojnou na odľahlom ostrove. Že si ich vojna nájde je jasné od začiatku. Sprvu vidíme klasického Bergmana, kde sa obrazy striedajú ako majú, až... keď vstúpi do filmu násilie vojny... potom sa psychologická surovosť mení na hmatateľnú, pre režiséra nevídanú. Drobnokresby postáv sú alfou a omegou Bergmanových filmov, ale azda nikdy nepoužil také silné "vonkajšie" násilie. A to je hnacím motorom prerodu postáv, hlavne Jan ( Max von Sydow ), ktorý sa z precitliveného umelca stáva bezcitnou postavou. Postava Evy ( Liv Ullmann ), so svojou krehkosťou, ale i živelnosťou zase dáva nádej do budúcnosti.(5.5.2011)
-
ork
For Me 84%(5.3.2009)
-
Davson
Velké téma, ale nezvládnuté, protože Bergman neumí nasnímat válku dostatečně působivě. Už jen ten fiktivní konfklit je zcela nezajímavý (kdo proti komu bojuje a proč?) stejně tak jako hlavní postavy (bezpáteřní zbabělci) a jejich osud mi byl zcela lhostejný. Vizuálně nijaké a herci občas sklouzávají k teatrálnosti. Naštěstí výsledný dojem notně zvedá závěr na člunu - výborné nasnímání zmaru a pomalého umírání. Jinak ale celkem slabota.(8.9.2008)
-
Turiec
Na ostrove Gotland žije mladý pár. Všade navôkol zúri vojna. Jan a Eva Rosenbergovci sa snažia zostať stranou, ale nejde to. Vojna ich vtiahne do svojho ošiaľu. Bergman s pomocou výborných hereckých výkonov hlavných predstaviteľov a niekoľkých skvelých scén ukazuje nielen hrôzy akejkoľvek vojny, ale hlavne to ako mení ľudí. Je to jednoducho film o hanbe.(16.8.2004)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(14.2.2009)
-
Wormboy
V celku zaujimava tema, vynikajuci herci, avsak spracovanie strohe. Bergmanove filmy mam rad pre ich myslienkovu naliehavost, spracovanie a originalitu, avsak Hanba sa ma akosi nedotkla, pribeh toho ponukal totiz omnoho viac a viacmenej "akcne" spracovanie ma vonkoncom nechytalo.(27.5.2009)
-
curunir
Do vojnového konfliktu v bližšie neurčenej dobe ani mieste zasadil Bergman ďaľší konflikt dvoch manželov. Napriek tomu, že obidvaja manželia sú hudobníci, vo filme neodznie žiadna hudba, čo celý film viacej umocňuje. Nanajvýš zaujímavým je koniec filmu, kde sa v posledných desiatich minútach, aj keď sa tam nič nehovorí, vypovie viac ako v celom filme.(2.11.2007)
-
ad
Pravděpodobně nejsyrovější Bergmanův film... první půlhodina je relativně normální, ale potom přelétnou stíhačky, válka se začne týkat i obou hlavních postav a začne peklo! Nejzapamatovánííhodnější je především veslování přes moře plné mrtvol... Liv Ulman i Max von Sydow jsou úžasní, především von Sydow dokazuje,že přemíra citlivosti se snadno mění v necitlivost a že největší sobci vznikají z těch nejslabších jedinců... Ve Skammen je ale především naprosto výborná kamera Svena Nykvista, který tvoří velikou část působivosti snímku. Počínaje Personou chytil Bergman velmi svěží nový směr!!!(13.7.2006)
-
danecek24
26. Zlatý Glóbus za rok 1968 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Švédsko(6.1.2009)
-
Cimr
Dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi. Vím, že tenhle film je něco mimořádného (co od Bergmana také není..), ale já to prostě a jednoduše nepobral. Myslel jsem si, že jde o vylíčení nějaké skutečné války. Na začátku mi to připomínalo druhou světovou. Zastavil jsem film a běžel jsem hledat do encyklopedií, na jaké straně v ní bylo Švédsko, protože jsem o tom nic nevěděl (i když si neskromně myslím, že na dějepis nejsem blb). Zjistil jsem, že na žádné, tak jsem se vrátil k filmu. Ale pořád mi to vrtalo hlavou. Na první světovou jsou moc moderně oblečení a mají moc moderní auta a všechno.. A jaké jiné konfikty tam byly? Ve filmu pořád opakují, že je tam někdo přišel osvobodit, ale kdo to je? Rusové nebo Američani nebo kdo? A před kým je přišli osvobodit? Kdo je tam ten zlý a kdo ten dobrý? Ti osvoboditelé nebo ti druzí? No, co vám budu povídat, tak dlouho jsem přemýšlel o tom, kam příběh zařadit, až mi uteklo to hlavní, a sice že ten příběh je hlavně o důsledcích války na jeden manželský pár. Že válka v tomhle filmu není až tak důležitá. A že film záměrně není nikam zasazen, aby si divák dokázal představit, jak strašné je, pobíhat mezi vybuchujícími granáty a nevědět přitom komu věřit a na kterou stranu barikády se přidat. Když mi to došlo, tak nějak se mi to všechno spojilo. A teď váhám mezi čtyřmi a pěti.(14.7.2009)
-
Endyis
Ani se mi po tomto mistrném kousku nedostává slov. Skvělé herecké výkony, vyníkající scénář a bravurní zpracování, jenž obsahuje na svou dobu poměrně zdařilé efekty (i přes to že Bergman často točil i krajně minimalistické snímky) vytvářejí vyníkající drama, které by se mohlo zasadit do jakékoliv doby, do jakéhokoliv válečného konfliktu. Bergman je zároveň jeden z mála režisérů, jenž umí vytvořit atmosféru filmu i s minimem či žádnou hudbou (neplatí ovšem pro všechny jeho snímky). Působivý snímek, který rozhodně, zasáhne... Doporučuji... 99%(3.2.2009)
-
fuckme
Bergmanův "velkofilm", který opouští stísněné komorní prostředí a nezvykle se rozevře - konflikty hlavní dvojice tudíž nejsou uzavřené do sebe, ale hlavní roli náhle hraje vnější, válečné prostředí, které je hlavní rozbuškou v jejich na počátku na pohled idylickém vztahu, z něhož jsou na konci jen žalostné trosky a Evina nadějná vize i přes nejvyšší zmar všude kolem je nenaplnitelná i z hlediska toho, čím se za tu dobu stal její přecitlivělý manžel. První polovina s náhlým přechodem v apokalyptické obrazy úchvatná, pak však přijde slabší část s nevěrou, z níž čiší čirý a nekompromisní chlad a postavy jednají dost přepjatě a v závěru přichází vrchol - nezapomenuteln ěmrazivá scéna na člunu. A to vše skvěle dynamizuje Nykvistova rozpohybovaná kamera, která však nezapomíná ani na kompozičně působivé záběry.(8.4.2010)
-
d-fens
... "Jsem determinista"... áno, Jan to naplno prejavil vo svojom ďalšom jednaní, vo svojej ľudskej "premene", ktorá by sa rozhodne nedala prirovnať k premene húsenice na krásneho motýla :-/ .... vizuálne, herecky, charakterovo úchvatné, ale v celkovom vyslovení autorovho posolstva sa mi to zdalo až nesmelo otvorené ... možno som čakal viac "rozpitvania" jednotlivých charakterov a viacvravnejší epilóg. A možno bol môj hlavný problém s filmom ten, že na rozdiel od Bergmana nejaké to politické (ideologické) stanovisko zastávam :) a preto mám tendenciu sa priklaňať na jednu alebo druhú stranu, hodnotiť, odsudzovať, obdivovať, a to dokonca aj v prípade vojny, kde to asi vôbec nie je správne :( .... a možno, nakoniec tá vojna bola iba metaforou vnútorného ľudského oportunizmu, ktorý človeka núti robiť veci v príkrom rozpore s jeho vlastnými ideálmi, ba čo viac, dokazuje mu, že všetky jeho ideály končia tam, kde začína jeho prospech(27.12.2010)
