Hanba

Jan a Eva Rosenbergovci neprežívajú zrovna priaznivé obdobie,jednak sa nachádzajú v bližšie nešpecifikovanej vojne,kde nebezpečenstvo číha z každého kúta,majú viac šťastia,ako by si mysleli,alebo hereckí predstavitelia Max a Liv v extrémne náročnom vdýchnutí ich výkonov nabádajú k prílišnému naturalizmu v tak pesimistickom vyznení,že hľadať nejaký číri optimizmus je ako hľadať ihlu v kope sena,ale nebudem až taký pesimista,a predsa sa šťastie na nich usmeje... Ale takým nemastným-neslaným spôsobom...Ako pokračujú vo svojich útrapách,tak je nejednoznačné,ako skončia. Čo mám doteraz skúsenosti,ktoré sa týkajú videných počinov Ingmara Bergmana,tak mám pocit,že snímok je netypický,najmä v zobrazení všadeprítomných agresiách,ktoré neprospievajú psychike týmto ľuďom,trpia,lebo vojna je preto,aby vyžmýkala všetku vnútornú pohodu každého jedného obyvateľa,ktorého sa to týka... Film má preto takú silnú odozvu v dušiach diváka,lebo herecké výkony dvorných spolupracovníkov režiséra Bergmana sú fenomenálne,kde pripočítam kameru Svena Nykvista,výpravu a predstavu,že táto vojna môže byť hociktorá,ale ako som počul v úvodných titulkoch,tak ja si najskôr predstavím extrémne-brutálnu 2.Svetovú Vojnu... (22.10.2014)

Bergmanův "velkofilm", který opouští stísněné komorní prostředí a nezvykle se rozevře - konflikty hlavní dvojice tudíž nejsou uzavřené do sebe, ale hlavní roli náhle hraje vnější, válečné prostředí, které je hlavní rozbuškou v jejich na počátku na pohled idylickém vztahu, z něhož jsou na konci jen žalostné trosky a Evina nadějná vize i přes nejvyšší zmar všude kolem je nenaplnitelná i z hlediska toho, čím se za tu dobu stal její přecitlivělý manžel. První polovina s náhlým přechodem v apokalyptické obrazy úchvatná, pak však přijde slabší část s nevěrou, z níž čiší čirý a nekompromisní chlad a postavy jednají dost přepjatě a v závěru přichází vrchol - nezapomenuteln ěmrazivá scéna na člunu. A to vše skvěle dynamizuje Nykvistova rozpohybovaná kamera, která však nezapomíná ani na kompozičně působivé záběry. (08.04.2010)

Dobrá režie, vynikající scénář a obraz, ze začátku klasický Bergman se vším všudy, pak navíc s třešničkou na dortu skýtající konečně i zajímavější prostředí, než je rodinný domek kdesi na severu. Mistrný výkon Liv Ullmannn pozvolna přechází až na hranici neumětelství. Kompletní absence hudby mě mrzela více než jindy. Zejména v druhé půlce se skrývá několik scén, které ve mně nenechaly dobrý dojem. I přes očividný umělecký záměr (či z nouze ctnost) místy těžce ospalé. Přesto velmi zajímavé a s přimhouřením obou nozder i poutavé. (04.12.2006)

Do vojnového konfliktu v bližšie neurčenej dobe ani mieste zasadil Bergman ďaľší konflikt dvoch manželov. Napriek tomu, že obidvaja manželia sú hudobníci, vo filme neodznie žiadna hudba, čo celý film viacej umocňuje. Nanajvýš zaujímavým je koniec filmu, kde sa v posledných desiatich minútach, aj keď sa tam nič nehovorí, vypovie viac ako v celom filme. (02.11.2007)

... "Jsem determinista"... áno, Jan to naplno prejavil vo svojom ďalšom jednaní, vo svojej ľudskej "premene", ktorá by sa rozhodne nedala prirovnať k premene húsenice na krásneho motýla :-/ .... vizuálne, herecky, charakterovo úchvatné, ale v celkovom vyslovení autorovho posolstva sa mi to zdalo až nesmelo otvorené ... možno som čakal viac "rozpitvania" jednotlivých charakterov a viacvravnejší epilóg. A možno bol môj hlavný problém s filmom ten, že na rozdiel od Bergmana nejaké to politické (ideologické) stanovisko zastávam :) a preto mám tendenciu sa priklaňať na jednu alebo druhú stranu, hodnotiť, odsudzovať, obdivovať, a to dokonca aj v prípade vojny, kde to asi vôbec nie je správne :( .... a možno, nakoniec tá vojna bola iba metaforou vnútorného ľudského oportunizmu, ktorý človeka núti robiť veci v príkrom rozpore s jeho vlastnými ideálmi, ba čo viac, dokazuje mu, že všetky jeho ideály končia tam, kde začína jeho prospech (27.12.2010)