Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Johannes Blom se vrací domů po sedmi letech strávených na moři. Setkává se se Sally, ženou, která má už nejlepší léta za sebou. Johannes utíká do samoty a k nostalgickým vzpomínkám. Jeho otec Alexander je kapitánem na záchranné tažné lodi, kde bydlí se svou ženou, Johannesem a třemi dalšími členy posádky. Alexander se zamiluje do varietní zpěvačky Sally a přivádí ji na loď, kde má bydlet a „pomáhat s vařením“. Alexander Johannesovi zabrání, aby odjel na moře a vycvičil se na námořníka. Johannes se opije a snaží se Sally svést. Ta ho však odmítne. Druhý den se Sally a Johannes setkávají v soukromí. Sally se přizná, že Alexandra nemiluje, že se pouze snaží dobře vdát a zajistit si pohodlný život. Prozradí Johannesovi, že kdyby se do někoho zamilovala, byl by to právě on. Když se Johannes vrátí na loď, rozpoutá se rvačka mezi ním a otcem. Sally Alexandrovi oznámí, že ho hodlá opustit. Alexander se pokusí Johannese připravit o život. Uteče policii, a když už je vše ztraceno, vrhne se z okna. Johannes jde za Sally do šatny ve varieté a vyzná jí lásku. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (12)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Loď do Indie je existenciálně rozervaným melodramatem podle divadelní hry finského Švéda Martina Söderhjelma. Ingmar Bergman dirigentskou taktovkou udržuje sousled v antické tragédii, nabízí příležitost pro intimní fascinaci ženou a prozření existenciální neúprosnosti života. Námořníci jsou trvanlivějším dědictvím vikingského mořeplavectví i moderní společnosti v potřebách všednosti a slávy. Žízeň po životě se úzkostlivě obává vlastního fyzického rozpadu a touží po vymanění se ze svazujících okovů, eskalace konfliktu se nevyhýbá extremismu a s jistou rozkoší se rozhlíží po dopadech pro vnitřní světy zúčastněných, tak severská ponurost duše vytéká ven z obrazů kameramana Görana Strindberga. Průvodcem příběhu je Johannes Blom (zajímavý Birger Malmsten), mladý námořník ve vzpomínce na zásadní okamžiky dospívání. Žáry bolesti, rozkoše a snění v rozhodném vzepření se z útisku, jež nevyhne se hlubokým ranám vlastního nitra. Hrdinou existenciální balady o lásce je Alexander Blom (pozoruhodný Holger Löwenadler), Johannesův otec a kapitán vyprošťovací lodě. A tak příliš blízká předzvěst ztráty se zbavila posledních zábran, zběsile lační po rozkoši a pružnosti mládí, a mstí se vlastnímu děsu a slabošství. Hlavní ženskou postavou je Sally (velmi zajímavá Gertrud Fridh), mlaďoučká šantánová zpěvačka, jejíž náhlé podlehnutí romantice se odvděčilo rozkladnou ztrátou iluzí. Žena je chtíčem i úzkostí. Významnou postavou je Alice Blom (příjemná Anna Lindahl), submisivně přizpůsobivá Alexandrova manželka. A jedině obrana vlastního synka ji dokáže postavit na odpor proti despotické panovačnosti. Z dalších rolí: s rozběsněným kapitánem nepříliš spokojení další členové posádky vyprošťovacího člunu Hans (Lasse Krantz), Bertil (Jan Molander) a Pekka (Erik Hell), Sallyiny bezelstné kolegyně a kabaretní tanečnice Selma (Naemi Briese) a Sofi (Hjördis Petterson), či majitel zmiňovaného kabaretu (Åke Fridell). Loď do Indie, to je úzkost lidské duše a existencialismus o rozměrech v barvě antické tragédie. Ingmar Bergman sype lidskou rozervanost mezi diváky už od svého počátku filmového režiséra. To drsně romantické opojení písněmi o námořnících a doufajících ženách dostalo baladické ztvárnění. ()

Jenni 

všechny recenze uživatele

Motto: "Mám pocit, jako by nic netrvalo. Ani láska. Ani smutek. Nic bolestného, ani krásného." Loď do Indie (Skepp till India land) je patrně nejzapadlejší autorův film, což je překvapující i škoda, protože jde o čistého Bergmana. Zajímavý je o to více, že se zabývá - jako žádný jiný z raných Bergmanů - ústředním problémem režisérova života: vztahem otec-syn. Že nepůjde o nic harmonického, zjistíme už v počátečním rozhovoru mladého páru: "Tvůj táta loni umřel, ale to nejspíš víš." - "Ne, to jsem nevěděl." Tradičního Birgera Malmstena (jako Johannese) tentokrát doplňuje Gertrud Fridhová (Sally), známá spíše z vedlejších rolí v pozdějších dílech. Příběh filmu napsaný podle stejnojmenné divadelní hry Martina Söderhjelma je snadné shrnout: Johannes se po sedmi letech vrací z moře (podobně jako v Přístavu), ale není to jen návrat fyzický, protože se ve filmové retrospektivě (která vyplňuje podstatnou část nímku) vrací i do oné doby před sedmi lety, kdy žil a pracoval na vyprošťovacím člunu svých rodičů. Konkrétně do dne, kdy jeho otec kapitán Alexander Blom přivedl na loď Sally z varieté (v 19. minutě filmu lze před kašpárkovým divadlem vidět z profilu samotného Ingmara). Z jednotlivých "soukromých rozhovorů" pronášených převážně na lodi se postupně dozvídáš "kdo je kdo" (starý a mladý pár), přičemž žádná z postav nebude černobílá ("Neměli jsme kvalitní výbavu a byli mladí. Pamatuješ? Pumpovala jsem vzduch do tvých plic, abys mohl být ve vodě. Bylo to jako bych ti pokaždé dávala život. Vzpomínáš? Byly to dobré časy."). Zde Bergman rozvíjí své drama, přičemž vše vrcholí němou scénou při potápění, jež se blíží hororu. A pak to jde dál... Na postavě kapitána je cosi deformovaného: v synovi vidí příčinu životního fiaska, skutečnou zrůdu (postava matky říká: "Bylo to jiné, když jsme s Blomem byli mladí. Ale pak přišel Johannes... Nemohl chlapce snést. Že byl mrzák. Musela jsem ho chránit, protože Blom by ho spráskal jako psa. Občas, když byl opilý, držel Johannese a křičel: 'Měli byste se před ním chránit. Je to nakažlivé.' Nakonec jsem ten hrb taky viděla."). Spíše se však zdá, že nakažlivá je sama nenávist, a tu lze podle filmu překonat jedině láskou. Slovy Sally, potřebuješ někoho, o koho se starat, koho milovat, jinak bys mohl být stejně tak mrtvý. "Neuzavírej se do sebe, musíš se z toho dostat. Nemůžeš jen zavřít dveře a být stále vyděšenější. Musíš to překonat, i když se to zdá beznadějné. Jinak vše kolem poroste a stane se neproniknutelným. A ty nakonec vyskočíš z okna." ()

Reklama

LeoH 

všechny recenze uživatele

Vlastně to člověka skoro uklidňuje, že se i Bergmanovi mohl film takhle nepovést: Málokterá z hlavních postav drží pohromadě sama se sebou, jako by se mezi scénami proměňovaly v úplně jiné lidi; intenzita hraných emocí neodpovídá situacím; retrospektiva nefunguje, jak asi měla (drama nikde nevrcholí, protože některé informace přišly předčasně); práce na vyzvedávání vraku se už míň zajímavě natočit nedaly, rvačka je inscenovaná jak na ochotnickém divadle a ani jedno z toho nepůsobí jako záměr; atd. atp. Snad jenom volba témat a povedená kamera prozrazují, že sledujeme ranou práci budoucího mistra nad mistry; jeho prvotina Krize na mě paradoxně působila mnohem suverénnějším dojmem. ()

Ekdahl 

všechny recenze uživatele

Nádhernej ranej Bergman, hromobití před první vrcholnou fází, jež přijde s Večerem kejklířů. Mistr v těch svých nejstarších věcech zaostřuje na bytí mladého člověka, kteréžto věru není žádnou idylkou, nýbrž se nese v rámci tvrdého, vyčerpávajícího boje - s institucí, tj. školou (Štvanice) nebo prací (Léto s Monikou), rodiči (Štvanice), v určité smyslu partnerem/partnerkou (Žízeň), kteří si rovněž musejí projít peklem (je zajímavý, jak nepřijatelná je pro Bergmana představa "single" života). Loď do Indie staví na psychologickým dramatu otce a syna, ovšem, přiznejme, v poněkud za vlasy přitaženém freudovském hávu. Vše je podáno v patřičně temných, neuhýbajících, tvrdých bergmanovských barvách (nemoc, sebevražda jako stálí průvodci člověka). Zdařilá dramaturgie, věc má slušný spád. Vynikající kamera. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Touto seancí u televize jsem si nechtěl ani tak připomenout tento film jako jeho tvůrce. V době mého dospívání neměl na nás nikdo takový vliv jako právě Bergman (z toho je ovšem třeba vyjmout mnohé italské režiséry, Felliniho, Viscontiho,...). Bergman určoval nejen co, ale i jak. V Lodi do Indie poznávám však více "jak" než "co". Existenciálním "námořnickým" otázkám: Kde jsem doma? Kdo jsem já a kdo jsou moji milí? Jak se minulost mění v současnost? atd. se ovšem nevyhneme ani zde. Loď do Indie připravena k plavbě. Všichni na palubě. ()

Galerie (112)

Reklama

Reklama