Lesní jahody

Mistr Bergman se vydal dvakrát na surrealistické moře v roce 1957 a dvakrát objevil Ameriku! Nikdy o tomhle filmu neřeknu, že je dobrý nebo špatný, protože není ani jedno. Je to zrcadlo, které má obrovskou hloubku a tu si musí každý najít sám! Vynikající Ingrid Thulin, opravdu charismatická ženská. (06.11.2008)

Bergman tentokrát trochu slevil a místo hardcore psychologického vztahového porna pozval diváky na sentimentální roadmovie o cestě, během které si jeden starý mrzout probere několik věcí o sobě i o svých blízkých. I když mám raději tu ostřejší Bergmanovu polohu, nakonec jsem pokorně složil zbraně - jsem nadšen a okouzlen. Precizní scénář dává bohatý prostor všem hercům (nemyslím tím jen tradičně uhrančivou Ingrid Thulinovou, sám Sjöström předvádí vynikající, přesvědčivý výkon), za vrchol snímku ale považuju snové sekvence (muž bez tváře a rakev) a profesorovy průhledy do dětství. Krásně smutný film. (30.09.2012)

Můj nejmilejší Bergman, zdánlivě poklidný a mírný film, který ovšem postupně poodhaluje tajmství, skrývající se v minulosti profesora Borga... Muž bilancující svůj život - to je smutné téma, zvláště pak v tomto případě zahořklého, za hranici cynismu a apatie zalezlého starce. A přece, na úplném konci uděluje Bergman Borgovi (kterého hraje starý Bermanův učitel a slavný režisér 20. let V. Sjostrom) vykoupení - vzpomínky na rodinu a štěstí vlastního syna jsou mu nakonec dostatečným naplněním. 90% (06.01.2007)

Překrásný film, v němž černá a bíla nejsou jen dvě barvy a v němž se mísí německý expresionismus s italským neorealismem říznutým Kafkou a Davidem Lynchem (dobře, tady to asi trošku hapruje O:-). Skvostné herecké výkony a překrásná atmosféra, zajímavě vyprofilované postavy a plynulý proces prozření o skutečné podstatě povahy Isaka Bjroga. Škoda jen, že podobně jako u Sedmé pečeti, i zde mám silný problém s naladěním se na vnitřní logiku filmu, kterou čas od času prostě nejsem schopen prokouknout, pochopit, akceptovat... V tomto směru asi navždy zůstanu Bergmanovsky nekompatibilní... (15.01.2010)

Ingmar Bergman v příjemné a podle mě docela čitelném rozpoložením, které by nemuselo být těžké a složité pro většinu diváků jako některé jeho ostatní filmy. Tajemství uvědomění si vlastní smrtelnost, snahy objevit a uvědomit si svou minulost a přijmout ji stejně jako všechny svoje špatné stránky a zkusit něco změnit než odejdete do jiného světa. Beergman je režisérsky mistr, který se špatně komentuje, protože nedělá chyby. Občas mě zamrzela nějaká ta drobnost například jak může hlavní postava vzpomínat na děj, kterého nebyla svědkem. Na takováhle ulehčení při vyprávění jsem však zvyklí, takže to není žádný velký mínus. Ve srovnání s mou milovanou Sedmou pečetí však nedochází k žádnému silnějšímu závěru ani mé pocity a emoce nejsou natolik použité, jak bych očekával. Shlédnout tuto cestu muže po jeho životě, k jeho diplomu a k jeho změně je povinnost, která bude pro většinu diváků velmi příjemná. (29.07.2007)