Člověk proti zkáze

Proč nedávám čtyři hvězdy? Tato otázka mohla by se vynořit... pokud bychom vzali v potaz pouze abrhámovské předvádění dobrého herectví a televizní vizáž snímku. Po těch se ale tázat nebudeme a raději si všimneme černého šátku na bříze, patron na zídce, mizejícího člověka, neviditelného ledňáčka, šlépěje... (09.01.2014)

Postavit se vnější, ale hlavně vnitřní zkáze je velmi těžké. Postupně stále zhoršující se stav nelze vždy vyřešit útěkem. Zrada jako rakovina rozežírající základy Československa se personifikuje v Karlu Čapkovi (ve filmu hutně a depresivně znázorněné). Snímek má své přesahy. Za pozornost stojí také Čapkova víra v "obyčejného člověka", která je podrobena zničující konfrontaci. 78%. (23.11.2019)

Člověk proti zkáze je především one man show Josefa Abrháma. Jeho podání Karla Čapka od uznávaného spisovatele debatujícího s dalšími velikány první republiky na zahrádce až k zničenému a zrazenému člověku je naprosto precizní. Film je jinak především ponuré konverzační drana, které je i v ostatních rolích skvěle obsazeno. Amtmoféra konce první republiky je navozena také přesvědčivě, až na člověka ta ponurost dopadá. Docela mě pobavila rolička Davida Matáska, který si zahrál nanáckovitělého studenta v době kdy se pilně angažoval v Orlíku... (18.11.2008)

Tragický konec našeho největšího spisovatele 20. století. Celým filmem se line ona depresivní atmosféra konce 30. let, prokládána o něco méně smutnými rozhovory s tzv. Pátečníky, někdy jen s prezidentem Masarykem. Každopádně Abrhám i Řehák jsou pro role bratří Čapků jako stvoření a zejména v závěru je z nich obou cítit obrovská opravdovost - zklamání z Mnichovské zrady, bezvýchodnost přicházejícího nacismu a hlavně jakási bezmocnost něco změnit. Oceňují navíc, že na sklonku totality nebyl snímek nijak ideologicky pokřiven a zachovává věrný obraz o neveselé době. (13.08.2009)

Může jeden člověk na světě něco podstatného změnit? To je otázka, kterou si hlavní hrdina filmu Štěpána Skalského - Karel Čapek (J. Abrhám) - pokládá celkem často. Skalský je zajímavý režisér celá jeho filmografie je podle mého názoru orámována dvěma základními díly, a to Cestou hlubokým lesem a právě filmem Člověk proti zkáze. Tvůrcům se povedlo velmi dobře zaznamenat atmosféru doby konce třicátých let. K navození se využívá i letních, sluníčkových barev (filosofování s "pátečníky", milostné pletky, apod.) a barev temných (nástup nacistů). Celkově dílo působí velmi věrohodně, zejména ony pověstné "hovory s TGM". Ve filmu je nám tak představen neblahý počátek konce první československé republiky skrze oči Karla Čapka, bytostného demokrata a jedince, který neustále věří (navzdory třeba Vančurovi) v "obyčejného člověka" a v to, že naše země by mohla být zemí spokojených, mírumilovných "obyčejných lidí". Bláhově čeká na ledňáčka jakožto posla dobrých zpráv... Moc se mi ve filmu líbilo i obsazení, většina herců si byla fyzicky velmi podobná se svými reálnými předobrazy, takový president Masaryk se svým, "tož, tak povídejte, já rád poslouchám", působil daleko věrohodněji, než ten, kterého sehrál M. Huba v nedávno odvysílaném prvním díle seriálu České století. (14.11.2013)