Člověk proti zkáze

Karel Čapek je môj najobľúbenejší český spisovateľ a napriek tomu ma nechal tento film úplne ľahostajným. Pohybovali sa tam nejaké figúrky slávnych ľudí, recitovali svoje predpísané texty a ja som si stále viac uvedomoval, aký je to kumšt nakrútiť naozaj pútavý a verný životopisný film o veľkom človeku. Tej dvojici režisérov sa to evidentne nepodarilo, aj keď im vo výsledku výrazne pomáhal Josef Abrhám, ktorý je pre zmenu jedným z mojich najneobľúbenejších českých hercov. Takže tri hviezdičky iba slabé a z úcty k Čapkovi, s filmom pomerne málo súvisiace. (14.12.2014)

Přes všechny výhrady k socialistické kinematografii nutno přiznat, že v té době u nás vznikla řada různých životopisných filmů, byť s různými kvalitami. Tenhle portrét Karla Čapka je jedním z těch posledních záslužných počinů a pokud mě paměť neklame, řekl bych, že od té doby se u nás v životopisném žánru nic pořádného nenatočilo. Přesto si myslím, že jako film pro velké plátno to bylo zbytečné, klidně by si to vystačilo s televizním formátem. Což ale nic neubírá na kvalitách, sympatické filozofické mudrování má své kouzlo a Abrhám s Maciuchovou jsou výborní. (15.02.2012)

„Ne, byla to vražda,“ reaguje Olga Scheinpflugová (Hana Maciuchová) na nacistického pohlavára, který se v úvodu filmu vysmívá, že Čapek spáchal zbaběle sebevraždu. Životopisné drama zachycuje situaci ve 2. polovině 30. let. Divák se seznamuje s redaktory Lidových novin, s pátečníky. Prostřednictvím flasbacků postava Karla Čapka (Josef Abrhám) vzpomíná na filozofické debaty s Tomášem Garrigue Masarykem (Svatopluk Beneš), ale i na dávnou lásku Věru Hrůzovou (Libuše Šafránková). Ačkoli ve filmovém zpracování převládá dramatická složka, občas probleskne i vtip – například při dialogu Karla s Olgou, která stála u zrodu hry Matka. „Doufám, že mi to nechceš proclívat,“ reaguje Olga v pařížské restauraci, když Karel namítne, že si nápad přivezla z Prahy. Tvůrci odkazují na dramata Matka a Bílá nemoc. A divák zalituje, že ukázky, v nichž hraje Jan Kačer Galéna, nebo Jana Štěpánková matku (její otec hrál ve 30. letech ve hře Matka otce) vznikly jen pro potřeby filmu. Režisér Štěpán Skalský navodil ponurou atmosféru i prostřednictvím přírody: bouře odpovídá situaci ve 30. letech (kontrastní jsou vzpomínky na bezstarostné dětské hrátky u potoka); symbolem zla je havran, který přilétá místo vysněného ledňáčka. Závěrečný obraz na stopy ve sněhu je aluzí na povídku Šlépěj. Skalského snímek vzniklý na sklonku normalizace je nadčasový a vzdává hold Karlu Čapkovi. (16.09.2021)

Přiznám se, že jsem na rozpacích. Karla Čapka mám velice ráda a myslím si, že Josef Abrhám byla dobrá volba. Jednak typově odpovídá a navíc je to skvělý herec. Olgu bych si dokázala představit jinou, vizulálně je Hana Maciuchová dokonalá, projevem mi k Olze nesedí. Ale do tak velkých detailů jsem ani chodit nechtěla. Celý film na mne působí spíš jako hraný dokument než jako drama. Točit cokoliv o skutečné osobnosti je nesmírně těžké, o to víc, pokud jde o Čapka. I přes všechny výhrady jde o film, který stojí za vidění. (27.04.2014)

Tento film pro mě neznámých režisérů je překvapivě velice zdařilou, laciné agitce se obloukem vyhýbající a nepatetickou poctou dílu Karla Čapka. Co jsem tak četl, tak jeho rodinné vazby a osobní vztahy asi zdaleka nebyly tak ideální, jak je líčí tento film. Ale jelikož cílem tohoto Člověka proti zkáze je vystavět memento českému velikánovi, takové, které jej popíše coby jednu z největších osobností našeho národa, mi přijde scénář i děj, vzhledem k jeho jednoznačnému odkazu, v pořádku. Nejen to, některé dialogy (např. ty s TGM) mají platnost pro jakoukoliv dobu. (14.10.2013)