Největší dar

Místo toho, aby se natočila pohádka a na ni se naroubovala valašská kultura a zvyky, tak se natočila přehlídka valašské kultury a zvyků a na to se naroubovala pohádka. První půlhodina ještě jde, ale pak se to rozplizne tak moc, že mi úplně utíkaly myšlenky pryč, nedokázal jsem udržet pozornost a vůbec už nevím, o čem to vlastně bylo. Postavy dost tragické, např. ze Smrťáka udělali naprostého debílka, nebo Dvořák byl stylizovaný tak, jakoby vypadl z nějaké laciné školní besídky a vlastně všichni ostatní Bohové působili spíš jako bezďáci. No a pak je tu jeden nechutný dvojí metr. Poslední dobou se úplně ve všem, co se natočí, seriály, filmy, dokonce i v dabingu zahraničních filmů mele o so šest pepíkovsky. Pražský slang je snad už úplně všude, mluví jím všechny typy postav (i ty, které by tak v reálu věbec nemluvily) a mě vždycky vytáčí, že žádná z nich nemluví spisovně. Teď tu máme v podstatě valašskou pohádku, kde by rozhodně měli mluvit valašským nářečím a BÁC! Najednou všichni spisovně mluví? Jako budete mě ještě dlouho srát? (09.12.2023)

Tak hezky to znělo na tom papíře (konečně něco o slovanských bozích!), až jsem na to šel do kina málem dobrovolně (nakonec jsem musel tak jako tak). Žel bohům tady ale místo Moreny převzala vládu scénáristická impotence spoléhající na neskutečně infantilní humor, kde se každej furt směje naprostým ptákovinám, až to často připomíná totální cringefest, nebo spřádá ďábelský s afektovaným přehráváním. Což je primárně případ hlavní kladný postavy a hlavní záporný postavy, který mi skoro od začátku tímhle lezly na nervy. A celková scénáristická neschopnost je vidět prakticky na všech postavách, kterých je spousta, ale jejich dějový linky téměř  nefungujou, protože na žádnou z nich není kladenej dostatečnej důraz a většina toho, co se stane, působí jako vycucaný z Morenina prsu. To sice platí i postavě Vesny, ale přesto je to díky ní celý aspoň trochu koukatelný, což přisuzuju Sabině Rojkový, která je sakra sympatická a bohyni ztvárnila... inu, božsky a bez afektovaných výlevů a její scény přináší aspoň trochu toho pohádkovýho tepla, tak jak se na bohyni jara sluší a patří. Černobog to ale vem, protože i její "chemie" s lidským protikladem, která měla bejt povinnou romantickou vsuvkou, je tady naprosto odfláklá a omezuje se na pár nic neříkajících interakcí. Přesto za ní jedna hvězda, druhá za relativně slušnou hudbu a některý obrazový krásy. (21.12.2022)

Slabé dvě hvězdičky za lokace, určitém poselství o potřebě optimismu i v nejhorších dobách a snahu natočit pohádku o slovanských bozích, protože jsem žádnou takovou ještě neviděl a přitom je to škoda, vzhledem k tomu, že to k dávné historii Česka patří. Jinak to ale je chabý (a už třetí!) pokus Marty Santovjákově Gerlíkově nacpat svoji fascinaci líbivým folklórem, kýčovitou poetikou a ještě kýčovitějšími zpomalenými záběry do něčeho, co by mohlo být komerčně úspěšnější. A tady se o to koncipovaním do pohádky určené pro kina snaží ze všech svých filmů nejvíc, přičemž je to pro ni největším kamenem úrazu, jelikož pro tenhle typ filmů je potřeba příběh a ten Gerlíková neumí dát dohromady. Díky divnému a nesourodému scénáři to občas působí jako sled náhodných scén, kde jsou dvě hlavní dějové linie dějící se nezávisle na sobě a lehce propojené až na neskutečně uspěchaném konci. A mizernější střih aby člověk pohledal, jelikož z nich často není poznat, kde se co odehrává a jak jsou některé postavy daleko od sebe. Postavy jsou absolutně prkenné, bozi se neustále musí oslovovat jmény, aby je všichni diváci jó poznali, příběh nedává smysl ani ve svém světě a vše se děje naprosto hloupě a humor je na úrovni toho nejinfantilnějšího možného, že by se tomu ani Troška s pitvořícími se čerty nesmál. Pocitové filmy jdou Gerlíkové líp, její debut Děda díky tomu, že sázel spíš na to než na děj, celkem fungoval, ale na žánrové filmy tahle režisérka prostě nemá. Těžko ale říct, na co ano, jelikož je tak moc pohlcená fascinací svých trademarků, že její druhý film, Tehdy spolu, který měl být čistě poetickým filmem, se ve svém kýčovitém pseudo-poetickém pojetí až tak utopil, že se dá jen těžko říct, kam by se Gerlíková vůbec mohla posunout. Po Dědovi jí totiž nevyšla ani jedna z hlavních dvou možností, kam dál se svým stylem jít. Ale popravdě mě to moc nepřekvapuje - pokud si nenajde zálibu v jiných záběrech, než ve zpomaleném sněžení za každou cenu a valašských tradicích, tak může jen těžko ještě mít co nabídnout. Slabé 2* (24.12.2023)

Moc hezky udělaná pohádka, založená na krásných lidových tradicích a slovanských božstvech. Neplete tak s žádnou jinou pohádkou, které u nás byly natočené. Chválím také originální herecké obsazení, které bylo příjemným osvěžením. Jako samotné pohádce bych dal 3*, ale přidávám čtvrtou za naprosto dokonalou doprovodnou hudbu - jak instrumentální soundtrack, tak písně, které respektují lokální folklór, David Stypka odvedl skvělou práci. Krásná třešnička na pomyslném pohádkovém dortu. (20.01.2024)

Největším darem byla ve finále naprostá banalita, ale vlastně pravdivá. Byť tím shodila podstatnou část děje. Příběh začal dost utrápeně a vlekl se, u písní jsem trpěl. Po polovině přišlo přece jen zlepšení. Dlouho jsem si říkal, že tato báchorka nepatří do kina, ale na vánoční obrazovky. V hlavních rolích herci bohužel bez charismatu a bohové zase neměli moc prostoru se předvést, až na divnou Morenu. Potěšila mě rodina Polívkova, Petra Čtvrtníčka jsem málem nepoznal a proč tam byl i Pavel Zedníček jsem nepochopil. Klidně by mu slušela větší role, viz výše. Jako připomenutí starých tradic celkem fajn, ale i to  se závěrem vyšumělo. (07.01.2023)