Krakonoš a lyžníci

Překrásný dětský film postavený na silně poetizovaném a idealizovaném vidění světa a doby přelomu století, trochu podobný idealizaci Divadla Járy Cimrmana. Tady se ovšem počítá s tím, že cílovým divákem je dítě, pročež královna československého dětského filmu režisérka Plívová-Šimková drží své filmové vyprávění výhradně v intencích narace dětského světa. Svět plný pohádek, mýtů o králi hor Krakonošovi zhmotněném v nepolapitelném pašírovi, svět dětských radostí a her, hojnosti sněhu i dobrodružství, do něhož přicházejí první magická dřeva - ski... Ten krásný sentiment idealizovaného pohledu na první české lyžaře (a co takový obraz idealizované české školy s buditelským učitelem...) je kouzelný a nezapomenutelný, navíc podpořený krásnou hudbou pana Hapky. Jako dítě jsem chtěl právě tohle prožít. To nádherné klukovské dobrodružství. Žít ve světě, kterému vládne nepolapitelný pašír, jemuž jsou financové leda tak pro smích... ,,...že, mistře Vichře?" (24.12.2007)

Úplně rozumím své ženě, křtěné Mumlavou, že Krakonoše a lyžníky bezvýhradně miluje – pro horala to musí být něco jako vzpomínka na dětství, nebo ještě spíš na dětskou představu o ideálním dětství. I chlapíkovi z údolí a plání je to pokoukání milé, ale přece jen víc vnímá různé nedotaženosti, jak ty dramat(urg)ické (viz jako vždycky precizní JC), tak ty realizační – momenty, kdy měl evidentně zajiskřit vtip či srážka pohledů, ale jiskra kvůli neuhlídanému výrazu nebo nedobře načasovanému střihu jaksi nepřeskočila. (05.07.2015)

...aneb příběh o tom, jak se do našich končin dostaly lyže. Dal jsem si již koncem léta předsevzetí, že letošní prosinec věnuju převážně dohnání starších klasik, těch pohádkových, vánočních nebo jen prostě zimních. Započal jsem to nevinným roztomilým příběhem, který mi po dlouhá léta v televizi unikal, a tak bylo téměř povinností jej dneska zhlédnout. Dětské role jsou zde obdobně bravurní, jako ve většině českých rodinných komedií z období před revolucí. A na tom se staví jejich hlavní úspěch. P. S. Miluju filmová camea Jana Krause :D (01.12.2018)

Jsou filmy, které si mohu pouštět stále dokola a přesto se mi neomrzí. Karakonoš a lyžníci patří mezi ně, ačkoliv si myslím, že Věra Plívová-Šimková natočila mnohem lepší dětské filmy. Přesto ale tenhle film má jakési kouzlo, vnitřní atmosféru, která mě vždycky dostane a dovolí odejít až na úplném konci. (01.09.2008)

Pokud se budeme bavit a jakémsi kouzlu (a můžete si pod tímto pojmem představovat cokoliv) ,tak kolik tuzemských snímků disponuje větší silou, něž právě tento zasněžený příběh z počátku století? Věra Plívová-Šimková byla shůry obdařena a dáme li stranou Pány kluky, tak u Krakonoše a Lyžníků se vyřádila (v dobrém slova smyslu) asi nejvíc. Milé, nenásilné, poetické i autentické....jedním slovem pohlazení. Navíc herecký výkony....to snad ani nejde nazvat výkony, ale prostým lidským bytím. A co teprve dětské role, třeba Kreidl, Krňanská nebo Král...o tom si ti dnešní "herci" z Ulice a podobných seriálů mohou nechat jenom zdát. Ne Mrazík, ale tenhle snímek patří k zimě (chcete li k vánocům), stejně tak jako patří k tomu nejlepšímu z domácí kinematografie. (05.12.2017)