Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Přitažlivě natočená moralita sděluje, že vůbec nezáleží na komfortu a hmotném vybavení, důležité jsou fungující mezilidské vztahy. Přesvědčí se o tom i čtveřice kamarádů z dětského domova, kteří najdou opravdové rodinné zázemí v obyčejné venkovské chalupě a u svérázného svobodného mládence. A vůbec nevadí, že tam chybějí nejrůznější civilizační vymoženosti. Podařilo se tu vyhmátnout velice přesvědčivě i hravě různorodé povahy malých dětí, které teprve v prostředí vzájemné lásky a pochopení skutečně pookřejí... Film byl natočen, ukončen a schválen v roce 1968, ale v úvodních titulcích je copyright 1969. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (26)

Aelita 

všechny recenze uživatele

Poetika vesnického dětství nezatíženého dohledem nebo výchovou dospělých přesahujícími rámec základních úkonů a potřebností, ani televizí, počítačem, internetem a jinými moderními a postmoderními vymoženostmi a žrouty času – krátce řečeno lyrický obraz dětství v nostalgickém pojetí dvou režisérek. Řekla bych, že když se po dětech přestala vyžadovat práce v hospodářství nebo ve fabrice a ještě nebylo nutné se stálé učit a zdokonalovat ve škole a na různých kurzech a trénincích a když je ještě nerozdělovaly zdroje pasivní zábavy (TV atd.), tak v tom mezidobí zhruba od 50. do 80. let děti měly pravé dětství plné vlastní fantazie, společných her a samostatného objevování světa. V postmoderně již ani dětství není, co bývalo. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Film, v němž lze krásně zaznamenat prvopočátky režisérčiných kvalit, které později plně využila ve svých daleko známějších snímcích. Jako vždy perfektní vedení dětských herců a tentokrát i znatelně citlivější příběh. Každodenní pocit vlastního domova, se pro někoho může změnit v obtížné hledání bezpečí, zvláště pak, jde-li o bezbrannou, dětskou duši. Přirozené dobro a ochotu pomoci druhému, tomu malému a bezbrannému, se hledá ještě obtížněji, i když po pár skleničkách se každému rozváže jazyk, a nakonec zjistíme, že nám všem jde hlavně o člověka a o toho malého obzvlášť. Neznámý film, jenž má v sobě všechny kvality režisérčiných známějších snímků. Tohle je prostě Odvážná slečna v mužském poddání. ()

Reklama

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Tony my tě máme strašně rádi...My jsme neupekly husu, tak ti dáme aspoň pusu." Jak se počet dětí v chalupě starého mládence Tonyho postupně zvyšuje, zvyšuje se i zábavnost tohoto rodinného filmu (viz třeba některé hlášky: "nech pejsky pejskama a pojď zkoušet hajzl", "Každý den hrnek koziny a vyrosteš o metr"). Nejroztomilejší jsou scény s malou dívenkou, která (nejen když si prozpěvuje písničku "Proč si mě nevšímáš") atmosféru filmu doslova rozsvítí. Celý film je taky hezky nasnímán a vše dotváří moc příjemná (a docela chytlavá) hudba. Jen jsem maličko nepochopil konec. Ten výstup se sociální pracovnicí, co nejprve sděluje zoufalému Tonymu, že zařídila, aby všechny 4 děti mohli bydlet spolu v náhradním domově a pak přiopilá deklamuje moudra o tom, "za vším je třeba hledat člověk, ať je velkej nebo malej..Neboť v dětech je národ věčnej." Z poslední scény přitom člověk moc nepozná, jak to s dětmi vlastně dopadlo. Zůstaly u Tonyho nebo nezůstaly? Těžko říct. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Ale jo, mam rad deti - hlavne tak z dialky, zo 400 - 500 metrov, abych sa o to nemusel starat. Len pozorovat deti, ich hranie, dialogy, a najma nadherne exteriery. No a nemozno zabudnut na Veru Plivovu -Simkovu a jej talentovanu reziu - pre mna najlepsia detska kinematografia byvaleho ceskoslovenska je od Plivovej-Simkovej : 76 % ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Je naprosto jasné, po kom sdědila Zuzana Kronerová svůj herecký talent. Tony byl správný chlapík, akorát si rád přihnul. Děti se u něho měly dobře. Byly šťastné. Akorát mě to celé nepřišlo příliš reálné. Asi jsem na to koukala očima dnešního diváka. Ale hlavní myšlenka byla beze zbytku splněna a o to šlo především. Takže velká spokojenost. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (3)

  • Josef Filip (Prášilek) v průběhu natáčení natrhal švestky a filmovému štábu se je snažil prodat. Režisérka Věra Plívová-Šimková to nijak nekomentovala, ale když potřebovala, aby v záběru plakal a nedařilo se, připomněla mu tuto událost a zdramatizovala ji tak, aby jej rozplakala. Po letech uvedla, že tohle nedělala ráda a šetřila takovými situacemi. (sator)
  • Film byl natáčen, ukončen a schválen v roce 1968, ale v úvodních titulcích je copyright 1969. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004. (ČSFD)

Reklama

Reklama