Kostýmní komedie, pod jejímž fraškovitým povrchem prosvítá hlubší filosofický kontext, má odlehčenou zápletku - milostné hrátky v podání několika mileneckých dvojic, do jejichž sladké rozvernosti proniká místy hořká ironie. Není bez zajímavosti, že v době vzniku filmu prožíval režisér těžké životní období (''Když jsem jedinkrát v životě málem spáchal sebevraždu, natočil jsem Úsměvy letní noci''). Neodolatelná komedie s břitkými dialogy je důkazem, že ani Bergman nemusí být stále jen vážný. (oficiální text distributora)
I komediálně satirický Bergman je Bergman. Zajímavě rozehrané (a ostatně i dohrané) téma, ale šílená u-t-a-h-a-n-o-s-t, ta je výrazně na škodu. A přitom úvodní i závěrečná čtvrthodina jsou na podtrženou jedničku s hvězdičkou. PS: Zlý smích Jarle Kulleho je dokonalost sama. Z fleku bych ho obsadil do nějakého béčkového horroru o šíleném vědci toužícím ovládnout svět.
Po neúspěšném diváckém přijetí Večera kejklířů Bergman natočil trojici komedií, které se staly vděčnými diváckými snímky. V Úsměvech letní noci zachovává optimistickou náladu padesátých let, často však sklouzává až k jakési frašce. Některé dialogy budí pocit vykonstruovanosti, nereálnosti a nucené komičnosti. Sled humorných situací je zde nahromaděn opravdu do hutné míry, tudíž divák by se po většinu filmu neměl nudit. Příjemná satira na společnost – v rozpětí Bergmanova díla stále jen průměrná podívaná.
Nezbývá než bez výčitek dodat, že i já patřím k "vděčným divákům" této "v rozpětí Bergmanova díla stále jen průměrné podívané". Pro mě byla tato milá hříčka v mladém věku asi tím pravým úvodem do Bergmanova díla. Protože právě tahle roztomilá variace na Shakespearův Sen noci svatojánské mě přesvědčila, že ten Bergman není zas tak vážný, až bych se na něj snad nemohla dívat. Proto všem, kteří přistupují k Bergmanovým filmům se stejným ostychem jako tehdy já, mohu tento film jen doporučit. (Opravdu je to "jen" lehká komedie, ale pro mě také jedno z nejpovedenějších a nejmilejších vyznání o lásce. Tím nechci umenšit ani Lesní jahody, ani Sedmou pečeť, ani Šepoty a výkřiky - ale prostě - i tohle stojí za vidění)
Na základě svých dosavadních zkušeností s Ingmarem Bergmanem můžu konstatovat, že je užitečný daleko spíš pro ty, co chtějí spáchat sebevraždu, nebo pro ty, co chtějí zvýšit zisky výrobců antidepresiv, než pro diváky, kteří se chtějí od srdce zasmát. Do tohohle filmu jsem šel s netajenými obavami, protože Bergmanovu komedii A co všechny ty ženy, kterou jsem v minulosti shlédl, považuji za bezkonkurenčně nejhorší film z těch, co jsem zatím od něj měl možnost sledovat. Pravda je, že jsem se ani jednou nezasmál, což ovšem o kvalitách filmu mnoho nevypovídá. Ve skutečnosti jsou Úsměvy letní noci příjemnou historickou komedií, která sice není k popukání, ale pozitivně naladí. Pěkné vybroušené dialogy, kde to mezi jednotlivými postavami jiskří, a zajímavý scénář, který předčí řadu našich oblíbených prvorepublikových komedií. Celkový dojem: 60 %.
SPOILERS WARNING: Nezáväzná komédia á la Bergman kde ide iba o to, kto, s kým a za akých okolností. Hoci sex visí vo vzduchu prakticky neustále, dochádza k nemu len minimálne (a aj to "mimo obraz"), v tom spočíva sofistikovaná dráždivosť týchto hrátok. V podstate je to o ničom, no nevedel som sa od toho odtrhnúť, strašne príjemne sa mi na to pozeralo...
akoze najvtipnejsie je na tom uvodny titulok ,,romanticka komedia Ingmara Bergmana". urcite nie ten typ zabavneho filmu aky by ste cakali, bergman sa v komornych a vyhrotenych situaciach nezaprie a skor by som to charakterizoval ako hodne ciernu, minimalne tragikomediu. na bergmana netradicny zaner sa ale vobec nevymyka kontrole, je prijemne oddychovy, genialne napisany a ako inac excelentne zrezirovany. ps: tri usmevy ma najviac dojaly
Bergmanova osobitá variace na Sen noci svatojanské říznutá dialogy na způsob společenské komedie a frašky 19. století. Hrdinové - slabošský maloměstský advokát, který chce vykoupit svůj prostopášný život cudnou manželskou láskou k panně, jeho kopie syn slabošsky se neustále litující a podléhající "zkaženosti" světa, hrabě, jemuž aristokratické zásady pronikly až do morku kosti - to je mužská část. Na ženské straně: Anna vidící ve svém manželovi jen a jen hodného tatínka, odkvétající a prudce inteligentní herečka Desirée, která potřebuje zajištění pro stáří a ví, že jí ho zajistí nejlépe muž, kterého vidí v jeho duševní nahotě a hraběnka - cynická mrcha, která přesto trpí láskou - závislostí. Každému se dostane nakonec jeho pekla (Promiňte - Lásky).
Zpočátku mně mnohokrát vytanula na mysl spojitost scénáře s dílem Oskara Wilda (mimo názvem zmiňovaného Shakespeara). To se v průběhu děje příliš nemění, ale přes zdánlivou beztarostnost a vtipnost dialogů, z filmu nelze nevycítit smutek a hořkost mezilidských vztahů.
