Režie:
Břetislav PojarKamera:
Jan KališHudba:
Miloš VacekHrají:
Ilja Černohorský, Vladimír Hlavatý, Jarina Rejšková, Ladislav Herbert Struna, Zdeněk Hodr, Karel Bohdal, Zdeněk Sedláček, Karel Hruška, František Bohdal (více)Obsahy(1)
Sirotek Jirka žije se svým dědečkem na samotě u řeky. Všechen volný čas tráví u vody a s ostatními dětmi se nedruží. Jeho největším snem je chytit velkou štiku, což se mu podaří, až když pozná, že bez kamarádů to nejde.
► Medzinárodný filmový festival dokumentárnych a experimentálnych filmov Montevideo - 1956 - 1. hlavná cena (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Nádherný příběh pro Ty, kteří jsou závislí na rybaření a mají klukovské srdce... Trofejní štika v zátoce, to je sen každého... A s tím rybářským "nádobíčkem" k dispozici... hltal jsem každý záběr... ()
„Dobrodružství na Zlaté zátoce" není prvním hraným filmem, který předvádí Studio dětského filmu naší veřejnosti. Film o dětech musí být jistě poutavý a živý, naučení pro dětské diváky nesmí být vyslovováno násilně, didakticky. To je stará pravda. Nelze se však na druhé straně spokojit s tím, že příběh se odehrává mimo čas a prostor. Při tomto filmu to zvlášť vyniká. A my potřebujeme živé a poutavé filmy o dětech dneška, o jejich životě, radostech a strastech. Druhým základním nedostatkem je malá dějovost. Dobrá filmová povídka Vladimíra Pazourka nebyla zpracována na potřebnou metráž, i když zde bereme v úvahu, že dětský divák nemůže chápat tak rychle jako divák dospělý. Třetí základní slabinou jsou dětští herci. Máme zkušenosti z filmů sovětských, francouzských, italských a konečně i maďarských, jak skvělými aktéry dovedou být děti, jak jejich bezprostřednost a temperament dovedou oživit film i v polohách nejobtížnějších. V tomto filmu není sice již bezduché reprodukování, ale divákův pocit něčeho naučeného zůstává dál. Děti jen jednotlivé postavy představují, bez oněch řemeslných zkušeností, které mají k disposici herci dospělí. Film je hranou prvotinou režiséra Pojara, který dosud pracoval velmi úspěšně v loutkovém filmu. Film „Dobrodružství na Zlaté zátoce" byl natáčen převážně v exteriérech (až na tři dekorace — u spáleného mlýna, vnitřek dřevorubecké chaty a převozníkova domku, které byly postaveny v hostivařských ateliérech). Scénář předpisuje krajinu u řeky, na jejímž jednom břehu je vesnice, na druhém, neobydleném, stojí jen převozníkova chalupa; řeka se rozlévá do velké zátoky a úzkou průrvou vybíhá v romantickou tůňku. Než mohli filmaři alespoň částečně splnit představu této krajiny, projezdili sta kilometrů, prošli břehy Jizery, Ohře, Otavy, Lužnice; pro scény, odehrávající se u převozu a v blízkosti dědova domku, našli vhodné místo nedaleko Českého Krumlova, zátoka byla natáčena na Lužnici u Bechyně a tůňka na Židově strouze. Exteriéry filmu byly realisovány od srpna do listopadu, a to tak, že nejdříve byly natočeny scény, kdy děti hraji ve vodě. Na kameramanu J. Kališovi pak spočíval obtížný úkol, najit jednotný styl fotografie pro měnící se počasí, kdy rychlé ubývání sluníčka musel nahrazovat reflektory. Filmový přehled 27/1955 ()
Štika sice v některých záběrech působí lehce gumovým dojmem, tenhle stárnoucí dětský film však neurazí. Zajímavé by bylo vědět, v kterých místech se natáčelo. ()
I přes černobílý formát film okouzlí svou barevností. Klukovské dobrodružství působí navenek obyčejně, ale zaujme právě svou přirozeností a hlavně nasnímáním přírody a rybích hrdinů. ()
Velice milý hraný příběh z dílny Břetislava Pojara o jednom velkém snu. Malý chlapec, který miluje přírodu a kvůli tomu se stává středem posměchu od svých vrstevníků, touží chytit velkou štiku, která řádí v místě, kde se nachází jeho oblíbený kamarád Pepíček, což je malý kapřík. Po jednom štičím výpadu se zdá, že Pepíčka dostala. Malý Jirka stále více dychtí po opravdovém prutu, kterého se nakonec dočká. Po několika nezdařených pokusech chytit štiku se mu to nakonec s pomocí kamarádů podaří a zjišťuje, že i Pepíček to přežil. Velice působivý a krásný film. ()
Další kousek dětské poezie, jemně laděný a příjemný, podbarven krásnými zákoutími kouzelné řeky. Sebestředný chlapeček sice trochu otravuje, ale jeho prozření je hezkým vyvrcholením tohoto milého příběhu. Velmi se mi líbí postava Mařenky symbolizující ženskou obětavost a starostlivost, jež vykvétá v ranném rozpuku dívčího věku. Boj se štikou odkrývá statečná a spravedlivá srdce a pečetí přátelství do té doby znesvářených chlapců. Přesto, že je film trošičku naivní, v tomto případě naivita hezký doplňuje svět dětských snů a dobrodružství. ()
Příběh dávno spatřený, který mi ale musel uvíznout hluboko v paměti, neb při jeho novém zření obrazy samy z paměti vyvstávaly a navíc se motaly s pozapomenutými veršíky o cestičce k domovu a křišťálové studánce. Hezký, dětský příběh a krásně nasnímané nádherné, vpravdě rajské exteriéry. Leč do tohoto ztraceného ráje je cesta zarúbaná, neb u té Berounky budou najisto nastavěny procovské chaty a vily a v Židově strouze bývala tlačenice už před čtvrt stoletím. ()
Dobrodružství na Zlaté zátoce je především filmem pro děti. Odolal politickému přikázání doby, udržel si svůj poetičtější výraz a jeho výchovné prvky se zajímají zejména o pospolitost v dětském kolektivu a lásku k přírodě. Předlohou byla pohádka Vladimíra Pazourka "O zlé královně", která s dalšími dvěma tvoří sbírku "Na Zlaté zátoce" z roku 1948, hrdinou příběhů je v nich rybářův synáček Jiřík. Pojarův hraný film vypráví o krásách života v dětském věku i s tím vřelým (byť svým způsobem i svérázným) vztahem k přírodě a životu vůbec. Je to schopnost vidění krásy světa i ve zdánlivě obyčejných věcech, jež se navíc v dětské a doposud nezkažené optice mění v ta nejúžasnější dobrodružství. Hrdinou dětského dobrodružství je Jirka Horák (Ilja Černohorský), sirotek, jehož rodičovská nepřítomnost ho do jisté míry odcizuje životu lidí, a naopak ho zas přibližuje k přírodě, přestože jde vlastně o jeho sebeobranný pud. A zděděná vášeň k rybaření se nakonec stává prostředkem ke sblížení s jeho okolím. Z dalších rolí dále zaujme Jiříkův dědeček a pěstoun a prostý, dobromyslný převozník na řece Matouš (příjemný Vladimír Hlavatý), ta nejspřízněnější Jiříkova duše a malá opatrovatelka kozy Maruška (Jarina Rejšková), nebo Jirkův milovaný strýček a osamělejší dřevorubec Jakub (Ladislav Herbert Struna). Dobrodružství na Zlaté zátoce je filmem pro dětské publikum, předkládá dětské zážitky jako ta nezapomenutelná životní dobrodružství, děj není afektovaný, nýbrž je vnímavý k potřebám jednotlivce i pospolité síle kolektivu. Je to sice prosté (a s poetičtějšími prvky), proto však také příjemné a milé, nikoli dojemné či krvelačné. ()
Hodnotit nebudu, protože jsem vášnivej rybář a byl bych zaujatej a taky se na tomhle filmu to stáří opravdu podepsalo, ale jinak příjemnej rodinnej film.. většina z těch herců už dneska nejspíš nežije.. doufam, že si tenhle komentář přečte muj nevychovanej kamarád a bude mě poučovat o filmech :) ()
ano... ()
Na jednu stranu musím říct, že na dnešní dobu už tento film přeci jen trošku zastaral a dnešní děti by asi nezaujal. Přesto uznávám, že se Bronislavu Pojarovi v těch roztodivných zákoutích čarokrásné řeky podařilo vykouzlil opravdu velmi příjemný snímek. Maličko sice naivní, přesto krásný. Malý "Jirka, sirka, vejtaha" mě sice tou svou sebestředností po většinu filmu štval, ale když vezmu v potaz, že se na jeho charakteru asi logicky muselo odrazit to, že byl sirotek, pak tu jeho odtažitost od lidí /dětí asi i chápu. Za šťastný konec tohoto příběhu o dětských snech a touhách, jsem tak byl určitě moc rád. ()
Řečeno s klasikem J.Hlinomazem, rybaření je zábava na stejné úrovni jako topení koťat, ale film je to hezký... Tedy až na hlavního dětského představitele. Hušáku Hušáku, ty ses v dospělosti moc pěkně vybarvil! ()
K rybaření a rybám - a to ani na talíři - jsem nikdy moc nepřilnul, takže samotný příběh šel kolem mě. Film byl ovšem určen pro desetileté děti vyrůstající v 50. letech, nevím, co by mu řekla dnešní generace dětí školou povinných, a tak jsem ho asi vnímal jinýma očima, než jsem měl. Nezdálo se mi, že by film nějak výrazně zdůrazňoval příčiny samotářství sirotka Jirky, které druhým hochům připadalo jako nafoukanost a povýšenost. Já to tak příliš necítil, spíš se mi zdálo, že Jirka chtěl mermomocí dosáhnout něčeho sám a napodobit své blízké, dědu, strýce a zesnulého tátu. A hoši mu v tom překáželi, věrná mu zůstala jen malá kamarádka s kozičkou. To lítání z domu k zátoce s prutem mi připadalo moc dlouhé, zvlášť nato, aby cinkající prut probudil spícího hocha v domě... ()
Milovníci rybaření možná ocení víc, pro mě celkem průměrný film, na dobu vzniku dobře zpracovaný, ovšem scénář mnoho děje nenabízí. ()
Skvělý film. Je zajímavé, že drtivá většina filmů na které se dá dívat i po letech, byly vytvořeny v tzv. době socialistického útlaku, před sametovým podvodem. Po dnešních sra.kách vytvořenách v době "svobody" za rok neštěkne ani pes. ()
Tak povídku pana Pazourka jsem nečetl, nemohu tedy srovnat, ale jestli to byla stejná blbina jako tento film, tak nazdar. Ještě že povídka byla asi kratší. Film možná vhodný pro fanatické rybáře. Pár hezkých záběrů přírodních scenérií to rozhodně nezachrání. Děti se asi kousaly nudou ne? V té Uruguayi musela být celá porota ožralá nebo co. Prostě, pro mne film hodně pod úrovní. ()
Břetislav Pojar dělal pěkné pohádky a příběhy pro děti. Jenže tohle je jeho prvotina jak scénáristická tak režijní. A možná je to poznat. Jirka chce za každou cenu chytit štiku, aby se vyrovnal dědovi, ale nedaří se. Kluci mu to kazí a jediná jeho kamarádka mu pomáhá. A právě v tom je kámen úrazu. Celá poetika je v tom, že chlapec se stále snaží chytat, všechna ostatní zmizela. I na hodinu je ten film dlouhý, ale pevně věřím, že kniha je mnohem hezčí. ()
Dnešní generaci dětí to asi neosloví, ale stále je to půvabný klukovský film o dobrodružstvích, která se dají zažít na pár metrech řeky. Jako bonus krásná romantická příroda. ()
Parta fracků nemá jiný cíl, než zabít krásné zvíře. ()
Příjemný, poetický film s krásným vztahem k přírodě a rybám. Ale filmům jako Řeka či Dědeček, Kyliján a já se nevyrovná. ()