Rozvrat

Obyčejný příběh o obyčejných věcech / problémech. Manželka i milenka jsou neodolatelné, jen hlavní hrdina mi příjde už takový "zaprděný". Vím že to tak v reálu bývá, jen nechápu co ty holčiny na těch dědoušcích mají (kromě peněz ;-)). Ale k filmu: moc od toho nečekejte, je tam pár humorných momentů, ale jinak nuda. Nejlepší je snad scénka se smíchem manželky ;-) (03.09.2008)

Hlavní hrdina v roli svůdce byl asi tak věrohodný, jako Milan Šteindler ve Vrať se do hrobu. S tím rozdílem, že ještě mnohem méně. Ale jinak jde podle mě na dané téma o kvalitní a vcelku inteligentní film. Pokud se vám ale do postavy Claudea podaří vžít ( pokud jste muž, jinak si to asi jen namlouváte:-) ) pak z tohoto filmu dostanete spíš depresi, než že by jste se od srdce zasmáli (07.07.2009)

Mistr jemného vtipu a prostého neokázalého humoru Claude Berri si dokázal s noblesou a nadhledem, jež jsou dnes stále vzácnější, všimnout problému, který asi nikdy nebude plnit hlediště kin ani být zárukou komerčně úspěšných prodejů digitálních nosičů. Nejen mládí má své problémy; má je každý věk. Úspěšný muž na vrcholu své životní cesty zjišťuje, že stáří, byť zatím s maximálním taktem, přece jen přichází v oblasti, kterou si dosud neuvědomoval, ačkoliv její důležitost a význam v každém lidském životě jsou prvořadé: v intimním soužití. Eskapády, které od tohoto okamžiku začne prožívat, mají překvapivé vyústění: posilují jeho krásné manželství, upevňují vztah, na který si dosud nemohl ani v nejmenším stěžovat. Druhá míza se nově získanou životní zkušeností oboustranně přetavuje do ušlechtilého kovu dalšího, ještě užšího a oslnivějšího partnerského soužití. Tato oslava přechodu z druhého do třetího věku si zachovává plný průvodní kontext: rodinu, firmu, přátele, odbornost i vzdělanost; potenciální zázemí je tu šťastně zachyceno ve své úplnosti. Trio Brasseur, Ardantová a nečekaně a mile špičkově i sám Berri propůjčuje tomuto choulostivému okamžiku při důsledném zachovávání plné vážnosti v tak citlivé věci úsměvný nadhled, tradiční francouzský šarm i okamžiky osvobozujícího smíchu to, čemu se tak výstižně říká umění žít, schopnost radovat se ze života. Ohlasy na francouzský úspěch na mistrovství světa ve fotbale v roce 1998 až reportážní rukopis námětu, scénáře i režie jen dále utvrzují. Neméně živě působí i scény v pracovnách odborných lékařů. Schopnost i dnes natáčet filmy, které si v ničem nezdají s těmi z nejplodnějších a nenápaditějších desetiletí z minulého století, přiřazuje velkého francouzského tvůrce k nejvýznamnějším osobnostem nejen francouzské, ale i evropské a světové kinematografie veseloherního hraného filmu. (29.08.2009)

Já se fakt snažila... vážně... jenže na tomhle filmu se mi doopravdy nelíbilo skoro nic. Asi jsem na jeho pochopení moc hloupá nebo nevím, ale z mého pohledu: děj ubohý, humor žádný, hlavní představitel neuvěřitelně slizký... Nicméně jednu hvězdičku si to i tak zaslouží, protože tu jsou pěkně popsané předviagrovské metody na vypořádání se s problémy s erekcí. (01.04.2012)

V lehkém nenáročném tónu jsou ukázány problémy stárnoucích mužů, které se pak projevují i na jejich osobnosti, sebedůvěře a partnerských vztazích. Úspěšný galerista Claude Langmann (sám režisér Claude Berri) je vnitřně sžírán svým skomírajícím mužstvím a nedostatečným pochopením jeho problémů ze strany manželky. A tak se stařík zuby nehty brání, hledá řešení a zamotává se do opakovaného dokazování své mužnosti. Aby pak pochopil bezpečnost partnerského přístavu a dalekosáhlost vzájemné lásky. Z dalších rolí: Claudova manželka Marie (šarmantní Fanny Ardant), která se vysmívá manželovým směšným pokusům o dokazování vlastního mužství, Claudův dávný přítel Paul-Edouard (dobrý Claude Brasseur), se stejnými problémy a praktickým řešením, sexuolog (Alain Chabat), účtující si s radostí další peníze, Claudova dcera Nathalie (Olga Grumberg), s frustrujícím partnerstvím, či Claudovi nenaplněné poklesky Agnès (Brigitte Bémol) a Monique (Nicole Barentin). Začínající stáří se projevuje na fungování lidského těla výrazným způsobem. Ne všechno dokážeme přijmout, ne se vším se dokážeme vyrovnat. Je to lidské i smutně zábavné. (16.01.2013)