poster

Za štěstím

  • Česko

    Na radost

  • Švédsko

    Till glädje

  • USA

    To Joy

Drama

Švédsko, 1950, 98 min

  • Ekdahl
    ***

    V kontextu Mistrovy tvorby spíše slabší kus, přes některá silná místa. Hlavním problémem je nepříliš sympatický představitel hl. role, k němuž těžko nalézt nějaký vztah. Jak již zmíněno níže, titul vzat z Ódy na radost a jeho smysl je zdůvodněn v závěrečné řeči Sjöstömova dirigenta: jde o jakousi "nadradost", hrdina přitakává životu navzdory jeho esenciální tragice. Kladně hodnotím prostředí orchestru a skvělé hudby, kdo má pro toto slabost, pošmákne si.(7.1.2016)

  • liborek_
    ****

    Na radost je pro mě zatím nejlepším filmem, který do roku 1950 Bergman natočil. Zdánlivě jednoduchá lovestory dvou muzikantů - silně ambiciózního Stiga a citlivé Marty - začíná zajímavě: Prozrazením konce... Od okamžiku, kdy se dovídáme, že Marta zemřela po výbuchu petrolejových kamen, odvíjí se celý jejich příběh ve flashbacku a ačkoli celou dobu víme, jak to dopadne, v žádném případě to neumenšuje napětí a očekávání dalšího vývoje. Jde především o vykreslení jejich vztahu, v němž Stig hraje protivnou a nesympatickou úlohu, zatímco Marta je skutečným protipólem, jemným a krásným. Je úžasné sledovat, jaký má Bergman celou kariéru cit pro výběr ženských představitelek... Jakýmsi stmelujícím prvkem jejich vztahu pak je postava dirigenta, jehož skvěle hraje legenda švédského filmu Victor Sjöström. Bergman je mistrovský režisér, což tímto filmem znovu dokazuje - volbou prostředí, pohledů kamery, stavbou příběhu... Závěrečný Martin odjezd vlakem by nemohl být tak dojemný a současně skličující, kdybychom nevěděli, co bude následovat; následná zpráva o její smrti by sice byla šokující, ale tímto způsobem jsou emoce vlastně zdvojnásobeny... Takhle to prostě každý režisér neumí. Zážitek z filmu umocňuje krásná hudba (mj. Beethoven nebo Smetana), což je další plus a důvod vidět tento film..."Je jednodušší, když jsou lidi dva, jsem o tom přesvědčena... Nikdy nejsou dva. Uvnitř jsi vždycky sama. To co říkáš je prostě nesmysl a sentimentalita..." 4 a 1/2 *(13.10.2007)

  • jojinecko
    ****

    Ďalší nesmierne silný a citlivý film od švédskeho matadora. To Joy je príbehom lásky (a nenávisti), pričom silná láska k hudbe je tu v „protiklade“ s láskou k žene. Bergman má nenormálny cit pre vykreslenie psychológie postáv, tento film nie je výnimka. Pár scén je skutočne brilantných, až dojímavých (napr. spomienka na pár nádherných chvíľ s manželkou, ktoré sa zobrazujú na notovej osnove). Bergmanove filmy sa ťažko opisujú slovami, musia sa skrátka "precítiť".(1.7.2007)

  • nascendi
    ***

    Výrazne zostarnutý film bol pre mňa významný iba z dvoch dôvodov. Prvým bolo postupné kompletovanie Bergmanovej filmografie a druhým pripomenutie si niekoľkých ukážok klasickej hudby, ktoré som už dlhšie nepočul. Príbeh samotný ma príliš nezaujal, ale utvrdil som sa v tom, že Bergman lepšie rozumel ženám, než mužom. Prejavilo sa to aj na hereckých výkonoch ústrednej dvojice, ktoré boli veľmi rozdielnej kvality.(31.8.2015)

  • vypravěč
    ***

    Verši W. B. Yeatse: "Čas v nic se rozpadá / jak zmírající svíce / a den svůj prožívá / les, luh i zahrada; / čí nevrátí se více / kdys z rána ohnivá, / v tmu zhaslá nálada?"(1.8.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace