Rosemary má děťátko

„Is God Dead?“ Bez legrace film, který svým přístupem „nožem proti těhotenství“ není vhodný pro nastávající matky. Polanski dále rozpracovává motiv z Hnusu (Mia Farrow je zpočátku dokonce podobná Catherine Deneuve): bezbrannost mladé ženy, obklopené ze všech stran čímsi cizím, usilujícím o narušení její sexuální integrity. Zde musí hrdinka navíc zápasit s faktem, že se nekontrolovatelné zlo stává její fyzickou součástí, ale jako matka je i v tomto ohledu bezmocná, své nenarozené dítě zabít nedokáže. Film i po čtyřiceti letech od vzniku fascinuje scénami, jejichž sestříháním Polanski protěžuje (možná) paranoidní konspirační teorii Rosemary, tedy i hororové „čtení“ příběhu. U mne to zafungovalo přesně opačným způsobem a vzdorovitě jsem začal „číst“ psychologickou rovinu. Netrpělivě očekávaný a velmi snový závěr nám k vlastní škodě dává jednoznačnou odpověď, ale zároveň si díky ní může dovolit asi vůbec nejděsivější scénu – pasivní přijetí vsugerované role. Odvážné téma i délka plně slouží režisérovu oblíbenému procházení nejtemnějšími a nejcitlivějšími podloubími lidské duše, které jsou v tomto případě (rok před brutálním zavražděním Polanského manželky Masonovým gangem) ještě sem tam projasněné zábleskem škodolibého humoru (například dva vetřelci procházející po špičkách za telefonující Rosemary). 85% Zajímavé komentáře: POMO, tron, tangerine1, Jordan, ScarPoul, Gardenboy (07.07.2009)

Vyjma posledních 10-ti minut mistrovské dílo, geniální v tom, jak mate diváka a vybízí ho ke své vlastní interpretaci příběhu. Můžete to brát jako čistokrevný satanský horor, či naopak jako psychologické drama ženy, postupně se propadající do své paranoidní duševní choroby a Polanski svou promyšlenou režií divákovi nic neulehčuje. Naopak díky mnoha chytrým náznakům, které se dají vykládat víceznačně, buduje v divákovi samotném ten samý pocit nejistoty a paranoie. Bohužel musím souhlasit s některými zdejšími ohlasy, že konec je neuspokojivý, byl pro mě strašlivým zklamáním. Až příliš jasně se „karty vyloží na stůl“, vše se polopatisticky vysvětlí a ta báječná atmosféra nejistoty a podezíravosti padne v prach. Kdyby to Polanski nechal v závěru otevřené, v té víceznačné rovině celého vyprávění, neváhal bych s maximálním hodnocením ani vteřinu. Strašná škoda. (17.02.2008)

Neumím si představit, jak bych se cítil, kdybych vyfasoval opačné pohlaví, ale i tak jsem si málem okousal všechny nehty a žaludek se mezitím pokoušel o olympijský strečink. Polanski, co se týče napětí, těžce ruluje a smyčku umotanou z paranoie, strachu a bolesti stahuje pěkně pomaloučku, aby každý detail jak-se-patří vyniknul. Jen s tím závěrem nejsem vzhledem k vnitřnímu křiku "Zabij dítě... a tu bandu důchodců taky!" dvakrát kompatibilní. (19.02.2010)

Jeden z hororů u kterých by se dala atmosféra krájet (a to doslova), například na začátku hraje atmosférická ukolébavka, máte ji za milou a celkem roztomilou... a na konci, vás z ní skoro mrazí. Mia Farrow zde předvádí výkon hodný Oscara a Roman Polanski na režisérské stoličce nápodobně. Film pracuje s tématy paranoia vs. skutečnost což závěr, který kdyby býval končil v momentě kdy Rosemary nahlédne do kolébky a zakřičí, by měl hrubší dopad jak na mě, tak na většinu hodnotících. Ale i přes tohle, ve vás tenhle satanský horůrek nechá veliké množství otázek což mě nutí dát plný počet hvězdiček tak výbornému filmu jako je právě tenhle. (26.03.2010)

Na celém fenoménu Rosemary oceňuju hlavně fakt, že Polanského adaptace vznikla tak brzy po vydání Levinova textu. Tím byla zachována autentická atmosféra celého příběhu. Nicméně u Levina je radost probírat se těmi margináliemi ze života jednotlivých partají v domě a proměnami mladého manželství Rosemary a Guye. Celá spontánní paranoira přichází na řadu až v závěrečné části knihy a do té doby by si čtenář mohl myslet, že se jedná jen o obyčejnou selanku sepsanou pro potřeby společenské kritiky. Závěrečná smršť pak zcela mění literární žánr a knihu nelze do poslední stránky odložit. Film je pak spíše Levinovým textem okouzlen a zásadně nic nemění, chyběla mi pouze kapitola Rosemaryho vzdoru, ve které ji Hutch půjčí auto a chatu, aby si mohla promyslet, jestli s Guyem i nadále zůstane. Takto Rosemary s tváří Mii Farrow zůstává mnohem plošší postavou, což je docela škoda. A s novým účesem pak ztrácí i veškeré půvaby, ale to je zase naprosto v pořádku. Docela se ještě těším na ten televizní sequel - jestli v něm pokračuje Minnie se stejnou odpornou tváří, tak to už samo o sobě bude peklíčko. (22.11.2012)