Rosemary má děťátko

V podstate také, ako som čakal. Verná adaptácia knihy, ktorá pochopiteľne zlyháva tam, kde kniha vyniká a boduje tam, kde kniha padá. Pomalé postupné budovanie napätia bolo v knihe tak rozkúskované a plynulé, že ma úplne pohltilo. To sa do dvojhodinového filmu proste preniesť nedá. Na druhej strane triviálne vyvrcholenie, na ktorom padá inak vynikajúca kniha, svedomito prenesené do filmu pôsobí na plátne vynikajúco. Malá odchýlka pri nedopovedaní posledných zhruba dvoch strán knihy je zanedbateľná. Bez osobitejšieho rukopisu rutinne nakrútená adaptácia. Nič viac, nič menej. Chcelo to viac odvahy. (21.03.2010)

"You're trying to get me to be his mother." - "Aren't you his mother?" Knihu od Iry Levina jsem četl, takže mohu s čistým svědomím napsat, že filmová adaptace se jí co do působivosti minimálně vyrovnává. V mém případě se misky vah dokonce mírně převažují na stranu filmu, a to především díky Mie Farrow, jejíž ztvárnění postavy těhotné Rosemary je jedním slovem - brilantní. Roman Polanski dokázal ve filmu vyčarovat pěkně hustou atmosféru, takže není v žádném případě náhodou, že právě "Rosemary má děťátko" tvoří společně s "Přichází Satan!" a "Vymítač ďábla" takzvanou "svatou" trojici mezi okultistickými filmy. Jen tak mimochodem, od té doby co jsem poprve viděl tento skvostný snímek, se mi pokaždé když slyším jméno Rosemary automaticky vybaví tvář M. Farrow. (26.07.2004)

Vyjma posledních 10-ti minut mistrovské dílo, geniální v tom, jak mate diváka a vybízí ho ke své vlastní interpretaci příběhu. Můžete to brát jako čistokrevný satanský horor, či naopak jako psychologické drama ženy, postupně se propadající do své paranoidní duševní choroby a Polanski svou promyšlenou režií divákovi nic neulehčuje. Naopak díky mnoha chytrým náznakům, které se dají vykládat víceznačně, buduje v divákovi samotném ten samý pocit nejistoty a paranoie. Bohužel musím souhlasit s některými zdejšími ohlasy, že konec je neuspokojivý, byl pro mě strašlivým zklamáním. Až příliš jasně se „karty vyloží na stůl“, vše se polopatisticky vysvětlí a ta báječná atmosféra nejistoty a podezíravosti padne v prach. Kdyby to Polanski nechal v závěru otevřené, v té víceznačné rovině celého vyprávění, neváhal bych s maximálním hodnocením ani vteřinu. Strašná škoda. (17.02.2008)

Klasický horor 60. a 70. let. Hutná atmosféra, propracovaný děj a pikantní rozuzlení. Přestože jsem věděl, jaké že to bude mít Rosemary děťátko, tak to, co se ve filmu odehrálo už snad v nynější době není možné napodobit. Možná zbytečně dlouhé, ale na druhou stranu ten děj a jeho vyvrcholení stojí za to. Když porovnám s podobnými filmy z té doby - Přichází Satan! a Vymítač ďábla, tak tento je bohužel nejslabší. 65% (18.04.2010)

Rosemary má děťátko jsem si pár desítek let šetřil a následně jsem se díval vlastně úplně neplánovaně. Je to pro mě legendární film, i když jsem ho doteď neviděl. A je to naprosto skvělá záležitost a jsem v pokušení dát plné hodnocení. Možná by stačilo se podívat znovu. Nevýhoda je, že je to ten typ filmu, na který se člověk znova dívat úplně nechce. Mia Farrow je boží (a když se dívám na její fotky z novějších filmů, mám pocit, že je to snad hříčka přírody, ona i v 60 vypadá zase na dvacet) a Ruth Gordon je nádherně nesnesitelná. Je to o parník lepší než Vymítač ďábla a je to možná i lepší film, než Přichází satan, ale ten má Goldsmithe. Krzystof Komeda udělal ikonické main theme, ale nic víc, to je trochu škoda. Není to horor, ale mysteriózní psychologický snímek a působí i dnes moderně. Otazníkem je pro mě možná až moc dlouhý obyč úvod (který ale asi byl nutný) a trochu rozpačitý závěr. (10.12.2019)