Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Psychologické drama jednoho z nejvýznamnějších autorských filmařů 20. století je adaptací čtyř povídek spisovatelky Birgit Tengroth.
Bertil a Rut jsou manželé a štěstí se k ním otáčí zády v podobě nemohoucnosti počít potomka. Zpáteční cesta vlakem z dovolené v Itálii se mění v kolbiště jejich vzájemné nenávisti. V retrospektivě sledujeme Violu, která je bývalou Bertilovou milenkou, a procházíme s ní vztahem s psychiatrem a posléze s lesbickou tanečnicí. Citové pohnutky a sklíčenost Violy jsou současným odrazem Rut a jejího zklamání z manželství.
Ingmar Bergman v tomto snímku, kromě mistrného vykreslení zákoutí ženských duší, obnažuje tanec a divadlo jako neúspěšný způsob hledání sama sebe, protože hlavní postavy filmu se snaží seberealizovat baletem. (Zrzunda)

(více)

Recenze (11)

pepo 

všechny recenze uživatele

Bergmana mám rád, ale toto mi veľmi nesadlo. Budúca genialita sa tu zatiaľ prejavovala iba v prebleskoch a väčšinu času som sa tak dosť nudil. Čo je pri sedemdesiatročnej artovke pochopiteľné, ale som nerád, keď sa mi t stáva 6/10 ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Neoslovil ma tento Bergmanov film. Chápem, čo ním chcel vyjadriť, pravdepodobne to v tejto podobe vnímavejší diváci aj budú akceptovať, ale pre mňa je to iba film, ktorý kompletizuje Bergmanovu tvorbu. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Cira perfektna natocena vztahovka, Bergman ovsem skuma medziludske vzthy v ramci normy, nesklzava do amoucelneho tliachania o tom, kto koho moze, nemusi ..... kor riesi to, ze isty manzelsky par nesmoze splodit potomka, nech uz je chyba u kohokolvek. A ked uz mam Bergmana ako znalca zenskych dusi, urcite beriem radsej tento film nez precenovany Kvinnors Väntan 1952. 85 % ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Takový klasický raný Bergman - ví, o čem chce točit a jaká témata ho oslovují (tady tedy jenom vztahy a ženská psychika, náboženství a Boha z toho tentokrát vynechal, ale taky scénář nebyl jeho, tak se není čemu divit), ví, jak to chce vést a vede to i docela dobře, jenom je to ještě takové nedozrálé a docela i mdlé na sledování. Kdyby to natočil o takových deset let později, tak by to mohla být pecka a možná i jedeno z jeho nejsilnějších dramat, kdyby bylo podané opravdu zdařilé, ale takhle je to jen dobový průměr. 3* ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Film Žízeň, to jsou často destruktivní dopady mužského světa na intimní svět ženy. Ingmar Bergman, fascinovaný ženskou křehkostí i odolností a všeobecnou dualitou života, dokonale využil niternou osamělost a otevřenou sexualitu povídek herečky a začínající spisovatelky Birgit Tengroth a s tím tak započal svou typickou stylovou stavbu rozervaností intimního existencialismu. Bergman spletl povídky vzájemnou provázaností něhy, potřeb, chtíče i pochybností, kameraman Gunnar Fischer k nim přidal poetický rytmus i tu přímou blízkost niterné rozervanosti. Ženská duše je tvarována mužským idem, je poškozována a využívána, je rabována a hnětena a přitom zůstává nenaplněná a opuštěná. Jizvy vnitřních světů, úzkost, strach, touha a neuspokojenost v tíživé prázdnotě osamělosti. Sám Bergman ve svých pozdějších filmových výtvorech použil a rozvíjel mnoho motivů, impulsů a poloh, ale i místa vlastního prostředí. A národ, který ještě včera chtěl spolknout celý svět, najednou zdvihá poníženě prosebné ruce a pokorně žadoní: to je Ingmar a rozervanost doby, rozervanost nitra, rozervanost vztahů a rozporuplnost naplněnosti. Hlavní obětí mužského sobectví je Ruth (velmi zajímavá Eva Henning), mladá žena ve vrtošivých nesvárech manželství. Vnitřní svět byl v mládí poznamenán mužským chtíčem, a nenaplněnost nitra se dětinsky škorpí. Hlavní mužskou postavou je Bertil (příjemný Birger Malmsten), Ruthin zdvořilejší muž, byť i na něj má manželská krize niterný dopad v rozpolcenosti. Druhou ženskou obětí je tu Viola (zajímavá Birgit Tengroth, autorka předlohy), vdova, neschopná smířit se se svou osamělostí. Navíc ten nápor žádostivosti a útoky vilnosti nedávají příliš šancí ke vzpamatování se. Třetí ženskou obětí je Valborg (zajímavá Mimi Nelson), Ruthina nejbližší kamarádka mládí z baletní školy. Zdání sebejistoty a úspěchu skrývá vnitřní bolest sváru osamělosti. K výraznějším mužským postavám patří Raoul (dobrý Bengt Eklund), ženatý kapitán armády a bývalý přízemní Ruthin milenec. A patří zde k nim také Dr. Rosengren (pozoruhodný Hasse Ekman), psychiatr s velice svérázným léčebným postupem ženské melancholie. Z dalších rolí: skutečnosti bránící se Raoulova ženuška Astrid (Gaby Stenberg), náročná a životem obroušená učitelka baletu, slečna Henriksson (Naima Wifstrand), lovenou ženu náhodně zachraňující sklenář (Sven-Eric Gamble), Rosengrenův asistent (Gunnar Nielsen), či ochotný německý vlakový průvodčí (Verner Arpe). Žízeň, to je nezaměnitelná poezie intimního existencialismu švédského filmového básníka Ingmara Bergmana, zkoumá nitro ženy a její hluboké rány a nezhojitelné jizvy. Esteticky i myšlenkově vytříbená to podívaná! ()

Ninkaa 

všechny recenze uživatele

Brilantní studie vztahů mezi ženami a muži, zejména pak těch nešťastných, jak je u Bergmana dobrým zvykem. Jedno ale stále nechápu - proč někteří muži dobrovolně žijí s vypočítavými a ulhanými hysterkami... ()

Jenni 

všechny recenze uživatele

Motto: "Každý má zřejmě exkluzivní práva na peklo." Od Žízně, jednoho z mála Bergmanových filmů, k němuž sám nestvořil scénář (napsal jej Herbert Grevenius podle stejnojmenné sbírky povídek Birgit Tengrothové), můžeš kupodivu čekat jeden z nejlepších kousků švédského režiséra vůbec. Vyprávění začíná v basilejském hotelu v předvečer letního slunovratu roku 1946, což ukáže i následná cesta Německem - loudící davy chudých u vlaku, zbořené siluety domů a stažení rolety, aby pohled na ně nekazil veselí. Nicméně tohle vše je pouze umocňující kulisou vnitřních válek, které se vedou uvnitř postav na dvou frontách, za prvé v příběhu mladého páru Ruth (zraněné baletky) a Bertila (toho hraje Birger Malmsten), za druhé v souběžném stockholmském příběhu Bertilovy bývalé přítelkyně Violy (představovaná samotnou autorku předlohy Tengrothovou). Z počátku tomu nic nenasvědčuje, neboť pozornost je zaměřena na minulost Ruth, jež se ve vzpomínkách vrací do doby vztahu s Raoulem, který ji trvale poznamenal (její "letní sen" se natáčel na ostrově Ornö, kde se pak filmovalo i Léto s Monikou). Nicméně "neexistuje muž, který by nezničil nějakou ženu, tak či onak" a proto "jdi k čertu, ty a tvoje mince a tvé studené oči!" Ó, ano, mince s reliéfem Arethúsy, která byla proměněna ve sladkovodní pramen v Syrakúsách a sjednocena s vodami říčního boha Alfeia. Ty jsou velmi důležité a možná napovídaji, že i opačná pohlaví mohou k sobě nalézt cestu. A tak navzdory tomu, že celý závěr filmu míří k tragédii, ten, kdo má někoho, ji snad může překonat: "Máme peklo. Ale aspoň ho máme navzájem." O stockholmské linii ještě poznámku, a sice tu, že si přijdeš jistě na své, ať už u psychiatra Rosengrena ("Já jsem zástupcem Boha na zemi.") či v bytě u přítelkyně Valborg ("Žena je jediná cesta ke svobodě a nezávislosti."). Asociace: Evropa, Nebe nad Berlínem, Krize, Tváří v tvář ()

Rattlehead 

všechny recenze uživatele

"Žízeň vykazuje pozoruhodnou kinematografickou vitalitu. Začal jsem nacházet svůj způsob filmování. Ovládl jsem nemotorný stroj. Celkem vzato, fungoval tak, jak jsem chtěl. A to přece byl triumf." Jeden z posledních Bergmanových filmů pro kina, který mi chyběl do sbírky shlédnutých. Zklamán rozhodně nejsem, byť jsem překvapen, že třeba Jenni zde mluví o jednom z nejlepších snímků velkého režiséra, ale to je samozřejmě vysoce subjektivní věc. Nutno pochválit herce (jako vždy) a kameru Gunnara Fischera (krásné pohyby a též detaily obličejů) plus samozřejmě Mistr Bergman, který vykazoval vysokou úroveň už od svých režisérských počátků. Sám Ingmar si zde střihl vteřinovou roličku muže ve vlaku. Natáčelo se v Basileji, ve Stockholmu a na ostrově Ornö. ()

Ekdahl 

všechny recenze uživatele

Tohle už je plnohodnotný Bergman, tematicky i co se filmařský kvality týče. Ač není scénář jeho dílem, tématicky je to Bergman jak vyšitý: peklíčko manželství, vzájemná exploatace muže a ženy, jejich bytostná neschopnost si porozumět, zkoumání ženské psýché, manipulace (postava doktora - později na tuhle strunu hrají bergmanovské postavy umělců). Dobrý humor. Pozor: to, že je vztah ústřední dvojice negativně poznamenán hysterií a labilitou hlavní hrdinky, ještě neznamená, že se v tom "zdraví" lidé nenajdou. Opak je pravdou. Bergman promlouvá o povaze vztahu muže a ženy jako takové (Nietzsche: podstatou lásky muže a ženy je smrtelná nenávist). Proč protagonisté v mučivém vztahu setrvávají? Protože alternativa, tj. samota, je ještě mučivější představa. - Jediná výhrada: závěr je nepřesvdčivý, uspěchaný, neopodstatněný. ()

Reklama

Reklama