poster

Žízeň

  • Švédsko

    Törst

  • anglický

    Thirst

Drama

Švédsko, 1949, 83 min

Režie:

Ingmar Bergman

Scénář:

Herbert Grevenius

Kamera:

Gunnar Fischer

Hudba:

Erik Nordgren
  • Ekdahl
    *****

    Tohle už je plnohodnotný Bergman, tematicky i co se filmařský kvality týče. Ač není scénář jeho dílem, tématicky je to Bergman jak vyšitý: peklíčko manželství, vzájemná exploatace muže a ženy, jejich bytostná neschopnost si porozumět, zkoumání ženské psýché, manipulace (postava doktora - později na tuhle strunu hrají bergmanovské postavy umělců). Dobrý humor. Pozor: to, že je vztah ústřední dvojice negativně poznamenán hysterií a labilitou hlavní hrdinky, ještě neznamená, že se v tom "zdraví" lidé nenajdou. Opak je pravdou. Bergman promlouvá o povaze vztahu muže a ženy jako takové (Nietzsche: podstatou lásky muže a ženy je smrtelná nenávist). Proč protagonisté v mučivém vztahu setrvávají? Protože alternativa, tj. samota, je ještě mučivější představa. - Jediná výhrada: závěr je nepřesvdčivý, uspěchaný, neopodstatněný.(27.12.2015)

  • šokin
    ****

    Jako vždy u Bergmana velmi dobře rozebrána ženská psychika.(10.10.2007)

  • Ninkaa
    ****

    Brilantní studie vztahů mezi ženami a muži, zejména pak těch nešťastných, jak je u Bergmana dobrým zvykem. Jedno ale stále nechápu - proč někteří muži dobrovolně žijí s vypočítavými a ulhanými hysterkami...(22.1.2012)

  • ondrzej
    ***

    3.5(8.6.2012)

  • Jenni
    *****

    Motto: "Každý má zřejmě exkluzivní práva na peklo." Od Žízně, jednoho z mála Bergmanových filmů, k němuž sám nestvořil scénář (napsal jej Herbert Grevenius podle stejnojmenné sbírky povídek Birgit Tengrothové), můžeš kupodivu čekat jeden z nejlepších kousků švédského režiséra vůbec. Vyprávění začíná v basilejském hotelu v předvečer letního slunovratu roku 1946, což ukáže i následná cesta Německem - loudící davy chudých u vlaku, zbořené siluety domů a stažení rolety, aby pohled na ně nekazil veselí. Nicméně tohle vše je pouze umocňující kulisou vnitřních válek, které se vedou uvnitř postav na dvou frontách, za prvé v příběhu mladého páru Ruth (zraněné baletky) a Bertila (toho hraje Birger Malmsten), za druhé v souběžném stockholmském příběhu Bertilovy bývalé přítelkyně Violy (představovaná samotnou autorku předlohy Tengrothovou). Z počátku tomu nic nenasvědčuje, neboť pozornost je zaměřena na minulost Ruth, jež se ve vzpomínkách vrací do doby vztahu s Raoulem, který ji trvale poznamenal (její "letní sen" se natáčel na ostrově Ornö, kde se pak filmovalo i Léto s Monikou). Nicméně "neexistuje muž, který by nezničil nějakou ženu, tak či onak" a proto "jdi k čertu, ty a tvoje mince a tvé studené oči!" Ó, ano, mince s reliéfem Arethúsy, která byla proměněna ve sladkovodní pramen v Syrakúsách a sjednocena s vodami říčního boha Alfeia. Ty jsou velmi důležité a možná napovídaji, že i opačná pohlaví mohou k sobě nalézt cestu. A tak navzdory tomu, že celý závěr filmu míří k tragédii, ten, kdo má někoho, ji snad může překonat: "Máme peklo. Ale aspoň ho máme navzájem." O stockholmské linii ještě poznámku, a sice tu, že si přijdeš jistě na své, ať už u psychiatra Rosengrena ("Já jsem zástupcem Boha na zemi.") či v bytě u přítelkyně Valborg ("Žena je jediná cesta ke svobodě a nezávislosti."). Asociace: Evropa, Nebe nad Berlínem, Krize, Tváří v tvář(20.5.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace