Bobby Deerfield

Toto je moje srdcová záležitost a to především díky knižní předloze od E. M. Remarqua Nebe nezná vyvolených. Film sice nedosahuje kvalit knížky, ale i tak je to hodně zdařilá adaptace a to hlavně díky třem hlavním zůčastněným, kteří na výsledném snímku měli největší podíl! Je to příběh automobilového závodníka Bobbyho Deerfielda a jeho lásky k nemocné dívce. Můj oblíbenec Al Pacino se zhostil role Bobbyho naprosto úchvatně( stačilo se mu po celý film dívat do tváře a člověk tam přečetl vše)! Marthe Kellerová, ( pro mě, do této doby naprosto neznámá ), podala ÚŽASNÝ výkon, to vše v režii mého oblíbence S. Pollacka. Nádherný zážitek! Díky E. M. Remarque, S. Pollacku, Al Pacino a M. Keller (20.11.2008)

Zklamání - velké! Co to jako je? Ukázka toho, jak z úžasného námětu servat všechno to zajímavé a udělat z toho nudný, nic neříkající "doják"? Kam se poděla ta Lillian z knihy? Ta neuvěřitelně poetická a famózní postava, ze které sálá světlo na všechny strany a která okouzluje muže svým neodolatelným šarmem? Marthe Keller nejen že není nijak hezká, ona snad má jen jeden výraz v tom svém (nemůžu jinak) ksichtu! Tupé překvapení - nebo co to na diváka bez přestání zkouší. Proč vlastně umřela? Kdo ví. To režisérovi asi nepřišlo podstatné! Hlavně že ji Pacino mohl na smrtelné posteli držet 10 minut za ruku. Co se Pacina týče, je tím jediným dobrým na celém filmu (i když i on si mohl ušetřit místy až trapné pěvecké výstupy). Prostě nuda! Remarque se musí obracet v hrobě. (30.04.2009)

Bobby Deerfield je melodrama o osudu dvou osamělých lidí, kteří ač jsou povahově velmi rozdílní, dokážou najít jeden ve druhém spřízněnou duši. Herecký výkon mladého Al Pacina je výborný, ovšem dvě hodiny jsou velké sousto a příliš pozvolný děj v mnoha pasážích nudí. I když námět nabízí velmi emotivní látku, film sám o sobě působí dost chladně a moc se mu nedaří diváka citově vtáhnout do děje. (20.03.2006)

Neslyšící spoluobčané se v tomto filmu nemusí spoléhat jen na titulky. Vše podstatné se totiž odehrává v očích Al Pacina a v chování Marthe Keller. V těch velkých hnědých očích, které říkají Al Pacinovi pane je totiž všechno, otázky, údiv, radost, obdiv i láska. V chování Marthe Keller je zase jasné poselství, že každá vteřina našeho života je mimořádná, protože nikdy nevíme která vteřina bude ta poslední. Film, co se mě zaryl do kůže, se scénama, které se mě zaryly do srdce. Nikdy bych neřekl, že i během focení ve filmu mě zvlhnou oči, nikdy bych neřekl, že lze udělat poetický záběr na prázdnou závodnickou dráhu a přitom cítit jak moc energie a adrenalinu má ta dráha v sobě, ale především bych nikdy neřekl, že mě nebude mrzet, že film není ze závodního prostředí jak napovídá plakát či komentář uživatele Radyo a že naopak budu rád, že je "jen" o lidech, pocitech, emocích, o životě a o smrti, tak jak napovídá komentář uživatelky Kleopatra. (13.01.2008)

Přiznám se bez mučení, jo bulel jsem jak želva. Al Pacino zase mile překvapil, tady hraje závodníka Formule 1, který se vyhýbá jakékoliv zodpovědnosti a je tak trochu citově rezervovaný. Jenže pak se objeví ona - Lillian, žena která ho nepřestává udivovat a která zpřehází jeho dosavadní život naruby. Trochu to zavání červenou knihovnou, ale opak je pravdou, je to hlavně o tom, že člověk by si měl užívat každou vteřinu svého života... Největší zásluhu na tomto filmu mají AL PACINO A MARTHE KELLER, tak tohle si kdykoliv zopakuju.100% (27.05.2007)