Civilizace - Dobrá zpráva o konci světa

Oceňuji pět let práce na dokumentu, mám respekt ke dvaceti letům cestování režiséra Petra Horkého a a bádání archeologa Miroslava Bárty. Na jeho sedmi zákonech zrození růstu a upadání civilizací je film postaven. Snaha tu byla, ale nepovedlo se to. Režisér nadhazuje důležité otázky a myšlenky. Pomocí ilustračních videí a mluveného textu předkládá svůj názor. Skáče po povrchu témat od jednoho k druhému. Vzniká mišmaš a chaos bez pevných základů. Nevysvětlí co to je civilizace, jak dospěl k tomu, že existuje globální civilizace a co to je. Neřekne proč do ní nepočítá pralesní indiány, ale jiné národy ano. Pokud se specializujete na některou oblast, které se v dokumentu dotýká, můžete si všimnout, na jak chatrných základech stojí jeho tvrzení. Ta pak používá jako důkazy pro své závěry a odpovědi. Tvůrci si bohužel ukousli moc velké sousto. Snaží se erudovaně mluvit o globálních problémech a pojmout do toho velké množství myšlenek z mnoha oborů, ale nemají na to. Pokud děláte dokument o tak rozsáhlém globálním tématu, musíte mít mnoho odborných poradců z různých oborů v celém procesu vzniku filmu. Kromě pravdivých informací (pevný základ) vám dávají i zpětnou vazbu, abyste neuhýbali do svých domněnek a výmyslů. K tomu nestačí jen odborné mluvící hlavy, které řeknou svých pár vět. Pokud odborníky nemáte, musíte být opravdu dobře všeobecně vzdělaný. To znamená, že máte svou celoživotní kartotéku s poznámkami a odkazy z mnoha oborů a umíte ji používat. Jeden příklad za všechny. Když mluví o náboženství, k mluvenému slovu jdou ilustrační záběry natočené z festivalů na Srí Lance a na Filipínách. Ukazují ty nejvíce šokující a patologické náboženské projevy, lidé věšící se na kůži za háky, vezoucí se na vozech v průvodu, a lidé nechávající se bičovat a křižovat zaživa jako Ježíš. Pak je záběr na turisty, kteří se před ukřižovanými fotí. Povrchními exhibicionistickými projevy víry majícími málo společného se skutečnou vírou, ukazují náboženství jako hloupé a zastaralé, mimo dnešní realitu. Tvůrci pak řeknou nějaký svůj poznatek, moudro, a hned, hop k jinému tématu. Bohužel jen povrchně přelétávají nad tématy, bez větší výpovědní hodnoty. Míchají jedno s druhým, bez ladu a skladu, aby nakonec mohli říct svůj názor. A šokovat nás, že přišli na něco důležitého. K tomu neopomenou zmínit moudrost indiánů v pralese. Celým dokumentem se táhne nevyřčená myšlenka, že oni žijí správně a my špatně. Z těchto záběrů mám legrační postřeh. Nechávají promlouvat nějakého indiánského muže z kmene Waorani a jeho řeč překládají pomocí titulků. Na konci rozhovoru začne mluvit indiánská žena, ale její slova nepřeloží. Za ženského brebentění se kamera odvrací pryč, a střih. To se v dokumentu opakovalo dvakrát. Co tím chtěl básník říci? Doufám, že neříká „Moudra má přednášet muž, co říká žena, není důležité. :) Nelíbí se mi, jak se tvůrce snaží diváka pomocí textu, mluveného slova a ilustračních záběrů manipulovat k určitému závěru. Nemá pevné základy a tak použije všechno, aby diváka přivedl, kde ho chce mít. Ať jsou to mluvící hlavy odborníků, kteří řeknou dvě tři věty s nějakým moudrem, nebo záběry na extrémní náboženské projevy, abychom pochopili, že náboženská víra nám nepomůže. Nebo ukáže záběry z války, abychom pochopili, že válka je špatná. Pokud existuje něco jako povrchní dokumentární kýč, tak Dobrá zpráva o konci světa je zástupcem této kategorie. Proč jsem se na to díval, a proč tomu věnuji tolik času? Nalákalo mě , že tvůrci dělali rozhovory s mnoha zajímavými osobnostmi, které se vyjadřovali k tématu. Bohužel mají ve filmu jen pár vystřihnutých vět, aby podpořili názor autorů. Tomuto tématu by slušela dokumentární série, nebo podcast, kde by byli celé rozhovory s osobnostmi a odborníky. Tvůrce sám by se tam vyjadřoval jen k oblastem, na které je odborník on. Dostali by se hlouběji do složitého tématu a divák by si mohl udělat svůj názor na celou věc sám. Tvůrce si bohužel vzal velké sousto na které neměl. Přitom se dotýká některých zajímavých a důležitých myšlenek a problémů. Bohužel se jenom dotkne a pak skočí k něčemu jinému. Vznikla tím osobní esej, povrchně žonglující s frázemi. Volající do neznámého davu lidí, aby byli lepší a vybrali si lásku a ne válku. Musíme spolupracovat, říkají, musíme vědět co chceme, abychom mohli zabránit našemu kolapsu! Přitom právě činnost těch inspirativních osobností je odpověď. Každý z nich dělá malé skutky a oběti v malých skupinách pro změnu k lepšímu. Tím mění naši společnost, ženoucí se za větším pohodlím pomocí vědeckého pokroku, jaksi zespoda. Ukazují i jiné hodnoty. (15.01.2024) (méně) (více)