Karel, já a ty

Velké metafyzické úzkosti přešly do stavu drobných domácích smutků. Nonkonformní celovečerní debut Bohdana Karáska, který se svým minimalistickým pojetím a inscenační jednoduchostí příběhu vřazuje mezi vůbec první domácí mumblecore filmy, je autentickou sondou do života dnešních třicátníků. Manželská a partnerská krize, která sebou přináší nejen syndrom neúspěchu, ale především trýznivou otázku, jak (a zda) ji vůbec překonat, tu snad poprvé neslouží jako nicneříkající záminka k povrchnímu mentorování o tristní kondici západní civilizace, ale jako velké filozofické téma o lásce, o vztazích, o tom, co chtějí muži a co naopak očekávají ženy. Dvě třetiny lidí dneska pendlujou mezi prací, depresemi a terapií, říká jeden z protagonistů, přičemž nejde o náhodný výkřik do tmy, ale o zcela přesně pojmenovanou diagnózu současné společnosti. Jak z toho ven? Početím potomka? Rozvodem? Resuscitací? Karáskův film nedává žádné konkrétní odpovědi – je to vlastně jakýsi průvodce zklamaných a zklamávajících (se) lidí, tím spíš, že valná část příběhu je postavena na rozhovorech (dialozích). Největší tíha tedy spočívá na hercích a na tom, jak budou v jejich podání všechny ty složitě komponované úvahy znít. Jenovéfa Boková i Miloslav König náležejí mezi nejtalentovanější herce své generace, oba jsou ve svých rolích přesvědčiví a schopní obsáhnout širokou škálu psychologických impresí a pocitů. Překvapující je zjevení samotného Karáska (alias Faderholze) v roli laskavého Dušana – postavy, která je svou charakterovou přímočarostí vlastně nejsložitější a která po celou dobu umně balancuje na hraně tragikomiky. I přes to, že se trpké fáze vztahu dostavují s neochvějnou periodicitou, stejně jako Sašin bolestivý měsíční cyklus, film poskytuje jistou útěchu, že s pomocí bylinkového čaje, ibalginu a láskyplné podpory je možné partnerský život přežít. Ještě zásadnější útěcha ovšem spočívá v tom, že do české kinematografie pronikl svěží závan dramaturgické bravury, o níž si náš mainstream může nechat jenom zdát. (23.01.2021)

Takhle upovídaný filmy mi jdou většinou hodně proti srsti, ale tohle je výjimka, za kterou jsem fakt rád. Bohdan Karásek má fakt co říct, a i když dějová linka úplně nekoresponduje s mojí dosavadní životní zkušeností, tak jsem se se všemi postavami ztotožnil tak, jak se mi to stává opravdu málokdy. Na tuzemskou produkci velmi milé překvapení. (15.08.2020)

Bohdan Karásek natočil ve svých 40 letech svůj první celovečerní snímek, který by ale podle mého názoru v kinech ani náhodou neobstál. Málokterého platícího diváka by asi uspokojilo sledování dvouhodinového (!!!) klábosení partičky více či méně dobrých kamarádů. Klábosení, které je místy zábavné, ale většinu času se točí v kruhu, a jehož hlavní postavy se nijak nevyvíjejí. Technické zpracování navíc asociuje spíše studentský projekt - například scény v plaveckém bazénu byly (alespoň na projekci v Lázních III během KVIFF 2019) tak mizerně nazvučené, že hučení vody přehlušilo všechny probíhající dialogy. Chápu, že režisér ve svých projektech sází na přirozenost, ale místo sebe měl přece jenom obsadit někoho, kdo alespoň trochu hrát umí. Třetí hvězdičku tak přidávám hlavně díky Jenovéfě, která utáhne ledacos. (07.07.2019)

Mezi klady tohoto podivného filmu řadím to, že v něm hrála Jenovéfa Boková a že nebylo ublíženo žádnému zvířátku. No, a to by bylo asi tak všechno. Na žádný pořádný děj jsem v něm nenarazil, pouze na sáhodlouhé filosofování o vztazích podbarvené bicími. S postupem času mi ty zbytečné kecy i bubnování lezly už notně na nervy, a na to, jak jsem se nudil, byl snímek až nechutně dlouhý. (07.08.2020)

Trojka protivných uhuhlaných mamlasů, kteří neví, co chcou, vede 111 minut ubíjející rozhovory o tom, že teda neví, co chcou, a jen tak se plácají odnikud nikam a blbě usmívají. Není v tom žádná hloubka, žádný existencialismus. Okay, i bez existenciální tísně by to mohlo s odřenýma ušima projít jakožto nějaký syrový drama o osamělosti stárnoucích mileniálů, ale to by to nesmělo být zpracovaný tak hrozným způsobem. Sledovat "herectví" Miroslava Faderholze se vyrovná středověké tortuře. Dialogy připomínají dramatizaci článků z lifestylových magazínů, ale jsou ještě 10x nudnější a víc ubíjející, protože ty postavy jsou tak nesmírně tupé a navíc ještě blbě zahrané a ve výsledku kromobyčejně protivné. Všem třem jsem měl chuť zakroutit krkem. Do toho kamera i zvuk jsou na úrovni domácího porna, dialogům často není ani rozumět, a že je to "bytový film" jako omluva neobstojí. Existují nízkorozpočťáky natočené ještě horší kamerou, které ale nejsou tak odfláknuté. Poslední věc je, že snad každých 10 sekund tady z nějakého důvodu znějí místo hudby údery bicích, což mě ke konci filmu už dovádělo vyloženě k nepříčetnosti. Tohle jsem neměl dokoukávat. (10.03.2020)