Hodina vlků

V prvním filmu ostrovní trilogie (HODINA VLKŮ, HANBA, NÁRUŽIVOST), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah.

Hodina vlka je časom medzi polnocou a úsvitom, kedy umiera najviac chorých a rodí sa najviac detí. Je to čas, kedy živých v hlbokom spánku prenasledujú ich najtemnejšie obavy a nočné mory. V tomto čase ožívajú duchovia a démoni. Tým musí čeliť Johan Borg, maliar sužovaný strachom i tvorivou krízou, ktorý žije na odľahlom ostrove ďaleko od ľudí iba so svojou tehotnou manželkou Almou. Johan sa noc čo noc vyhýba spánku, aby ušiel pred svojimi vnútornými démonmi. Počas prebdených nocí rozpráva žene zvláštne príbehy, nevedno či nočné mory alebo spomienky, a ona len počúva. Ich tichý život naruší bohémska spoločnosť schudobneného baróna von Merkensa, ktorý manželov pozve do svojho sídla na druhom konci ostrova. Počas tejto návštevy bujará spoločnosť konfrontuje Johana s jeho minulosťou a nočné mory sa náhle premieňajú na skutočnosť. Režisér Ingmar Bergman nakrútil existenciálne podobenstvo o strachu, driemajúcom v každom človeku, ako surreálne ladený horor. Fantázia sa v ňom mieša so skutočnosťou a pohlcuje hrdinov v bezodnej priepasti ich vlastného vnútra. Americká filmová kritika ocenila réžiu Ingmara Bergmana a združenie amerických filmárov National Board of Review udelilo herečke Liv Ullmannovej cenu za stvárnenie úlohy Almy Borgovej. (oficiální text distributora)