Lucie, postrach ulice

V době kdy se dávalo dětem běžně na prdel by si to hlavní hrdinka rozhodně zasloužila. Že já blb jsem si to s dcerkou pouštěl... Mohl jsem žít ze svých vzpomínek na hezký film ze svého mládí. Ale není to hezký film, je to uječená sračka o malé vysírce, která otravuje život všem okolo - rodiče budí, starší děti obtěžuje a diváka nudí. 1 hvězdu dávám za hlas Boba a Bobka, všudesenacpající Bohdalovou nekomentuji, její křemílkovský hlas už dnes nikoho snad nemůže potěšit. (30.10.2023)

Účast německé koprodukce (stejná, jako v případě Pana Tau) u tohoto dětského snímku je nasnadě, ale stejně, jako u ostatních Polákových filmů, šlo zřejmě jen o prachy. Bezvadné trikové scény totiž J.Polák a jeho tým umí na výbornou. Některé exteriéry se točily v přímo v Německu (tuším že v Mnichově) a částečně v obchodním domě Kotva (krádež formely). Prostě komedie mého dětství, která nemá slabinu, ty panďuláky jsem jí vždycky záviděl... (25.12.2004)

Taková moderní, trochu praštěná česká pohádka pro děti. Co z toho činí naprostý bizár, jsou západoněmecké reálie počínaje zásobením obchodního domu přes automobily s německými SPZ až po německé knihy v knihovně atd. Třešničkou na dortu je zahradní voliéra, v níž Luciini rodiče chovají několik papoušků ara. Ti se u nás tehdy ve zverimexu neprodávali. Jak to vnímali čeští dětští diváci v roce 1984, když film přišel do našich kin, to netuším, ale asi čubrněli. I ti mrňousové si přece museli všimnout, že tam něco nesedí. Já jsem ten film tehdy neviděl, anžto jsem v té době byl již dospělý. Dnes zajímavá kuriozita. Ale docela mě tam štvala ta uječená holka, hlásek měla jak nebozízek. (04.01.2022)

Jeden z dobrých československých filmů. Jen mě mrzí, že postavičky byly podobné chobotnicím z druhého patra nejen vizuálně. Také je mluvila Bohdalová. Lucie byla takové hloupoučké dítě, kterému ani v takovém věku nedocházelo, že povodeň v bytě není žádná sranda a místo aby vzala kýbl a začala odstraňovat vodu, tak se ještě vozila. :-) Na druhou stranu to pro ni Malej a Velkej byli obrovské vypadnutí z nudy. U filmu všichni (malí i velcí) v místnosti usnuli, takže to byla taková oddechovka. (10.08.2010)

Nedávno jsem si natenhle film vzpomněl. Už jako dítě jsem z něj vždy měl takovou podivnou nostalgickou náladu. Dětství na sídlišti, dědeček na venkově, jo to je ideální model (nejen) socialistického dětství, z jehož neútěšnosti vzejdou přízraky formující se z plastelíny ukradené v obchoďáku. Figurky jsou doslovným ztvárněním hrdinčiny dětské fantazie, a je v tom něco z božského stvoření, uhněteny z hlíny, no dobře z plastelíny, vnášejí lehkost do předškolních dní, které zotročují malé děti několikahodinovým mučením v lavicích. Nechte je vyrůst jako plevel na skládce, jak by vám možná řekl Kafka. Ať se mysl osvobodí. (30.12.2009)