poster

Šepoty a výkřiky

  • Švédsko

    Viskningar och rop

  • SK název

    Šepoty a výkriky

  • EN název

    Cries and Whispers

Drama

Švédsko, 1972, 91 min

Režie:

Ingmar Bergman

Komentáře uživatelů k filmu (95)

  • Houdini
    ***

    Oscar 1 : Kamera + 4 nominace: Nejlepší film, Režie, Kostýmy, Scénář(14.4.2004)

  • gouryella
    ***

    Nevím jak je to možný ale přestože Bergmanovy filmy miluju a obdivuju tenhle mi prostě nějak nesedl. Asi je těch výkřiků v něm na můj vkus přespříliš...(14.4.2005)

  • Djkoma
    ***

    Ingmar Bergman je režisér zachycující víc než ostatní. Z každé postavy dostane maximum a občas tak vzniká dech beroucí zážitek. Tentokrát si vybral příběh tří sester, který maličko nezvládl. Vybral si výborné herečky, ale ani krásná Liv Ullmann není tak úžasná, jak divák očekává. Psychologie postav je propracovaná a každá ze čtveřice má svoje okamžiky a flashbacky, v kterých je nám hlouběji představován jejich charakter. Celý film zdobí krásná práce kameramana, detaily na hlavní postavy ve stínu a dokonale využitá červená barva, která je nejen na zdech celého domu, ale také jsou její pomocí tvořeny střihy. Zklamal mě konec, který se snaží polopaticky říct divákovi o čem je celý film. Většině bystrých diváků to však dojde mnohem dříve a pak konec slouží jen jako malé zopakovaní s trochou morbidnosti.(24.8.2007)

  • AngelAngie
    *****

    Bergman takový, jakého ho chceme a známe v té linii lidské a přirozené, v linii chmativosti, pomoci a odmítnutí. Dechberoucí scéna u zrcadla "dr. vs Marie". Vtahující, poutavé, nesmírně zajímavé. Ženské představitelky tolik herecky výstřední až to působilo tolik reálně. Krása!(7.9.2009)

  • Kulmon
    ***

    Další Bergmanův film o smrti, který mne nezaujal. Jak mne uchvátil Sedmou pečetí, tak jeho další filmy ve mně nevzbuzují nijaké kladné pocity. Šepoty a výkřiky jsou psychologickou studií, jenže při absenci hudby působí tato psychologie značně mrtvolně.(7.2.2008)

  • novoten
    **

    Těžko uvěřit, že Šepoty dělí s dokonalými Scénami z manželského života pouze jediný rok. Tady totiž Bergman jen symbolizuje, deprimuje, ale nevychází divákovi vstříc ani o píď, pouze točí pro sebe, vyžívá se ve formě a dává velkou trhlinu do rámce mého obdivu k jeho osobě. Nechci totiž sledovat falešnou mnohoznačnost s umělou atmosférou (byť s jakkoli zajímavým červeným výtvarným pojetím) a s triviálním vyústěním. A nechci se ani zajímat o postavy, které šeptají, křičí a vyznávají se, ale které jsou v důsledku povrchnější než jejich citové projevy a zůstávají tak jen loutkami ve stínohře.(24.8.2007)

  • Ingrid
    *****

    Dusná atmosféra, děsivější výkřiky než v kdejakém hororu.....u Bergmana většinou trpím zdlouhavostí, nekonečností, ale Šepoty jsou strohé, mají spád, nápaditou stylizaci. V tom baráku by nikdo normální nevydržel víc jak pár minut a deštníčky, bez těch si tento film nelze představit :-)(9.1.2006)

  • Madison
    ****

    Filmárske kúsky Ingmara Bergmana sú u mňa raz hore, raz dole. Nikdy totižto neviem, akú ženskú hádanku si na mňa pripraví. Pri relatívnom sklamaní, ktoré som zažila pri Mlčaní, som si myslela, že ma od tej chvíle žiaden film nenadchne a musím priznať, že Šepoty a výkriky sú doteraz najlepším filmom, aký som mala tú česť vzhliadnuť od režiséra, ktorý vníma ženské vnútro viac ako ostatní. Jedna smrteľne chorá žena, milujúca opatrovateľka a dve sestry neschopné vymaniť sa pri príchode za sestrou z tieňov minulosti, ktoré ich bolestivo prepádavajú v každom kúte rodičovského domu. Večná snaha o zblíženie sa, večná túžba po odpustení a skutky, ktoré mali byť dávno pochované a predsa sa vynárajú v tých najneočákavanejších chvíľach. Bergman si zobral na paškál tri sestry, ich vnútornú odlišnosť a jednu slúžku, ktorá v celom tom depresívnom pekle predstavovala jedinú záchranu a človeka ako chápavú ľudskú bytosť. Duševná poéma v dokonalom súzvuku s metaforickým vyobrazením človeka zmietaného strachom z nepoznaného a v tom strachu nakoniec schopného udusiť i ľudskú súdnosť. Veľmi ťažký film hovoriaci prostredníctvom skutkov, myšlienok a výrazov tvárí.(7.8.2008)

  • Morien
    *****

    Předně musím říct, že ačkoliv je mé hodnocení pětihvězdičkové, není stoprocentní. Tento film disponuje naprosto dokonalou první částí, která způsobila, že mé srdce začalo krvácet a brečela jsem kvůli ní asi čtvrt hodiny. A ne jen takové to obvyklé zavzlykání a pár ukáplých slziček, opravdu hluboký, vnitřní pláč. Předčasné umírání ženy na nemoc je téma, které se mě bytostně dotýká a to, jakým způsobem to téma režisér pojednává, je shodné s mými vzpomínkami. Nekomentovaná, agonická smrt bez úsměvů a prohlášení o tom, jak se dotyční těší na lepší svět. Ne. --- To, co se děje zhruba od 45 minuty, už se nese v jiném duchu a tam už zaujímám jenom roli pozorovatele, nikoliv toho, kdo to celé prožívá, jako u první části. Pořád to zůstává velmi dobrým filmem, ale nemám ten dojem, že by se mě skleněný střep někde dotknul.(6.2.2011)

  • sud
    ****

    Zkáza, utrpení, deprese, výčitky svědomí, smrt. To vyplývá z Bergmanova mistrovského psychothrilleru "Šepoty a výkřiky". Od samého žačátku do samého konce mě film neustále něčím překvapoval. Nuda to není ani náhodou. A mou říci, že film je tak drsný a děsivý, že mu v těchto parketách mnohý horor nestačí. Stačí jen ty mrazivé výkřiky, pohled do vyhaslých očí či zkrvavený klín. Na konci filmu jsem měl depresivnější pocit než po shlédnutí "Kladiva na čarodějnice", nejdepresivnějšího filmu co jsem do té doby viděl. Sven Nykvist byl vždycky Pan kameraman a s Bergmanem byli skvěle sehraní. Ovšem zde je geniální. Jeho nádherné záběry mi připoměly obrazy té doby, každý by se mohl zarámovat. Herci do jednoho skvělí. Harriet Andersson, Kari Sylwan, Liv Ullman i Ingrid Thulin ke svému omračujícímu projevu nepotřebují mnoho slov, stačí pohled a čin. Jenom velká škoda nepříliš využitého charismatického Erlanda Josephsona v roli doktora Davida. Jeho postava šla daleko lépe vyzdvihnout a mohl se víckrát objevit. "Šepoty a výkřiky" jsou mistrovské dílo, ovšem zde platí snad více než kdy jindy: Slabší nátury ruce pryč! 70%.(24.8.2007)

  • Dan9K
    ****

    Totální depka, která na mě působila děsivě pozitivním dojmem. Geniální je všechno (vypíchnul bych způsob umírání Agnes, žádná důstojnost - pomalá a klidná smrt s úsměvem na tváři (jak jsme ve filmu běžně zvyklí), ale odporná, nechutná a zrůdná), snad kromě některých malých detailů v hereckém projevu. Poprvé se mi po dosledování Bergmanova snímku stalo, že jsem toužil od něj vidět hned naráz spoustu dalších. Škoda, že se vícekrát ve svých filmech nerozhodl pro poněkud nabitější program, zde se to sice hodilo, ale je to jedna z věcí, co mi na filmech tohohle předčasně zemřelého švédského metuzaléma vadí.(26.1.2007)

  • viperblade
    *****

    Tento film je zvláštní i geniální zároveň.. tohle mi zůstane ještě dlouho v hlavě..(24.8.2007)

  • Mahalik
    *****

    Pár šeptonosných tvorů na cestě tichem, příležitostně vykřikující jméno Ladislav Klíma. Sternenhoch se ujmul chlastu poté, co se vykálel své ženě do obličeje, duševně řval. Bergmanovy holky se uzavřely v načervanelém, psychedelickém koutě zámku a málem je to stálo krk, protože přítomnost mrtvé sestry je nabádala ke zpytování svědomí a následnýmu útěku do reality. Faktem je, že to bylo snad poprvé, co mi má tělesná schránka přišla jako nicotná verze té původní. Stupňující se atmosféra, řev, bolest a já. Chtěl jsem rozepnout zip, který vede od srdce k mozku, marně. Bergman nejsilnější, kurevsky obrazotvorný. Absolutní výpověď o samotě, která mi přivodila šok a trpitelský výraz, který se nezadal s nikým menším, než právě se Sternenhochem! Bravo!(3.4.2010)

  • JAn
    odpad!

    Bergmanofilové, jděte se vycpat! Tohle byla čistá sračka. Co jiného může deprimovat, mě nudilo. Nijaké, nezajímavé a zbytečné. Jen mě děsilo, co může přijít dál. Ale proč vlastně Šepoty a výkřiky? Když bdíte, tak se šeptá, ale jakmile zamhouříte oka, či se vám podaří, byť jen na okamžit, usnout, začne se křičet. Už nikdy nenechám studenta filmových věd vybírat, na co se budeme dívat.(19.12.2007)

  • Ony
    *****

    Pro člověka, jako jsem já, tedy člověka, který je rád, že vyfotí ne úplně rozmáznutou osobu i s hlavou, je umění Svena Nykvista naprosto nepochopitelné. Když se na tento film dívám, tak mě až děsí jeho hloubka skrytá za stylizací. Skvělá práce s tichem a vůbec výborná práce s málem, jak je u Bergmana zvykem.(23.1.2006)

  • _Berunka_
    ****

    S tímto vynikajícím tvůrcem jsem se seznámila právě prostřednictvím tohoto díla a jako přivítání do jeho filmové říše ho považuji za nadprůměrné. Komorní drama, které nám umožní nahlédnout do niter tří sester, stavů jejich duší, zobrazuje jejich odlišné vnímání, řešení situací a reakce. Na první pohled nedotknutelné, bezchybné a nezranitelné, ale opak je pravdou. Jedna trpící smrtelnou nemocí, druhá se vyrovnává ze smrti dcery, třetí je ve spárech egoistického manžela. Jak jen mohou tak křehká stvoření čelit takovým ranám osudu? Kde se v nich bere síla? Snímáno velmi zblízka, tudíž jsou jejich tváře takřka pod drobnohledem, což nám zobrazuje mimiku dam a takto i autentičnost, která nám osvětluje a otevírá jejich temnou komůrku uvnitř. Vše prozradí pohled do očí… Výborná práce kamery zaměřena na symbolické drobnosti, všude převládá červená barva, která sama představuje takovou agresivitu a naléhavost. Ze strany sester vyzařuje jistý druh lhostejnosti vůči nemocné, označila bych to spíše jako rezignaci, což je jakási obrana proti všem hrůzám a plnému vnímání okolního světa. Jelikož ženy jsou mnohem citlivější než muži, dotýkají se jich bolestivé záchvaty nemocné sestry ohromným způsobem. Postupem času jsme svědky odkrytí zábran a rozhrnutí vztahu nemocné se služkou Anou. Nakonec dojde k očekávanému, přičemž se nám naskytne jiný pohled na charaktery dvou zbylých žen a jejich odlišné vyrovnání se. Zrcadlo doby, vězení v přepychu, snůška lží a přetvářky, stereotyp a únava ze života. Ke konci dochází k jakémusi uvědomění, procitání, dostanou se k jakémusi vývoji a pomalému sblížení se.(28.3.2008)

  • Boogeyman
    **

    Samé poetické komentáře tady, jak je to promakené , promyšlené a vizuálně nápadité! Asi jsem příliš netrpělivý, ale pro mě je to kromě menší deprese značně nudné!(27.5.2007)

  • Lavran
    ***

    Šepoty, které jsem neslyšel. Výkřiky, které jsem přeslechl.(17.1.2009)

  • Radko
    ****

    Spočiatku nudné a akademické dielko odohrávajúce sa v prepychovom rodinnom sídle sa postupne mení na dusnú drámu troch sestier a jednej slúžky. Úvodné scény dostanú neskôr zmysel v štruktúre filmu, predstavujúceho najrôznejšíe odtienky ženskej psychiky. Túžba po dotyku, pohladení, vľúdnom slove a úsmeve je blízka zrejme každému a podľa mňa je v popredí celého filmu. Postavy sú nabité neskutočne prepleteným klbkom citov oscilujúcich od príkrej odpudivosti a nenávisti až k jemnému maznaniu a citlivému úsmevu. Prelínanie časových rovín, vstup mystických udalostí, šokujúce scény a na druhej strane veľmi láskyplné obrazy tvoria v zväčša červeno bielo ladených obrazoch výnimočné dielo. Miestami sa po silnej scéne akoby zastaví čas a do popredia vystúpi zastavený obraz, pripomínajúci diela slávnych maliarov.(13.1.2005)

  • MIMIC
    *****

    Bergman a nuda? Nerozumiem. Nuda preto, že sú tam dlhé scény? Zlaté časy starého dobrého euro filmu, keď nedostižným kvalitatívnym vrcholom ešte nebola reklama na Kinder Bueno (strih po 1 alebo 2 sekundách)! Alebo nuda preto, že autora priťahujú tak šialene triviálne témy? Tie sa ale týkajú každého z nás. Alebo preto, že slovutný pán režisér volí neprimerané prostriedky na zvládnutie látky? Extrémne citové prežitky kombinuje s divadelne chutiacim minimalizmom, čo mi pripadá celkom zmysluplné a v konečnom výraze mimoriadne strhujúce. Obdobnú kvalitu v rámci spracovávanej tematiky dosiahol snáď jedine Nór Edvard Munch (viaceré obrazy na tému pozostalých v tiesnivom interiéri so zosnulým, najmä obraz s malým dievčatkom a mŕtvou matkou). Keď už som pri severskej maľbe, niektoré interiéry zarážajúco pripomínajú zlovestné (alebo snáď hrobovo pokojné či mrtvolne tiché?) komnaty, aké maľoval Dán Wilhelm Hammershoi. Bergman nie je hysterický. Dobre si uvedomuje, že komorné spracovanie emocionálne jednoznačného sujetu si vyžaduje primerane agresívnu stratégiu (to aby prebudil všetkých šťastne zombifikujúcich neo-biedermeierovských spoluobčanov). Harriet Anderssonová reve z plných pľúc tak strašne ako Diora Baird z "Texaského masakru: Počiatok". Prekáža porovnanie s tzv. subkultúrou? Ale veď Bergman sám vedome narába (možno v neuvedomelej nadväznosti na severský magický realizmus - Gosta Berling od Selmy Lagerlofovej) s hororom - nie s prvkami hororu, s hororom. Sinavá mŕtvola sa zúfalo dožaduje kúska lásky (Ingrid Thulin: "Ale veď sa už rozkladá!"). To je tak obludné a dojímavé zároveň, že v divákovi pulzujú emócie všetkými smermi. A vracajú sa okysličené. Dokonalá transfúzia. Pán Bergman nehysterčí, proste si len robí svoju prácu. Ako najlepšie vie. Škoda len, že ľudia s obľubou zvyknú nepočúvať nielen šepoty, ale i výkriky a artikulujú bez toho, aby niečo povedali. Ibsen, Čechov a možno i Romero :-) by dali 5.(3.7.2008)

<< předchozí 1 2 3 4 5