poster

Šepoty a výkřiky

  • Švédsko

    Viskningar och rop

  • slovenský

    Šepoty a výkriky

  • anglický

    Cries and Whispers

Drama

Švédsko, 1972, 91 min

Režie:

Ingmar Bergman

Scénář:

Ingmar Bergman

Kamera:

Sven Nykvist

Producenti:

Ingmar Bergman

Kostýmy:

Marik Vos-Lundh
(další profese)
  • Sarkastic
    ****

    Zvláště těžký a depresivní film (i když toto lze napsat u nejednoho Bergmanova filmu). Ta atmosféra, která na diváka dopadá jako deka, z pod které se nejde vyhrabat, všudypřítomné dusno, výborné herecké výkony (všechny ženské hrdinky si zaslouží uznání, ale zvlášť musím zmínit Harriet Andersson-ta sice měla párkrát nájezd na přehrávání, ale vždy to zvládla ustát a za svoje nanejvýš působivé herectví si zaslouží potlesk ve stoje). Přesto režisérovi neodpustím tu jeho ležérnost, co se týče mužských postav, bez ohledu na to, jakou roli ve filmu měly (obecně nemám rád, když se něco ve filmu někam násilně „zašantročí“ a pak se to najednou objeví, jenom proto, že to chce daný tvůrce zrovna použít a na diváka nebere nejmenší ohled). Celkově slabší 4*.(8.4.2014)

  • Ony
    *****

    Pro člověka, jako jsem já, tedy člověka, který je rád, že vyfotí ne úplně rozmáznutou osobu i s hlavou, je umění Svena Nykvista naprosto nepochopitelné. Když se na tento film dívám, tak mě až děsí jeho hloubka skrytá za stylizací. Skvělá práce s tichem a vůbec výborná práce s málem, jak je u Bergmana zvykem.(23.1.2006)

  • seeker23
    *****

    Psychologický horror v podání Ingmara Bergmana! Geniální formální stránka: práce s barvami a kompozicí, jediná dominantní barva je všudypřítomná červená, dokonce i zatmívačky jsou dělány do červené; práce s kamerou a zvukem mimo rám opravdu využívá horrorové postupy. Tato formální stránka mistrně vede diváka k mnohým interpretacím toho, co se na plátně odehrává, což by samo o sobě byl úžasný počin. Co je ale opravdu odzbrojující je to, že vše směřuje k naprosto nejednoznačnému celku, a forma nás téměř svádí na scestí jednoznačné (byť hluboké) typizace postav, přitom však vztahy mezi čtyřmi hrdinkami ke konci připomínají spíše mystérium skoro jako ze současné asijské produkce. A ta poslední scéna: poté co se ve filmu asi dvakrát objeví na scéně zelená barva (váza, či mísa s hrozny) a jinak je vše hnědočernobílé (+ ona červená samozřejmě), přichází reminiscence ze zahrady, jsme katapultováni ze stísněného interiéru do idylického prostředí, které je však v kontextu závěrečných událostí tím nejkrutějším dovětkem...(15.4.2007)

  • Rimsy
    *****

    Ano, opět nevím, co napsat, ale prostě musím. K začátku filmu jsem přistupoval trochu ospale, což vedlo k mírnému klimbání, ale jakmile jsem se dostal trochu pod povrch, nespustil jsem z tohoto majstrštyku oči. Nebudu nijak rozebírat stylizaci do červené, kterou tady každý opěvuje, protože je mi to úplně jedno. Tohle je film o vztazích a psychice a krvavě vypadající střihy jsou cool a je to pro leckoho vizuální oživení, ale jestli si z filmu někdo odnese jenom todle, tak potěš pánbůh... Nebudu nic prozrazovat, každý si ty symboly musí rozluštit sám a k jednotlivým "medailonkům" postav, které nakonec nejsou tím, čím se zdají být (ha, až twinpeaksovská fráze), si také musíte najít cestu podle svého. Teď mě tak napadá, že poslední věta dělá z celého komentu jen bezmyšlenkovité a pseudointelektuální blábolení a působí dojmem, že vlastně vůbec nemám ponětí, o čem to tu plácám. Na to můžu říct jen jednu věc - doporučuji. Podívejte se na to a budete blábolit taky. Je totiž hodně těžké něco takového verbálně či literárně uchopit, přestože vnitřně to chápete. Však víte, co myslim. Jenom musím dodat, že tohle je moje prvotní seznámení s Bergmanem, takže jestli se jedná o slabý odvar jeho jiných děl, tak příště asi umřu... 95%.(31.1.2008)

  • ork
    ****

    For ME 86%(31.8.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace