poster

Šepoty a výkřiky

  • Švédsko

    Viskningar och rop

  • slovenský

    Šepoty a výkriky

  • anglický

    Cries and Whispers

Drama

Švédsko, 1972, 91 min

Režie:

Ingmar Bergman

Scénář:

Ingmar Bergman

Kamera:

Sven Nykvist

Producenti:

Ingmar Bergman

Kostýmy:

Marik Vos-Lundh
(další profese)
  • Madison
    ****

    Filmárske kúsky Ingmara Bergmana sú u mňa raz hore, raz dole. Nikdy totižto neviem, akú ženskú hádanku si na mňa pripraví. Pri relatívnom sklamaní, ktoré som zažila pri Mlčaní, som si myslela, že ma od tej chvíle žiaden film nenadchne a musím priznať, že Šepoty a výkriky sú doteraz najlepším filmom, aký som mala tú česť vzhliadnuť od režiséra, ktorý vníma ženské vnútro viac ako ostatní. Jedna smrteľne chorá žena, milujúca opatrovateľka a dve sestry neschopné vymaniť sa pri príchode za sestrou z tieňov minulosti, ktoré ich bolestivo prepádavajú v každom kúte rodičovského domu. Večná snaha o zblíženie sa, večná túžba po odpustení a skutky, ktoré mali byť dávno pochované a predsa sa vynárajú v tých najneočákavanejších chvíľach. Bergman si zobral na paškál tri sestry, ich vnútornú odlišnosť a jednu slúžku, ktorá v celom tom depresívnom pekle predstavovala jedinú záchranu a človeka ako chápavú ľudskú bytosť. Duševná poéma v dokonalom súzvuku s metaforickým vyobrazením človeka zmietaného strachom z nepoznaného a v tom strachu nakoniec schopného udusiť i ľudskú súdnosť. Veľmi ťažký film hovoriaci prostredníctvom skutkov, myšlienok a výrazov tvárí.(7.8.2008)

  • lamps
    ****

    Jednoduchá myšlenka v enormně účinném a palčivém podání, jak to uměl opravdu jen Bergman. Retrospektivní forma umocňuje psychologický náčrt postav a brilantní herečky skoro nepotřebují mluvit, aby nám sdělily výchozí myšlenky nebo symbolickou hodnotu scény. Vzhledem k dopředu odhadnutelné pointě, o níž vypovídá v podstatě celý film, nelze řadit Šepoty a výkřiky na vrchol režisérovy obsáhlé tvorby, ale v neomezeném vyjadřovacím světě kinematografie si stále zaslouží své výsadní a důležité postavení...(17.2.2016)

  • JAn
    odpad!

    Bergmanofilové, jděte se vycpat! Tohle byla čistá sračka. Co jiného může deprimovat, mě nudilo. Nijaké, nezajímavé a zbytečné. Jen mě děsilo, co může přijít dál. Ale proč vlastně Šepoty a výkřiky? Když bdíte, tak se šeptá, ale jakmile zamhouříte oka, či se vám podaří, byť jen na okamžit, usnout, začne se křičet. Už nikdy nenechám studenta filmových věd vybírat, na co se budeme dívat.(19.12.2007)

  • Dan9K
    ****

    Totální depka, která na mě působila děsivě pozitivním dojmem. Geniální je všechno (vypíchnul bych způsob umírání Agnes, žádná důstojnost - pomalá a klidná smrt s úsměvem na tváři (jak jsme ve filmu běžně zvyklí), ale odporná, nechutná a zrůdná), snad kromě některých malých detailů v hereckém projevu. Poprvé se mi po dosledování Bergmanova snímku stalo, že jsem toužil od něj vidět hned naráz spoustu dalších. Škoda, že se vícekrát ve svých filmech nerozhodl pro poněkud nabitější program, zde se to sice hodilo, ale je to jedna z věcí, co mi na filmech tohohle předčasně zemřelého švédského metuzaléma vadí.(26.1.2007)

  • MIMIC
    *****

    Bergman a nuda? Nerozumiem. Nuda preto, že sú tam dlhé scény? Zlaté časy starého dobrého euro filmu, keď nedostižným kvalitatívnym vrcholom ešte nebola reklama na Kinder Bueno (strih po 1 alebo 2 sekundách)! Alebo nuda preto, že autora priťahujú tak šialene triviálne témy? Tie sa ale týkajú každého z nás. Alebo preto, že slovutný pán režisér volí neprimerané prostriedky na zvládnutie látky? Extrémne citové prežitky kombinuje s divadelne chutiacim minimalizmom, čo mi pripadá celkom zmysluplné a v konečnom výraze mimoriadne strhujúce. Obdobnú kvalitu v rámci spracovávanej tematiky dosiahol snáď jedine Nór Edvard Munch (viaceré obrazy na tému pozostalých v tiesnivom interiéri so zosnulým, najmä obraz s malým dievčatkom a mŕtvou matkou). Keď už som pri severskej maľbe, niektoré interiéry zarážajúco pripomínajú zlovestné (alebo snáď hrobovo pokojné či mrtvolne tiché?) komnaty, aké maľoval Dán Wilhelm Hammershoi. Bergman nie je hysterický. Dobre si uvedomuje, že komorné spracovanie emocionálne jednoznačného sujetu si vyžaduje primerane agresívnu stratégiu (to aby prebudil všetkých šťastne zombifikujúcich neo-biedermeierovských spoluobčanov). Harriet Anderssonová reve z plných pľúc tak strašne ako Diora Baird z "Texaského masakru: Počiatok". Prekáža porovnanie s tzv. subkultúrou? Ale veď Bergman sám vedome narába (možno v neuvedomelej nadväznosti na severský magický realizmus - Gosta Berling od Selmy Lagerlofovej) s hororom - nie s prvkami hororu, s hororom. Sinavá mŕtvola sa zúfalo dožaduje kúska lásky (Ingrid Thulin: "Ale veď sa už rozkladá!"). To je tak obludné a dojímavé zároveň, že v divákovi pulzujú emócie všetkými smermi. A vracajú sa okysličené. Dokonalá transfúzia. Pán Bergman nehysterčí, proste si len robí svoju prácu. Ako najlepšie vie. Škoda len, že ľudia s obľubou zvyknú nepočúvať nielen šepoty, ale i výkriky a artikulujú bez toho, aby niečo povedali. Ibsen, Čechov a možno i Romero :-) by dali 5.(3.7.2008)

  • - Ingmar Bergman snímek natočil za své peníze. (Terva)

  • - Film získal v roce 1973 nejvyšší ocenění Švédského filmového ústavu a cenu Nejvyšší technické komise na Filmovém festivalu v Cannes. (Lynette)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace