Píseň za chudého chlapce

Výborný film na tému šikanovania, v tomto prípade na cirkevnej škole, ktorý je nanajvýš aktuálny práve teraz, keď takmer každý deň je obvinený najaký úchylný cirkevný hodnostár. Samozrejme film nie je len o tom, je to hlavne o zbližovaní a postupnej radosti detí, že konečne prišiel na školu UČITEĽ. Mám pocit, že nielen v tomto filme, ale aj v reálnom živote má často neveriaci človek srdce na správnejšom mieste ako tí " Boží služobníci". Tragický záver je iba logickým vyústením stupňujúceho sa tlaku a narastajúcej nenávisti voči všetkému a všetkým, ktorí neveria v boha. V tomto prípade je to komunista zo španielskej občianskej vojny, ktorý ako vraví, prišiel na školu preto, pretože si inde nevedel nájsť prácu. Film je vyvážený, nemá slabé miesto, ale švédsky film Zlo medzi nami zašiel v tejto téme trošku ďalej. 80%. (02.09.2010)

Píseň za chudého chlapce není skutečně příliš veselým a odpočinkovým zážitkem.Když si tak ten film přehraji znovu v hlavě,vlastně si uvědomuji,že ve spojitosti s tímto dost nekompromisním dílem se mi vybavuje především jeho beznaděj,smutek,špína,neštěstí,smrt a především pravá zkurvená tvář náboženství.Dějově jde především o depresivnější podívanou,příběh se skutečně se žádným z aktérů vůbec nemazlí,na bolest a utrpení narážíme téměř v každém záběru a o to má pak těch pár světlejších momentů v onom marastu daleko větší sílu.Herci byli vybráni především typologicky,takže jak Aidan Quinn,tak Iain Glen si pouze odehráli to,co je jejich herectví nejblíže a zhostili se svých úloh s naprostou precizností.Na Písni pro chudého chlapce mi ovšem docela vadil jeho televizní formát,který mě skutečně rušil a především kvůli tomu jsem si film asi neprožil tak,jak bych mohl,neboť o vysoce kvalitní emoce,city,napětí a dramatičnost tu skutečně nouze není.Píseň za chudého chlapce je zkrátka TV film,který se však svou kvalitou povyšuje do úplně jiné ligy,srší z něj znepokojivá syrovost nejvyššího kalibru a je skutečně v pravém slova smyslu velmi smutnou podívanou,která však potěší každého vnímavějšího diváka. (29.08.2009)

„STUDENTI, KTERÉ BUDETE UČIT, NEJSOU INTELIGENTNÍ BYTOSTI“…  Výchova (chudejch) chlapců v Irsku. Církevní pasťák, do kterýho nastupuje učitel s trochu jinejma metodama, než je bič a bič. Jeden proti církevním výchovným stereotypům, sám za výchovu „s lidskou tváří“. Vzbuzuje to emoce – hlavně proti církvi. Film ocení pracovníci ve školství a nasere zastánce církve. ALE, kurva… zase si to neidealizujme. Jo, je to fajn, ale čekal jsem větší pecku! ///   -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film je natočen podle stejnojmenné knihy irského básníka, zpěváka, dramatika a scénáristy Patricka Galvina, která vyšla v roce 1991. Popisuje v ní své osobní zážitky…  ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (18.04.2023)

[2,5*]     "Remember, you have Mr. Franklin to thank for this midnight assembly."     Dráma nakrútená podľa skutočných udalostí, čo je pre mňa asi jej jediné výrazné pozitivum (osvetový prínos). Predovšetkým ide o hromadu nespočetne krát videného klišé (napr. "dobrý" učiteľ v "zlom" prostredí), pričom sa vôbec nedá povedať, že by v tomto prípade išlo o kvalitnejšie spracovanie. Po technickej stránke mi vyslovene vadil ten divne zafarbený obraz (do modra, nepríjemne presýtený a často presvietený), ktorý pôsobil skôr ako technická nedokonalosť, než umelecký prejav (pre tie príšerné flashbacky to platí dupľom). Po dramatickej stránke sa ako na hojdačke striedajú scény dokonalej idylky (priam ako od Rosamunde Pilcher) s protivne vtieravou hudbou a veľmi vypäté scény (napr. asi najlepšia scéna bičovania), čo pôsobí dosť neobratne a hlavne umelo. Výhrady mám aj k stvárneniu hlavného záporáka (Iain Glen), ktorému sa to zlo tak prehnane zráči na tvári, až je to úsmevné (v reálnom živote zlosynovia nebývajú takí zrejmí už od pohľadu). No a tú scénu s recitovaním veršov pri odchode učiteľa na konci filmu snáď tvorcovia nemohli myslieť vážne, to musí byť hádam nejaká paródia. Na záver pár slov, o čom vlastne ten film je. Je hlavne o oddaných a "láskavých" kresťanských bratoch, ktorí tu svoju kresťanskú lásku dávajú najavo prapodivným spôsobom. Osobne sa pri týchto skutočných príbehoch nikdy neprestávam diviť, ako sa týmto sadistickým černokňažníkom podarilo preniesť sa zo stredoveku do našej doby.     "Let me give you some advise. The creatures you are going to teach, if that is the word, are not to be confused with intelligent human beings." (31.03.2023)

Píseň za chudého chlapce se mi nesmazatelně vryla do paměti a do srdce. Strhující, mrazivé a bolestné. Pocítila jsem při něm hanbu za to, co se tam dělo. A nejen v tomto zařízení. Všude, kde mohou tito lidé jednoduše využívat svého postavení a moci k ničení křehké dětské duše. Prožila jsem hluboké ponoření a ztotožnění s dějem a postavami. Film, při kterém jsem nenáviděla, milovala, plakala a přála si, abych se mohla přenést do děje a jakkoli jim pomoci. Třeba jen obejmout či pohladit. Těm klučíkům, kteří na tom temném místě, mezi chladnými zdmi mají jen jednoho přítele, kterým se stane Aidan Quinn. Člověk, který je snad jediným, který je bere jako lidské bytosti, a ne jako čísla v pořadníku. Učitel se díky svému přátelskému a lidskému přístupu stane trnem v oku určitým lidem. Nevidí v nich a nevnímá je jen jako problémové hochy a ztracence, ale chytré hochy, kteří jen nedostali šanci být lepšími. Ukáže jim, že i oni se jimi mohou stát. Hlavní zásada Bratra Johna a Maca je totiž zcela opačná. Ke svěřeným (podle vlastních Johnových slov) stvůrám, je třeba přistupovat s nejtvrdší možnou kázní. Hlavní vychovatelé v podání Iaina Glena a Marca Warrena (zde jsem si jeho výrazné tváře prvně všimla a zároveň tím objevila další britský talent) možná ke svým svěřencům i mají citový vztah, svou péči a starost však každý z nich projevuje svými vlastními, často drsnými a zvrácenými způsoby. V dětských hlavních rolích Liama Merciera a Patricka Delaneyho excelují mladí charizmatičtí herci, kteří své postavy ztvárnili neuvěřitelně vyspěle. Ukazují nám mladé klučičí tváře, příliš brzy však postupně poznamenávané krutostí a strachem, které tak přecházejí až do dospělých rysů. Už ani nedokáží být veselými a bezstarostnými. Jejich dětství skončilo dříve, než vůbec mohlo začít, díky pasti, do níž se dostali. Vzala jim jejich dětské sny, odvahu a nevinnost. Závěrečné scény filmu jsou smutným a ničivým završením celého příběhu. Autentická hudba Richarda Blackforda ještě více dodává snímku hluboké pocity, které jsem při její melodii zažila. Intenzivní slzivé chvíle, jejichž vrchol nastal na konci a při závěrečných titulcích. A vážím si jich. Filmů, které by mne takto a tolikrát donutily k slzám, mnoho není. O tom také tento film je. Ne, o šťastném, bezstarostném dětství s prozářenými dny. Ale o slzách, bolesti a naději. O tom, co s člověkem udělá svět a lidé v něm, kteří nás můžou svými činy připravit o vše, díky čemuž už nikdy nebudeme stejní jako předtím. Stále to budeme my, ale nějaká naše část bude pořád ztracena někde v dáli, daleko od nás, lapena na místě, odkud se nikdy nedostane... (27.08.2009)