V pasti

5* po shlédnutí seriálu ho musím ohodnotit plným počtem hvězd. Příběh je uvěřitelný, přirozený a udržuje napětí až do konce. Hraje tu taky velkou roli krásná ale pochmurná islandská krajina, navíc v období kdy bychom tady ani psa nevyhnali ;-) Kriminální zápletka není zbytečně překombinovaná a srovnal bych to atmosférou dánsko-švédského Mostu, jen tady jde víc pod kůži a řeší se tu častěji různá lidská dilemata. Raděj bych už pokračující sérii nechtěl, aby se to nezvrhlo na něco podobné jako Vraždy v Midsomeru a Island by se totálně vylidnil ;-). [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (06.11.2016)

Po osmi dílech. Zajímavé, jak velký prostor má temná severská kriminálka pro to, aby dokázala zase zaujmout něčím novým. Postavy perfektní s kartami dobře rozdanými (vyšetřovatelka mi trošku připomínala tu šikovnou od Coenů z Farga), atmosféra opravdu dokonalá a switch na závěr osmé části je velice nadějný. Moc pěkné! (04.10.2022)

Zajímalo by mě, zda Štěpán Hulík viděl tento seriál, protože společných motivů s Pustinou je tu dost, a nejde jen o základní zápletku vraždy na maloměstě. Hlavní policajt je stejný stoický vousatý hromotluk jako Leoš Noha, je tu i motiv otcovství dítěte i vysoká hra mezinárodních byznysmenů. Ale třeba je to jen náhoda:) Seriál je to velmi povedný, a kdo byl někdy na Islandu, nejlépe taky trajektem Norröna od společnosti Smyril Line jako já :-), ten si v tom najde hodně míst k pobavení. Město, kde se příběh odehrává, není ani jednou jmenováno, nicméně protože přístav trajektů Smyril Line je v Seyðisfjörðuru na východním pobřeží, patrně má jít o Seyðisfjörður. Městečko, i přestože je v seriálu prezentované jako velká díra na kraji světa, působí stále mnohem větším dojmem než ve skutečnosti, protože ve skutečnosti vypadá takto (foceno mnou z paluby Norröny, na fotce je skoro celé), a pochybuju, že tam mají třeba tělocvičnu nebo velký krytý bazén. To je jen perlička, ne výtka. Dále byly vtipné uvozovací záběry na Reykjavík, což je pro Islanďany velkoměsto, ale pokud se na tyto záběry bude dívat třeba obyvatel Tokia nebo New Yorku, možná ani nepochopí, že už nejsme v Seyðisfjörðuru:) Každopádně velké doporučení všem milovníkům nejen severských detektivek. (14.01.2017)

Výborná a doslova mrazivá kriminálka. Ten obří fousatej kodiak se mi zaryl pod kůži během prvního dílu. za mě velmi povedené, drsné, provázané a hlavně to prostředí.Postavy jsou výborně napsané a zahrané, líbí se mi, že vlastně vůbec nevíte, kdo by vůbec mohl být vrahem, není to průhledné ani trochu, přesně takhle si představuji kvalitní krimi. skutečně mrazivé a mrazivě napínavé. Druhá serie to sráží na kolena neskutečně. postavy se chovají absolutně nelogicky a to hlavně jeho dcera, která se chová jako výstavní píča a já se těšil, až si užiju její pád. Už to nepůsobilo jako V pasti, čili smysl první řady byl pryč a veškerá atmosféra a ledová nejistota a napětí zmizelo..Každopádně výborný seriál. (12.11.2020)

Islandský levoboček britského ambiciózního seriálu Fortitude. Vzájemná podoba jde tak daleko, že v době všech těch západních remaků seriálových severských noirů by jeden tak nějak očekával, že Britové si to prostě převzali. Není tomu tak, ona až zarážející podoba (stylem, tématy, charaktery, atmosférou apod.) je čistě náhodná. A Island z tohoto duelu vychází jako vítěz, byť ne jednoznačný. V jeho prospěch hraje především to, že u něj ta echt severská odosobněná chladná chmurnost přeci jen působí přirozeněji a tak nějak více podmanivě; vlezlý chlad, skučící vichry, zasněžené širé dálavy, rozeklaný fjord, vzdouvající se moře... Ne, s působivým genius loci tento seriál opravdu problém nemá. Jeho druhým velkým trumfem je obsazení hlavní role mlčenlivým „sem tam zamručím“ vnitřními démony sžíraným medvědem s nevyřešeným osobním životem. Snad nejklišovitější možný archetyp severské krimi je tu však podán/zahrán tak, že většího sympaťáka aby pohledal. Takovou míru empatie má v sobě snad jen Skarsgårdův River. Mezi jednoznačné zápory patří další z poznávacích znamení veškerého severského noiru; a to z prstu vycucaná překombinovanost a navzdory ní i tak přílišná průhlednost toho všeho; zde ovšem do značné míry dána sympatickou civilností v motivacích a činech. Neuškodilo by zkrátit to o epizodu (nikoli konkrétní, ale v každé by se nějaká ta scéna v podobě výplňkové vaty našla). Přesto velká spokojenost a jakkoli to je tradiční severská krimi se vším dobrým i špatným, co to sebou nese, tak svébytný islandský naturel tomu přeci jen dává punc svěžosti oproti především dánským souputníkům. (22.06.2016)