poster

Červené střevíčky

  • anglický

    The Red Shoes

Drama / Romantický / Muzikál

Velká Británie, 1948, 133 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Houdini

    Oscar 2 : Výprava, Hudba + 3 nominace: Nejlepší film, Námět, Střih. . . . Zlatý Lev - výběr(26.5.2004)

  • JayZak
    ****

    Tento asi nejznámější a nejúspěšnější snímek renomované dvojice Michaela Powella a Emerica Pressburgera, tvořící slavnou produkční skupinu The Archers, již léta oslovuje svou krásou, filmařskou neotřelostí a v neposlední řadě myšlenkou, která je univerzálně platná i dodnes. O krásu se kromě tvůrčí režie a herců postaral zejména kameraman Jack Cardiff (Oscarový držitel za předešlý film Powella & Pressburgera, Černý narcis), jenž se jako jeden z prvních kameramanů v Británii nechal zasvětit do barevné technologie Technicolor. Studoval kvůli tomu impresionistické obrazy, aby barvu co nejlépe využil, což se mu ve střevíčkách nutno říci povedlo, kombinace Technicoloru a imprese působí v kombinaci s emocionálně vypjatým dějem na plátně působivě. Neotřelost snímku jde znát zejména ze způsobu, s jakým si režiséři hrají s hranicí mezi uměními, kdy sledujeme dlouhý záznam baletní opery Červených střevíčků, nejdříve jako bychom sledovali divadlo, ale kulisy se začnou po chvíli rozplývat do zajímavých obrazců (a obrazů – další umění), znázorňující představy ústřední baletky, a inscenování se pak blíží více filmu. Nejde o statické zobrazení divadla; s působivými prolínačkami a výtvarnými kompozicemi zapomínáme, že jsme na scéně uvnitř filmu a prožíváme i tento malý příběh baletky, jako by to byl jiný film, byť v tomto případě má dotyčná scéna svůj důležitý symbolický význam i v rámci celého narativu. Co se týče sdělení filmu, střevíčky znázorňují svár mezi uměleckou vášní, touhou být na vrcholu, jak Victorii ďábelsky pokouší Lermontov, a oddaností svému bližnímu, v tomto případě zamilovanému Mariovi, který je kvůli Victorii schopen odložit i premiéru své vlastní opery. Victoria by chtěla obojí, ale jak už to tak bývá, musí se rozhodnout pouze pro jedno. Byť může zápletka současnému divákovi připadat lehce sentimentální, tato myšlanka je bezpochyby aktuální i dnes. (Sentimentalitě se mj. Powell s Pressburgerem během své celé tvorby vyhýbali, na tehdejší dobu je film ještě poměrně střízlivý.) V dnešních měřítkách si to kromě uměleckých vášní může divák vztáhnout například na rozhodování se mezi orientací na kariéru či rodinu.(1.7.2012)

  • kareen
    ****

    Klasický balet obyčejně nijak nevyhledávám, takže jsem se chtěla soutředit na příběh s tím, že taneční vsuvky přinejhorším přeskočím, kdyby mě hodně nudily. Jenže k mému úžasu to byly právě scény z představení Červených střevíčků, které jsem sledovala doslova se zatajeným dechem, jak moc mě okouzlily. Tohle si někdy musím pustit znovu a tentokrát možná přeskočím spíše ten příběh...(11.5.2013)

  • jhrasko
    *****

    Nepreafektovaný, vizuálne brilantný, kompozične novátorský, rozuzlením odvážny a nadčasovo inšpiratívny SKVOST, pri ktorého sledovaní som ani na sekundu nemohol uveriť, že bol natočený v roku 48 ! Resp. áno, na 3min., pri záverečnom (patetickom) prejave B.Lermontova. Odpúšťam. A je mi jasné, Martin, Baz, Miloš, Alan P. a ďalší, od koho ste sa učili. ZÁŽITOK.(6.7.2010)

  • DaViD´82
    *****

    Červená knihovna se projednou obula do britských červených technicolorových střevíčků a to v nijak krátkém osudovém melodramatu (se čtyřicetiminutovým prologem!) z prostředí baletního souboru o dvou ryšavých a jednom „Mefistovi“ v neodolatelném podání Antona Walbrooka. Mezi tímto triem hoří věčný to západní spor osobní život a láska versus kariéra a ambice. Čistě papírově tedy film beznadějně předurčený k tomu, aby se (mi) ani trochu nelíbil. Ovšem papírové předpoklady ne vždy platí. Naštěstí. A tak stejně jako Real jednou za x sezón porazí proti všem předpokladům Barcu, tak i rudé baleríny navzdory výše uvedené čer(ve)né kaňce strhávají způsobem, jakým to umí pouze ty nejlepší snímky.(6.2.2013)

  • - Snímek byl natočen podle stejnojmenné pohádky Hanse Christiana Andersena. (Hans.)

  • - Kameraman Jack Cardiff záměrně upravoval rychlost snímání kamery během scény „Baletu Červených střevíčků“, aby u diváků vyvolal zdání tanečníků "visících" ve vzduchu při jejich výskocích. Zdroj: IMDb (DaViD´82)

  • - Červené střevíčky byly uvedeny na MFF Karlovy Vary 2010 s úvodem filmové střihačky Thelmy Schoonmaker (byla manželkou Michaela Powella v závěrečné fázi jeho života), která zmínila, že Martin Scorsese má několik originálních plakátů k Červeným střevíčkům ve své ložnici před postelí a že je to první věc, kterou po probuzení vidí, taková jeho filmařská inspirace. (Rob Roy)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace