Červené střevíčky
-
Red Shoes, The
Drama / Romantický
Velká Británie, 1948, 133 min
Režie:
Michael Powell, Emeric PressburgerObsah
-
Pro svůj desátý společný film nalezli Powell a Pressburger inspiraci ve stejnojmenné romantické pohádce Hanse Christiana Andersena o dívce podlehnuvší moci magických tanečních střevíčků, kterou rozpracovali do strhujícího příběhu o stravující vášni pro umění a kreativní proces. Talentované baletce Vicky (Moira Shearerová) se plní sen v podobě angažmá v ansámblu inspirativního a démonického impresária Lermontova (Anton Walbrook), neúprosně trvajícího na podřízení soukromí vyšším uměleckým cílům. Díky představení Červené střevíčky Vickyina kariéra strmě stoupá, ovšem v okamžiku, kdy se její přátelství s hudebním skladatelem Julianem (Marius Goring) změní v milostný vztah, je hvězda souboru postavena před osudovou volbu. Nejproslulejší titul v produkci The Archers průkopnickým způsobem spojuje dosud oddělená teritoria divadelního jeviště a filmu. Během novátorské patnáctiminutové baletní sekvence je divák z pohodlí sedačky vtažen do Vickyina vnitřního světa, v němž svádí souboj „pozemský“ cit s oddaností k umění. (MFF Karlovy Vary) -
Nepřístupný Lermontov, arogantní a egocentrický, angažuje Juliana Crastera jako dirigenta pro zkoušky orchestru a Victorii Pageovou jako alternaci primabaleríny Boronské. Ta se však vdá, a proto soubor opustí. Lermontov to považuje za zradu umění a Boronská si stěžuje: "Ten muž nemá srdce." Díky odchodu Boronské dostane Victoria příleřitost - Lermontov z ní udělá novou hvězdu a z Juliana svého skladatele. Produkce bude mít úspěch na celém světě. Lidská přirozenost se nedá změnit, míní baletní mistr, ale lermontov oponuje: "Můžete ji odporovat." Mýlí se - Victoria se zamiluje do Juliana. Vezmou se, ale Lermontov se ji snaží znovu získat pro divadlo. (Krasus)
Komentáře uživatelů k filmu (40)
-
(mOnkey)
Krásná ukázka toho, jak může film dopomoci k objevování jiných druhů umění. Zatímco ještě před pár lety byste mě na balet nedostali ani párem volů, po Billym Elliotovi, Černé labuti a hlavně Červených střevíčkách bych nějaké to živé představení uvítal s otevřenou náručí. Novátorský snímek, který se odvážil průlomovým způsobem vytvořit paralelu mezi příběhem odehrávajícím se v soukromí a na tanečním parketě. Příběhem plným vášně, závisti, zrady a žárlivosti. Tak jako mnoho ostatních sice považuju za vrchol čtvrthodinové baletní vystoupení, při němž si hlavní hrdinka Vicky uvědomuje, že v jejím životě není místo pro lásku i tanec zároveň a že si bude muset zvolit pouze jedno z toho, ale i závěrečná desetiminutovka je neuvěřitelným způsobem vygradovaná. Povznášející zážitek. // Projekce v malém biografu ve třech lidech a s pivečkem v ruce byla kouzelná, ale výjimečně dojem příliš nevylepšila, protože tohle už jednoduše o moc lepší být nemůže. Titulky naleznete zde.(31.7.2011)
-
Vignette
Zbývá jen poděkovat Martinu Scorsesemu a Thelmě Shoonmakerové za zásluhy na rozsáhlých restauračních pracích, ten rozdíl je opravdu sakra znát : )(12.7.2010)
-
senor
Jeden z nejlepších britských filmů. Krásně natočené i zahrané. Skvělá hudba a užasné dekorace, hlavně ty baletní kulisy a plátna v pozadí.(5.12.2005)
-
SeanLSD
Opäť raz filmové dielo, na ktoré takmer nemám slov a už vonkoncom dostatočný počet hviezdičiek v možnostiach hodnotení, film, ktorý ma absolútne odniesol, najúžasnejší kinematografický zážitok za posledné 2 mesiace... Nečudujem sa, že to bol jeden z filmov, ktoré prelomili ľady v umeleckom využití farebného filmového materiálu, ktorý si reštaurátorskú pozornosť zaslúžil plným právom. Fantastický súlad farieb, hudby, tanca, dekorácie... choreografie, techniky i výkonov ! Neodolateľný pán Lermontov, génius a gentleman s jedinou láskou na svete - baletom, ktorý hrubiánsky uráža s takou zdvorilosťou a eleganciou, akoby skladal ten najpochvalnejší kompliment. A ústredná scéna scénického prevedenia i rýdzo filmového spracovania baletu, ktorá doslova vyrážala dych... a unášala uchvátenú myseľ kamsi do hájemstva číreho umenia a imaginácie. Ťažko by som si dovtedy dokázal predstaviť pohyblivé obrázky, ktoré by dokázali natoľko nadchnúť pre tak podivuhodný výsledok ľudskej tvorivosti, akým je balet. ... Opäť raz filmové dielo, po ktorom som celú noc nedokázal zaspať, lebo sa mi hlavou preháňali neúnavné a kúzelné červené črievičky, snažiace sa premierou krásy umoriť ma k smrti...(18.1.2012)
-
vitekpe
Moira Shearer zari v jednom z nejkrasnejsich filmu, ktere jsem kdy videl...(14.2.2011)
-
hazaba
Nejen pro milovníka baletu to je neskutečný film se skvělou hudbou, scénou a vynikajícími výkony hlavních představitelů, především Moiry Shearer.(10.7.2010)
-
Milodar
Na 133 minut jsem přestal žít svůj pragmatický, šedivý život obyčejného člověka a zúčastnil se dramatické volby velkých umělců - obětovat život tvorbě, nebo tvorbu životu? Přepohádkovatělý konec příběhu, který byl dostatečně pohádkový i tak, spolu se závěrečným patetickým proslovem, jsou jen drobnými uhříky na tomto ušlechtilém, zábavném a neskutečně krásném filmovém díle. (Poznámka: 5 lidí v jediném kině okresního města...wtf?...ostatní nejspíš potí svá trička z Moiry ve fitcentrech. Jak říká Miroslav Petříček: „Prázdné kino není od toho, aby uklidňovalo, ale posilovalo.").(11.1.2012)
-
garmon
Fascinující podívaná – estetika, kterou jsme ve špatné ČB kvalitě zvyklí vídat až do poloviny sedmdesátých let v našich televizních inscenacích se tady objevuje v zářivých barvách o třicet let dříve (dobře, dobře - Hrátky s čertem taky platí)! Film je ale starý v mnoha jiných ohledech: předně je to étos – krom myšlenky oddání se umění je to celé zasazené do zatuchlé starobylé morálky, do naivních, ba hloupých kulis (představte si, že by někdo dnes točil v Anglii film–parafrázi o převratu v roce ´89 a hlavní postava se jmenovala, já nevim co od nás znají, třeba Janáček a druhá hlavní postava třeba Forman – anglická blbá imperialistická pýcha tyhle idiocie přeskakuje – škoda, že se tu baletní soubor nejmenoval Dostojevskij anebo Tolstoj (byl to Lermontov), ale nevím, třeba je řadový Angličan tehdy ještě neznal. Jako dokument podoby Ballets Russes je to ovšem neocenitelné! Ale zase: to jak to traktuje stoupání v divadelní hierarchii, je tu popsáno značně idealisticky (jako věc úměrná míře talentu) – pracoval jsem v divadlech a vím, že by se hlavní hrdinka musela nejprve s impresáriem vyspat (tedy pokud by se s ním nemusel nejdřív vyspat její nastávající…), případně by musela být příbuzná Někoho, případně být té správné rasy. Jako většina filmové anglo-americké produkce jsou Červené střevíčky těžká komerce - kdyby to měl být opravdový Umělecký Čin, nebyla by hudba filmovou zpatlaninou kompozičních postupů Stravinského "model 1910". A pak: umělci jsou zde nadpřirozené bytosti posedlí vizí (to si myslí osmnáctileté dívenky hlásící se na DAMU), impresário je despotický otcovský typ (tohle je stará škola - vybavuje se mi na zvracení Jan Pivec v F. L. Věkovi) – všechno jednoduché, čitelné charaktery pro malé děti. „Však víte – umělci…“ A pak ten gender: ve chvíli, kdy nechceš být umělkyní, buď si ženou v domácnosti se řvoucíma parchantama: DÍKY BOHU jsou tyhle časy pryč!(11.3.2011)
-
B_EyE
Při sledování tohohle kousku mi přišlo na mysl jak se vlastně filmy za těch x let měnily. Jaké trendy se ve filmech začaly šířit atd. Řekl bych že tenhle snímek byl velkou inspirací pro černou labuť a srovnávat zrovna tyhle dva filmy mi přijde přes těch šedesát let, které je od sebe dělí, velmi zajímavé. Červené střevíčky jsou každopádně kouskem, který stojí za shlédnutí. Přestože stopáž je docela dlouhá a tempo vyprávění trochu pomalejší, než je zvykem v dnešní době, dokáže diváka neunavit.(16.2.2012)
-
Heroine
Tenhle film/balet je skutečná pastva pro oči. Je sice velice dlouhý, ale člověku to vůbec nepřijde. Děj ubíhá celkem svižně, a stylizované scény, prostřídané kousky velice originálního klasického baletu, dávají dohromady opravdu zajímavou podívanou. Taneční výkony jsou skutečně výborné, stejně tak kamera, triky, a nezaměnitelné technicolorové barvy. Vidím aspoň čím se inspirovala Kate Bush, ve svých Red Shoes (1993), stejně tak vidím, jak neuvěřitelně slabý je oproti Červeným Střevíčkům dnešní baletní pseudo-drama Black Swan. Díky za tip z časopisu Cinema, vážně stálo za zhlédnutí.(3.2.2012)
-
skaann
Moc pěkný nadčasový film, který po rekonstrukci až neuvěřitelně ožil, nikdy byste nevěřili, že se jedná o přes padesát let starý film. Navíc vřele doporučuji, pokud máte rádi tanec a divadlo.(6.7.2010)
-
RoB23
#44 The Criterion Collection(30.5.2011)
-
rottik-cb
„Promluvíme si.“ „Nechci s vámi mluvit.“ „Nebojte, mluvit budu já.“ :) Přiznám se, že o režisérském duu Powell - Pressburger jsem toho až do tohoto filmu příliš nevěděla, ovšem jestli jsou všechny jejich filmy takhle dobré, musím je vidět! Červené střevíčky byly natočeny ve 40. letech, ale čas se na nich podepsal jen v dobrém. Film je vyveden v pohádkových barvách, jsou v něm nádherné exteriéry i interiéry a překrásné kostýmy. Navíc je přímo neuvěřitelně vtipný. Vyzdvihnout musím i samotné baletní představení Červené střevíčky - ač na balet moc nejsem, tohle bylo strhující. Kvalitní práci odvedli i herci- nejvíc se mi líbil Anton Walbrook v roli Lermontova, pak krásná Moira Shearer jako Vicky a velmi uvěřitelný byl také Léonide Massine- Griša. Škoda, že tito herci jsou u nás prakticky neznámí. Důrazně doporučuji velké plátno - jde o výpravný umělecký film. Snímek, přestože je trochu delší, nenudí, a já nemám, co bych mu vytkla. 108. ze 1001(21.1.2012)
-
Lobotommy
To jsem tak jednou byl na baletu a stihl jsem třikrát usnout... A i tak jsem se nudil. Jmenovalo se to Gizelle a bylo to asi něco o zviřátkách, protože taková bába za mnou mrmlala něco o tom, "ať už je ten vůl, kterýho mám přes celý jeviště zticha." Ale toho vola jsem nějak propásl. Viděl jsem jen tu gizellu - to je taková koza v Africe, co skáče. A to si zas myslím, že jí ta baletka hrozně hezky ztvárnila. ___ No ale k filmu. Červené střevíčky jsou malebná záležitost. Asi je zkusím i v divadle, jestli to někde tančí. Nádherné, pestré barvy filmu úžasně kooperují s temperamentem postav a akční kamera a střih umocňují dynamiku tance. Andersenův příběh o červených střevíčkách se naprosto nenuceně promítne do života hlavní hrdinky a poukáže na to, jaký mají lidi v baletní branži život. Inu pro jednoho toužebný sen a pro druhého noční můra. Hugo, ty máš kukadla jak zrcadla.(8.4.2012)
-
saillor
Rozhodně nejsilnější zážitek mé poslední festivalové návštěvy v Karlových Varech (v poslední letech je to vlastně skoro vždycky nějaký "archivní" film uváděný v retrospektivě). Film byl uveden krátkým Scorseseho komentářem o restaurování snímku i s ukázkami původních a restaurovaných záběrů - točeno na trichromní Technicolor. Příběh talentované baletky prolínající se s Andersenovou pohádkou o červených střevíčcích mě jednoduše dostal a aniž bych uměla vysvětlit proč, tak zbytek festivalu jsem před sebou stále viděla jen červené baletní piškoty a červená ústa Moiry Shearer. Nikdy jsem se o balet nezajímala, ale cca desetiminutovou baletní scénu uprostřed filmu jsem sledovala se zatajeným dechem a přála si, aby to kouzlo nikdy neskončilo. Nádherně barevná pohádka, která vám nedá spát..to je kouzlo Červených střevíčků.(11.2.2011)
-
pepad3
Geniální vizuální zážitek (obzvlášt v kině) o dvou láskách - lásce k baletu a lásce dvou lidí. Ačkoliv sem naprostý anti-baleťák, tak i já jsem ty dlouhé záběry z baletní hry hltal s otevřenou pusou - a nejenom ty, vlastně celý film jsem hltal s otevřenou pusou. Všechny charaktery ve filmu jsou výborně zvolené a naprosto perfektně zahrané, obzvlášt Lermont a Vicky, těm jsem uvěřil opravdu každý krok (i ten baletní). Pro mě nádherný počin po všech stránkách, který jsem si opravdu vychutnal do poslední minuty!(29.12.2011)
-
ledger
Maximálně vystupňované napětí a emoce. Na konci mě to úplně dostalo. (Na projekci v KV s Thelmou Schoonmakerovou mě zaujala otázka zda umělec může nebo musí tvořit.)(16.7.2010)
-
Ksukol
Těžko říci, co v tom filmu je, že je tak působivý. Že by to bylo tím, že je prostě dobře natočený? Vždyť hlavní hrdinka je typická ženská, chtěla by všechno a nejlépe bez placení, mladý skladatel je zoufale předvídatelný ve svém mužském šovinizmu (pozor, předvídatelný, nikoli nepravdivý), takže zbývá Lermontov jako člověk, který umění obětuje vše (zde si opravdu nelze nevzpomenout na All that jazz, kde je ale vše poněkud méně přepjaté) a všechny a kterému nakonec zbývá jen trocha okázalého patosu, když se něco jaksi pokazí. Později z toho Francouzi udělali Piti piti pa (ti si také musí dělat šoufky ze všeho) a i toto srovnání jasně ukazuje kvality červených střevíčků.(22.12.2011)
-
Baldrick
Tradiční pohádkový příběh přetavený v moderní filmový skvost. Pocta barevnému filmu natočená v době jeho rozkvětu (díky všem zainteresovaným za restaurovanou kopii). Krása a láska jako dvě žárlivé fatality, které nesnesou jedna druhou. Není čisté volby. Není nevinnosti. Jen ve ..... / viz konec filmu;)(18.1.2012)
-
Cascabel
Přišlo mi, že se spoustou ironického humoru začíná film slibně, ale tak v polovině sklouzne k sentimentalitě a konec je nepovedený. Samotná část zpracovávající baletní představení je však strhující a nápaditá a taktéž dva hlavní herci snímek zachraňují. Digitální restauraci si určitě zasloužil a na jedno podívání lze upřímně doporučit.(21.1.2012)
