Jedeme na Honolulu

Stan Laurel a Oliver Hardy jsou jediní komikové němé éra a jejího konce a přechodu na zvukový film, které jsem jako dítě měl rád a sledoval je. Ani po letech pro mě neztratily svoje kouzlo a pořád jsou zábavní. Víc si je pamatuji jako němé postavy grotesek, ale mluvení jsou snad ještě lepší. Klasika, která moc nezestárne, jen vás musí groteskní humor bavit. Ani já na něj nemám vždy náladu. (01.08.2014)

Klasika dvojice L+H. Stan a Ollie namluví svým ženám, že jedou na Honolulu, aby Ollie nabyl ztracené zdraví. Místo toho se ale vydají do Chicaga na mítink tzv. Synů pouště. Tam si pěkně užijí, přizvukuje jim v tom další slavný komik němé éry Charley Chase, ale po návratu domů se vše provalí a oba výtečníci to od svých manželek, každý po svém, pěkně slíznou. Opravdu klasický film Laurela a Hardyho, se všemi pro ně typickými zápletkami a gagy. (19.09.2009)

(1001) Ha, film začíná scénkou, kterou citují IT Crowd v jedné ze svých nejlepších epizod Calamity Jen (přednáška experta na stres)! To filmu přidává osobní úhel, ze kterého bych se k němu mohla přiblížit, nicméně já asi stejně zůstanu odtažitá. Je to moje první setkání s Laurelem a Hardym, a i když rozumím tomu, co a jak dělají a jak je to historicky pro film/umění/showbiz důležité, tak mě to osobně moc nebere. Nevím, jestli jsem si film dala v nesprávné náladě nebo čím to bylo, ale spíš jsem jenom zkoumala a čekala na konec, než že bych se dívala a bavila. Všechny staré komiky (možná neprávem) srovnávám s Busterem Keatonem, který je můj absolutně nejoblíbenější. A ačkoliv mi pár pasáží připadalo vtipných, to nemůžu popřít, tak Busterovu levelu propracovanosti se v mých očích kluci nepřiblížili ani náhodou. (15.04.2022)

Řekl bych, že je to jeden z jejich nejlepších filmů. Zabývá se otázkami: kdo je pánem domu, jestli je lepší ženě lhát nebo říct pravdu a jestli je opravdu pánem domu ten, kdo své ženě musí lhát. Je tu krásně vidět, jak rychle ztrácí váhu věta: Co bych za to dala, kdyby to nějakým zázrakem přežil. Téměř celý film se něco děje pěkně prokládané tím, co na nich máme (někteří) rádi: Stanovo hrabání se ve vlasech a bečení, Oliverův útrpný pohled do kamery. (30.04.2022)

Pri Sons of the desert som sa niekoľko krát nahlas zasmial. To sa mi pri komédii už veľmi dlho nestalo, takže dávam za päť. Už dlho som od L a H nič nevidel, možno aj preto som tak nadšený. Pobavilo všetko, od jedenia voskového jablka po Laurelove trampoty s vodou. Len nechápem, čo na nich ich manželky videli. Zrejme to boli dominantné ženy a potrebovali submisívnych mužov. Posolstvo: S úprimnosťou ďalej zájdeš, je neoddiskutovateľné :). (03.07.2014)