Jiří Trnka: Nalezený přítel

Ne že by tenhle film neměl svoje slabiny. Nejvíc mi vadila strojenost rozhovorů Joëla Fargese s Terezou Brdečkovou, ze kterých byla cítit marná snaha o přirozenost, protože předpřipravenost jejich obsahu byla do očí bijící. Na druhou stranu nemůžu popřít, že i přes tahle rušivá místa mě film dokázal vtáhnout do poetického světa Jiřího Trnky. -------- V titulcích filmu uvedeno: český název Jiří Trnka nalezený přítel. (02.12.2020)

Dokument má prvky detektivního pátrán. Zařadil animační motivy, hrané pasáže, opírá se o zdroje z archivů . V této česko-francouzské koprodukci je hodně pozoruhodných detailů. Kde potkal svou druhou životní lásku, podle níž vyrobil několik loutek, jak za války vyráběl hračky pro své potomky apod. Pobavily mě rodinné historky jako třeba jak milovník rychlých aut závodil s policisty zatímco dcera v autě zvracela nebo jak si zvířata z legendární Zahrady testoval na synovi. Životopisný formát pochopitelně také zahrnuje dobové souvislosti včetně Trnkovy nevole, když po komunistickém puči dosadili do studia kádry místo umělců, a jeho posledního, trezorového titulu Ruka. (20.05.2020)

Čekal bych přínosnější dokument o legendě takového formátu, jakým Jiří Trnka byl. Mě vždycky vadí, když si režisér vylívá nostalgickou náladu a se samotným tvůrcem to nemá v podstatě nic společného. Ale buďme rádi, že vůbec takový dokument v dnešní době vznikl, i když scénář Terezy Brdečkové má taky svoje hluchá místa. Jiří Trnka byla obrovská osobnost, kterou už nikdy nikdo nepřekonal a v rámci loutkového filmu zůstane navždy jeho bohem. (15.11.2020)

Film je skoro víc o Réginaldovi Hugueninovi (po přečtení obsahu nevím, zda tento herec v dokumentu někoho představuje, nebo je sám sebou), který v dětství objevil film Bajaja od Jiřího Trnky. A teď v pokročilejším věku kouká na jeho filmy jako na trilobity, které by si rád odsekal z nějaké skalky. O Trnkovi se nedozvíme víc, než kolik je nutno, a kolik toho vlastně už víme - ilustrátor, tvůrce animovaného filmu. A když už už by se něco nakouslo, o čem by se dalo vyprávět, následuje hraná scéna s již zmíněným francouzským hercem, který prožívá halucinace svého dětství. Název filmu by tak měl být spíš Réginald Huguenin a nalezený přítel Jiří Trnka. (27.03.2020)

Pro mě fantastické zpracování. Obraz československého tvůrčího génia, nádherně tajemný, vševypovídající, jak v rovině politické, tak v rovině filozofické i lidské...mistr Werich k mistru Trnkovi...Ty maluješ oběma rukama?". Ne pokaždé, ale teď tu nikdo není a já pospíchám. Chci také usnout v hračkárně, kde hračky nejsou zlé, kde jsou jen ty, co v dětské dušičce zanechají tolik životní energie, že z ní lze čerpat do konce života, jak nám zde dokazuje ten Francouz, pátrající po našem národním tvůrčím pokladu...a Bajaja v Ponrepu? Nádhera! (14.11.2020)