Reklama

Reklama

Očištění

(festivalový název)
všechny plakáty

Obsahy(1)

Jak se zrodil poslední filmařský manifest, který dokázal strhnout filmaře po celém světě? Jak vážně dnes už skoro mytické Dogma 95 Lars von Trier, Thomas Vinterberg a jejich přátelé mysleli? Často slýcháme, že šlo jen o důsledný kanadský žert, opravdu ale dánští filmaři obalamutili celý umělecký svět sérií pravidel volajících po čistotě a autenticitě, aniž by jim na okamžik sami věřili? Nechali se filmaři na obou stranách oceánu zhypnotizovat vírou v naivní čistotu jejich myšlenky a dobrovolně se stali součástí satirického happeningu, nebo bylo v hnutí víc upřímnosti, než mu často přisuzujeme?
Ať už šlo o sofistikovanou hru, akutní přesvědčení, nebo cokoliv mezi tím, tvrdé jádro Dogmatu svým manifestem zprvu žilo a přátelské debaty přerůstající v hádky a monology o smyslu umění tvořily nějakou dobu podstatnou část jejich života. Právě do tohoto období, kdy zakladatelé Dogmatu 95 svou hru ještě aktivně hráli, nahlíží dokument Jespera Jargila. Představuje materiály ze zákulisí prvních Dogma filmů a následných debat o jejich „pravosti“ a důslednosti filmařů v dodržení stanovených „osvobozujících“ pokynů. Některé diskuse výmluvně dokládají osobitost, charizma i ego jednotlivých členů skupiny.
Cílem Očištění není nastavit těmto umělcům zrcadlo a natvrdo konfrontovat jejich hodnoty, nesnaží se ani nabídnout jasnou interpretaci, jak to tenkrát Trier s Vinterbergem skutečně mysleli. Prostřednictvím vlivného dánského scenáristy Mogense Rukova se sice o sobě zmínění režiséři dozvědí i pár méně lichotivých věcí, prioritou filmu však zůstává nabídnout jedinečné záběry na život Dogmatu v jeho bezprostřední přítomnosti, bez hodnotících ambic. Jargil dokázal najít uspokojivý kompromis, jak hnutí představit nezasvěceným a zároveň uspokojit ty, kteří se do něj dávno zamilovali a touží po střípcích, jež se nedají vyčíst ze studií. (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (3)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Vždycky je problém, když cítí dokumentarista ke svým subjektům až moc sympatie a má tak málo odstupu. O Dogme se toho člověk zase tak moc nedozví, je to vlastně taková oficiální showreel s pohledem do zákulisí. Takový Občan Havel pro von Triera. ()

Reklama

Reklama