Poslední císař

Po zhlédnutí Bertolucciho Posledního císaře se nijak nedivím, že tenhle film sklidil úrodu Oscarů, je totiž natočený na jistotu s pečlivým výběrem námětu tak, jako by byl dopředu určený pro oskarové klání. S tím souvisí i vysoký rozpočet a taková ta akademická režijní preciznost. Jsou tací, kteří filmu vyčítají ušlechtilou nudu, ale těm současná kinematografie nabízí spoustu špičkových popkornovek, takže se s důvěrou můžou obrátit na ty, co adaptují komiksové předlohy. Nudu bych Poslednímu císaři nevyčítal, ale je pravda, že v té bombastické kostýmní nádheře se poněkud ztrácí postavy a příběh. Navíc ty emoce, které se cílevědomě režisér snaží svým divákům předložit, ve mně nevyvolávají tu největší důvěru. Ten snímek určitě není emočně neutrální, tvůrci chtějí, aby se divák ztotožnil s jejich hrdinou, takže sledujeme chlapce, kterého záhy po narození oddělili od matky, vyrůstal bez kamarádů a podléhal omezující dvorní etiketě. Nemohl si ani vybrat manželku a zajisté každý pochopí, jak nesmírně vnitřně trpěl, když mu dvůr strčil do postele princeznu v podání superkočky Joan Chen a neméně půvabnou společnici. Jak nesmírně krutý byl úděl tohoto pohledného jinocha v porovnání s jeho miliony poddaných, kteří ve stejné době naprosto nudně umírali v obrovských hladomorech a nezáživně živořili na venkově... Ono už je vůbec zajímavé, jak velký díl věnují tvůrci dětství a dospívání tohoto muže v porovnání s jeho pozdější rolí politického vůdce a státníka a později vězně. Tohle období se totiž dá divákům nejsnáz emočně prodat. Skutečný poslední čínský císař byl podle historických faktů v mládí nezodpovědný hejsek a obecně snadno manipulovatelný člověk bez vize a vlastní vůle, zato s velkým egem. S největší pravděpodobností homosexuál, jenže to by se narozdíl od dneška v polovině 80. let prodávalo těžko. Jeho podíl na okupaci severní Číny a kolaborace s Japonci jsou nezpochybnitelné, i když se film i tohle období snaží vylíčit jako oběť okolností. A konečně film úplně pomíjí důležité etapy života téhle osoby, jako byla luxusní sovětská internace a pozdější trapná role v Číně, kde ho komunistická média propagandisticky využívala jako vitrínu pro své tvrzení o převýchově třídních nepřátel. S těmi se totiž ve skutečnosti zdaleka tak nemazlila a náš hrdina byl prominentní vězeň se zvláštním statusem. Špičkový vizuál a vůbec podívanou může Poslední císař nabídnout, ale emočně mě nenadchl a už se k němu nebudu vracet. Celkový dojem: 65 %. (01.11.2010)

Tento velkofilm byl natočen, aby dojmul "smutným" příběhem o posledním čínském císaři (John Lone), který možná chtěl změnit zemi, ale doba ho předběhla. Rozhodně odmítám tvrzení, že nejvíce toužil po své svobodě, protože ve chvíli, kdy se mu svobody dostalo, už začal plánavoat, jak se ujme moci ve "své" zemi. Člověk, který toužil po tom vládnout ve své zemi, až se stal loutkou v ruce Japonců. Zpočátku se domníval, že všechny překážky se mu podaří odstranit, poté však zjišťuje, že je stále v kleci, ve vězení, ze kterého nemůže odejít. Nemohl dokázat nic velkého, nemohl změnit nic v probýhajících událostech, ale pro to mámivé pozlátko moci se nechtěně stává loutkou, která musí poslouchat. Příběh o nešťastném muži, který byl na správném místě v nesprávný čas. Velmi pozoruhodný film z hlediska čínských reálií. Pokud mohl, užíval si radostí života dosyta, ale protože byl přesvědčen o svém vyvolení, byl zaslepený ve svém pohledu na skutečnost. A jakožto představitel japonské fašistické moci v Číně za druhé světové války (i když o ničem nerozhodoval) neměl na růžích ustláno ani poté. Ale měl právo výběru. Megapříběh, který se snaží pojmout velkou šířku, ale malou hloubku. (20.11.2009)

Tak konečně mám tuhle dvou a půl hodinovou nudu za sebou i já. Přiznám se, že jsem film viděl asi na 4 tažení. Zhlédnout to vcelku byl pro mě úkol vskutku nadlidský. Jak už to u asijských filmů bývá, tak normální evropan je naprosto neschopný rozlišit o koho se zrovna jedná, ať už je to kvůli ksichtům, jménům, nebo kvůli zhlédnutí na 4 části. Takže jsem vždy asi pouze odhadnul, kdo je ten slavný císař a o nikoho dalšího jsem se nestaral. Kostýmy i prostředí je koukatelné, to jsem schopný uznat. Bohužel příběh stojí za méně než nic. Jsem toho názoru, že když nic zabalíte do překrásného kabátu, stále se ve většině případů jedná o nic. (Vyjímkou nechť je USA, kde i z ničeho se dá uvařit vysoce koukatelný a hlavně nenudící film.) A jelikož se nepovažuji za pokrytce, tak mi nečiní větší problém dát filmu hodnocení, které mu právem náleží. ODPAD! A dlouho jsem si nebyl odpadem tak jistý, jako jsem teď. (26.10.2011)

Skvělý film, který ale z mého pohledu dost sráží, že se příliš soustřeďuje na zdlouhavé a z hlediska děje ne až tak důležité momenty. Naopak pomíjí či pouze letmo zmíní události v životě "posledního císaře", které by vydaly na další film. Na to jak je snímek herecky vděčný, tak toho představitelé zase až tolik nevyužívají. Ne, že by byli špatní. To ani náhodou, jen jsou všichni takoví bez jiskry. Nicméně snímek je to výborný i tak. (02.03.2005)

Poslední císař mě naprosto nadchnul, tak překrásný film si oněch devět Oscarů poprávu zaslouží. Vyprávění o muži, který byl od třech let vězněm své vlastní země, její kultury, tradic i přeměn a odvrhnutí těchto tradic. Člověk, který sice mohl všechno, ale reálně nic. Člověk vláčený jako loutka svými komořími, japonskými "přáteli" i komunisty. Narodil se jako císař a zemřel jako zahradník...Je dobře, že Bernardo Bertolucci natočil o pohnutém osudu čínského císaře Pchu-jina tento vynikající film, který vás nutí zamyslet se a přitom vás ještě nechá nahlédnout do nádherných exteriérů Zakázaného města. (06.03.2005)