Poslední císař

Nesporně zajímavý film, ale nejsem si jista, zda musel trvat téměř tři hodiny. Chudák poslední císař Číny si neužil ani kousek dětství, vládnout vlastně vůbec nestihl, Japonci si z něj udělali loutku, pak prošel kriminálem a stal se zahradníkem. Poselství o tom, že být panovník (byť osvícený), není vlastně žádný med, mohlo být předáno diváctvu za hodinu a půl. Jenže autoři se chtěli zavděčit Hollywoodu a tak spáchali velkolepé historické drama jako kostýmní podívanou s mnoha davovými scénami. (12.07.2012)

Trojhodinová história dejepisu so šikovným učiteľom-rozprávačom na mieste režiséra. Cisár je až do príchodu svojej prvej manželky tým najosamelejším mužom na svete a udalostiach za svojimi múrmi sa dozvedá, rovnako ako divák, iba sprostredkovane. Potom nastane zmena západne mysliaci chalan sa dostáva do sveta. Sklamanie však strieda sklamanie, každý si hrá na svojom piesočku a nedá sa veriť ani domácim, ani Japoncom. Podobný výživný exotický akademizmus, ako napr. Cesta do Indie alebo Indočína. (24.07.2017)

„Ako to funguje?“ – „Hlavu hore a pozerať sa pred seba. Tak, ako v živote.“ Fascinuje ma ten stret. Nie ani tak stret kultúr (škótsky učiteľ vs. čínska monarchia), ako skôr stret dôb. Starej, do seba uzavretej, prehnane dôstojnej, absolútne nevizionárskej, odsúdenej na úpadok, zabudnutie a prepadnutie do hlbín dejepisu. Doby polozabudnutej, mystickej s nádychom mysteriózna, tradičnej, starodávnej, prastarej a konzervatívnej, ale tiež úžasnej, krásnej, nezabudnuteľnej a fenomenálnej, v ktorej by som chcel aspoň 24 hodín žiť. A proti nej doby novej, dravej, surovej, chladnej, drsnej, beštiálnej, nič a nikoho akoby si nevážiacej, modernej, pokrokovej. A cvrčok na konci, wow. A vôbec celý koniec. A vlastne všetko, vrátane bicykla. Monumentálny, dve a pol hodiny trvajúci kolos, oproti ktorému relatívne náročný Malý Budha (ehm od rovnakého režiséra) pôsobí ako Crn-Crn v porovnaní so Sopránovcami. Pre niektorých divákov to určite bude strašná, neskutočná nuda. Ja sám mám radšej „menej náročné“ filmy, ktoré rýchlo odsýpajú. Niekedy pre mňa ale nie je nič lepšie, než si dať takýto (veľko?)film. A Posledného cisára som si poriadne užil. Je to krásne pomalý, vypiplaný, vizuálne ohromujúci, ponurý, prepracovaný, intenzívny, náročný, ambiciózny a pritom vlastne „normálny“ (nie je tam nič, čomu by sa nedalo rozumieť) film. (30.03.2018)

Ohromující výprava - impozantní exteriéry i interiéry jsou naprosto nezbytnou kulisou pro věrohodné a zároveň trochu deprimující epické ztvárnění pohnutého života posledního císaře. Žil v neklidné době převratných událostí, které zásadně proměnily tvář celého světa. Nezvolil si svou cestu - od útlého věku byl vychováván jako všemocný vládce, ve skutečnosti nebyl pánem své země … ani vlastního osudu. (29.10.2010)

Nááádherný film! Pastva pro oči, výborná forma vyprávění, pohnutý osud císaře i celé země... Kdyby bylo k dispozici víc hvězdiček, vždycky bych dala plný počet. Mám i císařův vlastní životopis, ale ten je pochopitelně sušší, protože se víc soustřeďuje na fakta: co, kdy a komu se stalo. Film jako forma umění tu dělá čest svému poslání. Jinak super komentáře, hlavně Sportovec, Kleopatra a Galadriel. Líp bych to nenapsala. (12.01.2010)