Poslední císař

Typický Bernardo Bertolucci. Formálna, technická i herecká stránka takmer dokonalosť a jedna veľká paráda, no ten obsah... čo ja viem, moc ma to teda nechytilo. A to mám životopisné filmy veľmi rád. Na môj vkus príliš uťahané (hlavne k záveru) a prešpikované veľkou kopou nezáživných scén s nudnými dialógmi. Lepší priemer. 65/100 (27.06.2018)

Po zhlédnutí Bertolucciho Posledního císaře se nijak nedivím, že tenhle film sklidil úrodu Oscarů, je totiž natočený na jistotu s pečlivým výběrem námětu tak, jako by byl dopředu určený pro oskarové klání. S tím souvisí i vysoký rozpočet a taková ta akademická režijní preciznost. Jsou tací, kteří filmu vyčítají ušlechtilou nudu, ale těm současná kinematografie nabízí spoustu špičkových popkornovek, takže se s důvěrou můžou obrátit na ty, co adaptují komiksové předlohy. Nudu bych Poslednímu císaři nevyčítal, ale je pravda, že v té bombastické kostýmní nádheře se poněkud ztrácí postavy a příběh. Navíc ty emoce, které se cílevědomě režisér snaží svým divákům předložit, ve mně nevyvolávají tu největší důvěru. Ten snímek určitě není emočně neutrální, tvůrci chtějí, aby se divák ztotožnil s jejich hrdinou, takže sledujeme chlapce, kterého záhy po narození oddělili od matky, vyrůstal bez kamarádů a podléhal omezující dvorní etiketě. Nemohl si ani vybrat manželku a zajisté každý pochopí, jak nesmírně vnitřně trpěl, když mu dvůr strčil do postele princeznu v podání superkočky Joan Chen a neméně půvabnou společnici. Jak nesmírně krutý byl úděl tohoto pohledného jinocha v porovnání s jeho miliony poddaných, kteří ve stejné době naprosto nudně umírali v obrovských hladomorech a nezáživně živořili na venkově... Ono už je vůbec zajímavé, jak velký díl věnují tvůrci dětství a dospívání tohoto muže v porovnání s jeho pozdější rolí politického vůdce a státníka a později vězně. Tohle období se totiž dá divákům nejsnáz emočně prodat. Skutečný poslední čínský císař byl podle historických faktů v mládí nezodpovědný hejsek a obecně snadno manipulovatelný člověk bez vize a vlastní vůle, zato s velkým egem. S největší pravděpodobností homosexuál, jenže to by se narozdíl od dneška v polovině 80. let prodávalo těžko. Jeho podíl na okupaci severní Číny a kolaborace s Japonci jsou nezpochybnitelné, i když se film i tohle období snaží vylíčit jako oběť okolností. A konečně film úplně pomíjí důležité etapy života téhle osoby, jako byla luxusní sovětská internace a pozdější trapná role v Číně, kde ho komunistická média propagandisticky využívala jako vitrínu pro své tvrzení o převýchově třídních nepřátel. S těmi se totiž ve skutečnosti zdaleka tak nemazlila a náš hrdina byl prominentní vězeň se zvláštním statusem. Špičkový vizuál a vůbec podívanou může Poslední císař nabídnout, ale emočně mě nenadchl a už se k němu nebudu vracet. Celkový dojem: 65 %. (01.11.2010)

Na otázku: "Co je to velkofilm?" jsou v podstatě dvě odpovědi. První, trochu dehonestující, by zněla: "Třeba Gladiátor." Druhá, do které nezahrnete ty "popcornové", ale především filmařské a umělecké kvality, by mohla znít: "Poslední Císař." Bertolucci natočil výtečný biografický film, co do výběru námětu i jeho ztvárnění, počítaje v to vše od hudby až po herce, které do svého díla obsadil, a to vše oděl do hávu skutečně nevídaných rozměrů. Takže proč čtyři? Úcta v tomhle případě nepramení ze srdce a navíc to stačí vidět cca jednou za deset let - narozdíl třeba od Kunduna. (02.06.2006)

Trojhodinová história dejepisu so šikovným učiteľom-rozprávačom na mieste režiséra. Cisár je až do príchodu svojej prvej manželky tým najosamelejším mužom na svete a udalostiach za svojimi múrmi sa dozvedá, rovnako ako divák, iba sprostredkovane. Potom nastane zmena západne mysliaci chalan sa dostáva do sveta. Sklamanie však strieda sklamanie, každý si hrá na svojom piesočku a nedá sa veriť ani domácim, ani Japoncom. Podobný výživný exotický akademizmus, ako napr. Cesta do Indie alebo Indočína. (24.07.2017)

Bertolucciho film se mi líbil, protože se zajímám o historii. Čínské císařství, jeho tradice i zničení jsou tady popsány dobře. Poznáte život v Zakázaném městě i v čínském nápravném zařízení. Také se zde dost hovoří o vzniku čínské republiky r. 1912, o Čankajškovi, Mandžusku a vlivu Japonců na východní Asii. Vytvoření loutkového státu Mandžukuo na severovýchodě země, jmenování loutkového císaře, střet ruské bolševické a japonské fašistické ideologie. Film končí rostoucím vlivem Mao-ce-tunga. Záleží, co v tomto filmu hledáte. Pokud informace a takřka dokument o první polovině minulého století, budete určitě spokojeni. (05.01.2014)