Lesní duch

Viděl jsem to poprvý jako malej (asi šest). Dokonce to mám ještě na VHS s původním rychlodabingem. Tenhle film asi zapříčinil, že jsem měl vždycky tak strašlivej strach vystrčit ruce nebo nohy zpod peřiny a do sklepa jsem se sám neodvážil asi do deseti let. No a možná za to mohl i můj otec, protože tehdy mě na některý horrory nechával koukat i jako prvního, abych mu řekl, jestli jsou dobrý nebo ne. To sice může vypadat na první pohled jako dobrý utužení synovsko-otcovských vztahů, ale ne, pokud vám je mezi pěti až deseti lety. Například o filmu Piraňa mám špatnej pocit, když lezu do jakékoliv řeky. Prostě tam je a nikdy se ho nezbavím. A od ED mám špatnej pocit z podzimního lesa. (31.01.2006)

(1001) Já ty zamilované lidi nechápu, proč pořád jezdí na chaty do lesů, když jediné, co se jim tam kdy stane, je děsně protivná smrt? No dobře, tím jsem ukojila svoji egoistickou část, abych dala najevo, jak strašně morálně na výši se oproti tomuto filmu cítím. A také nesmím zapomínat na to, že tohle je zřejmě zakladatel toho žánru týnejdžrů jedoucích si do lesa pro smrt, takže kritizovat ho za to, že jsem se narodila o dvacet let později a tím pádem už znám ty miliony epigonů je velmi nespravedlivé. Ale jdeme dál. Vcelku mě zklamalo, že některé části, zejména ty na začátku, vypadaly tak pěkně výtvarně stylizovaně - močál, listí ve vodě, trouchnivějící dřevo, mlha ve tmě, lidé stojící u auta a sledující svého kamaráda co šmátrá po klíči, dívka sedící mezi vlajícími záclonami, dveře v podlaze - a zbytek byl prostě obrazový kýč kálící na estetiku sakra zvysoka. Předpokládám, že to byl záměr, každopádně mně by se prostě líbilo, kdyby se mi to líbilo celé, i s těmi démony. Jistě, červi, krev, blbé úsměvy a jiné věci tam musí být, ale nemůžou být hezké? Uf, jsem to ale slepice. Nicméně scéna s hádáním karet byla parádní, to se musí nechat. (08.12.2010)

Osobně bych řekl, že je to nejen výborná a právem kultovní krvárna, ale také velmi cenný příspěvek do 13. komnaty gender studies (:)). Evil Dead je Raimiho zcela nemístné a masochistické vypořádání se se svými osobními démony, ženami. Nádherně low-budgetové a extrémně zábavné. A ten "stoismus", se kterým nechává čelit postavy nejbrutálnějším jatkám, to je prostě luxus. (17.06.2009)

Když "Evil Dead" člověk vidí sám, působí jako skličující horor o propadu do šílenství za hranicemi racionálních jistot. V kině tam tyto roviny stále jsou, ale více vystupuje zábavnost celého počinu, a to i nezáměrná - počínaje charaktery a chováním postav až po nízkorozpočtové kořeny patrné mimo jiné v nezaostřených záběrech. Ale současně na velkém plátně plně vynikne talent a tvůrčí genialita Raimiho. "Evil Dead" představuje zásadní položku mezi legendami o nadšených amatérech, kteří prostě vzali kameru a s partou přátel natočili žánrový milník, jenž jim otevřel cestu do velkého světa profesionálních produkcí. Ale důvod, proč se stejnou cestou vydávají tisíce jiných, ale jen jednotkám filmařů se opravdu podaří dojít do vytouženého Hollywoodu, spočívá právě v talentu. Nejde o to, že Raimi vzal do ruky kameru, ale jak a co všechno s ní dělá. Vychýlenými úhly a exaltovanými gesty, pózami a precizním rámováním nejen že projevuje svou dispozici pro až komiksově znakovou expresivní vizualitu, ale také perfektně odvádí pozornost od limitů produkčního zázemí a fascinuje diváky ve všech ohledech intenzivními výjevy. (01.11.2022)

Šílená záležitost, měnící tvář z atmosferického hororu přes vyvražďovačku až po splatterové finále, drží pohromadě jen díky občasnému šílenému nápadu. Raimi sype z rukávu neotřelá zjevení, ale chybí mu vyváženost vyváženost. Campbell má charizma, ale ostatní kolem něj plní jen rutinní úlohu křoví. Co se týče napětí, nejlepší pro mě byla asi smějící se Linda mezi dveřmi, při jejíž představě se doteď směju a bojím zároveň. Ale vrcholem zůstává poslední návštěva sklepa předtím, než Raimi rozjede svou galerii nechutností. Tamní atmosféra by se dala krájet. Ve výsledném hodnocení tedy přeci jenom slabší horror, kde si divák dosyta užije chytání za různé končetiny, později pak jejich oddělování. A i když se rád bojím toho, co nevidím, zamrzí, když na to nepřijdu vůbec. (22.03.2006)