Slovo

I když současnou vládu (Fiala a spol ) považuju za absolutní lidský hnůj, tak komouši jsou pořád ještě o level výš, pokud jde o stupnici lidských hnojů. No jo jenže, co mě tenhle film dal kromě toho co už dávno vím, mě tohle přijde jako recyklace x krát natočenýho a jen nabaraveno na jinak. Přitom Beata Parkanová udělala režijně i scénaristický vymazlený Chvilky, ale tohle prostě nééé, za chvíli bych bez zdejšího komentu a hodnocení ani nevěděl, že jsem to viděl. (02.12.2022)

Asi by mi film Slovo utekl, kdybych na twitteru nedávno nečetl přirovnání ke slavnému Uchu. Je to tak jiné - a přitom tak trefné. Nikdo nikomu neubližuje, jenom se po srpnu 1968 vrací společnost k normálu. Což tak ale každý nevnímá, hlavního hrdinu to stresuje, bojí se o svoji rodinu. Takovou výchozí situaci tehdy v Československu řešily všechny rodiny. Stejně, jako Václavova, si s tím poradily. Každá po svém. Někdo dal slovo a držel ho, někdo si řekl, že slovo je jenom slovo a ohnul záda. Vždyť o nic nešlo. Podobně jsme na tom dneska, víc než tři desetiletí svobodná společnost umí mhouřit oči, když se to hodí. Proč nechápeme, že komouš nebyl nikdy dobrý? Zrovna ve sváteční den, kdy se zase řeší, jestli mají lidé právo demonstrovat, místo aby se řešily jejich důvody, jsem v kině cítil ponurost. (28.09.2022)

Zvláštní forma: učebnicová čeština, divadelní práce s prostorem i herectvím, příběh kolem jednoho morálního dilematu. Jsem schopen obdivovat jednotlivosti, ale film jako celek pro mne nefunguje. A přitom Chvilky od stejné autorky se mi před pár lety velmi líbily. Nevím, z tohohle mám dost rozpačitý dojem. (17.12.2023)

Film, kterému se vyčítá manýra, strojenost, doslovnost, je ve skutečnosti suverénně inscenovaným melodramatem. Řád není jen princip, který vzývá Václav, ale zároveň je vepsaný do skladby a estetiky samotného filmu: ať už ve formě opakujících se scén, kompozic nebo dialogů. Současně jsou tu ale věci, které tento řád narušují nebo hrozí narušit, nejrůznější drobné či větší odchylky, ale i dějové situace, které destabilizují chod ústřední rodiny. Přestože se film tváří jako další černobílý příběh o zlých komouších a kladných obětech, jde jen o velmi obecný rámec, uvnitř kterého tvůrci prozkoumávají to, co je tady opravdu důležité: dynamiku rodiny a její vlastní směřování k harmonii, nebo chcete-li k řádu. Protože jedině když rodina bude fungovat pohromadě, může čelit nepříznivým časům venku. Víc v textu na substacku. (24.09.2022)

Pečlivě vystavěný film na detailech kolem činnosti otce-notáře vzdorujícího vstoupení do strany a impulzivnější matky a jejich dvou dětí. Ale je jaksi aseptický, chladný, bez rozmachu i chuti. Dobu kolem rou 1968 neodráží jen ji nově vybudovává. Ty ceny udělené filmu jsou přehnané a lze je příčíst jen jeho pečlivému vybudování. (max.50%) (05.12.2022)