Ztraceno v překladu

Ztraceno v překladu se zpočátku tváří jako tuctová záležitost - potkají se a divák čeká klasickou hollywoodskou šablonu o smutku, štěstí a vlastním životním rozhodnutí. Sofia Coppola se jí však umně vyhne, stejně jako neustálému omílání jednoho schematického vtipu plynoucího ze střetu americké a japonské kultury (což byl hlavní problém v mnoha ohledech podobného Strachu a chvění). Svojí love story pojímá tak netradičně, že se vlastně úplně vymyká označení love story, přesto po vhodnějším označení vztahu Charlotte a Boba budete pátrat naprosto marně. Film je především komedií s inteligentním a určitě nakažlivým humorem, plyne pomalu, přemýšlí sám nad sebou, přemýšlí v tichosti a upřímně. Bill Murray podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry a střihne si určitě takových pět šest scén, u kterých hrozí, že se prostě zadusíte bonbónem. Až vyjdete z kina, bude se vám chtít plakat a zároveň strašně moc žít, objevovat nové a nové, zajet si do Tokia... a potkat někoho mladého a moc krásného. (05.03.2004)

Já se na tenhle film fakt hrozně těšil a sledoval , kdy už ho Sofia Coppola dotvoří (a snad taky proto jsem se bál návštěvy jeho předpremiéry na Febiofestu :) To, co se přede mnou odehrávalo se těžko "škatulkuje" a asi nejvhodnější je Limou zmíněný "Hezký film", k čemuž bych ještě přidal "Krásný film". V téhle "kategorii" ovšem zaujme rázem jedno z čelních míst ! Tak dokonalé vyjádření samoty v cizím prostředí (kterému nerozumíte a ono nerozumí vám) a nepřekonatelnou potřebu "spřízněné duše", to snad ani nejde líp napsat a natočit.... Bill Murray se pro tuhle roli narodil (ona to paní režisérka taky psala přímo pro něj :) a Scarlett Johanson mě velmi příjemně překvapila. Je to zkrátka vtipný, příjemný, dojemný a krásně natočený film, na jehož konci jsem pociťoval lehkou křeč lícních svalů a zatoužil jsem po fotografii celého hlediště, které se stále usmívá a usmívá :))) ...... a ten konec je nááááádherný ! (29.01.2004)

Do kina jsem přišel ve velmi špatné náladě, a přesto mě Ztraceno v překladu bez obtíží mnohokrát rozesmálo. Dvakrát neholduji současným komediím a obával jsem se, že se dočkám jen stereotypního bavičství á la Strach a chvění, ale jeden záchvat smíchu stíhal druhý a při vzpomínce na mého (do té doby) neoblíbeného Billa Murrayho a jeho Santori se mi ještě teď dere úsměv do tváře. Po závěrečných titulcích mě tížil pocit, že mě to zase tolik nedostalo - aniž bych tušil, jak intenzivně se mi vzpomínky na Ztraceno v překladu budou každý den vracet, čím dál tím krásnější a lahodnější. Totéž se mi přihodilo naposledy při X-Men 2. Někdy prostě trvá než vás čistota těchhle tišších filmů naplno osloví a zjistíte, že jste zrovna viděli geniální dílo. Pravý vítěz letošních Oscarů:-) (21.03.2004)

Sofia Coppola je čarodějka. Jinak si nelze vysvětlit jak můžu mít po nějaké hodině a půl tak pesimistického až depresivního filmu zakončeného několika minutami především obsahově nádherných scén tak intenzivní pozitivní pocity. Lost In Translation není jednoduše sledovatelný film, po první dvacetiminutovce mě držel nad vodou jen Bill Murray (chápu proč by do toho Sofia bez něj nešla), který si z toho babylónu okolo sebe dokázal dělat legraci a tím zachránit ztracenou (a nádhernou) Scarlett před sebevraždou. Just kidding...nebýt tohohle úvodu, nemělo by to o čem být. Vytrvejte a budete bohatě odměněni hereckým koncertem pro duo On a Ona. Karaoke a Scarlettina rafinovaná gesta, probdělá postelová noc, šepot a slzy... Sofia Coppola prostě naprosto přesně věděla, co chce říct. A jelikož nejsem přítelem filozofování a odkrývání toho, jak kterému momentu rozumím, budete mi to buď muset věřit nebo se se mnou opít, až budu mít nějakou slabou životně bilanční chvilku:) Dávám magických 90% a tleskám jedné z nejvýraznějších režisérek naší doby. PS: Tím, že jsem Tokio označil za babylón jsem vám toho spoustu zamlčel, ale to nevadí, ostatní o tom píšou dost zevrubně. Já osobně se tam ale po tomhle filmu budu ochoten podívat jenom, když se mnou bude v hotelu bydlet Scarlett. Na růžových kalhotkách netrvám;) Což mě vede k PPS: Giovanniho Ribisi jsem měl za inteligentního mladíka a on se zatím chová jako idiot:) (13.10.2007)

Mám rád filmy o ničem, ale u tohoto snímku jsem si opravdu na konci povzdychnul: "A to je všechno?". Ale jinak je to moc pěkný snímek o naší odcizené době, kde význam osobní komunikace klesá až na samotné dno. Vím, co chtěla režisérka říci a taky jsem si to odnesl, ale jako celek mě tento snímek v podstatě minul. Víc si vážím jejího debutu Smrt Panen, kde to se mnou režisérka zkoulela přeci jenom lépe. (04.03.2007)