poster

Ztraceno v překladu

  • USA

    Lost in Translation

  • Slovensko

    Stratené v preklade

Drama / Komedie / Romantický

USA / Japonsko, 2003, 98 min

Režie:

Sofia Coppola

Scénář:

Sofia Coppola

Kamera:

Lance Acord

Producenti:

Ross Katz, Sofia Coppola

Střih:

Sarah Flack

Scénografie:

K.K. Barrett, Anne Ross

Kostýmy:

Nancy Steiner
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Fr
    ****

    ,,Nevím co se sebou. Bude to časem lepší?“ ,,Ne. Ano. Bude to snazší. Čím líp víš, kdo jsi a co chceš, o to míň Tě cokoliv rozčílí.“ ,,JENŽE JÁ TEĎ NEVÍM, KDO JSEM“..... Film o setkání a pomalém sbližování 2 lidí, kteří mají pocit, že jim jejich okolí nerozumí je postavený na japonské zvláštnosti, na jednoduchém hereckém (komickém) projevu B.Murraye a na svůdné, v růžových kalhotkách nudící se Scarlett. Další z filmů, který je vlastně o ničem, ale něco na mě z toho příběhu vyzařuje. Něco lidského, co mě oslovuje. Možná krize středního věku, nebo Billův úsměv či snad plné rudé rty Scarlett – těžko říct, každopádně se mi to trefilo do melancholické nálady a přidávám se k těm, kteří S.Coppola tleskají! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, kdo je to v Japonsku ,,LODŽIA MŮRA“. 2.) Nešťastnou náhodou jsem se (zrovna teď) ocitl v krizi středního věku. 3.) Příštích několik dní budu bydlet v hotelu. V Japonsku. 4.) Jsem fanda filmů podobného ražení jako třeba….Zlomené květiny. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne(17.1.2011)

  • Gemini
    *****

    Sofia Coppola je čarodějka. Jinak si nelze vysvětlit jak můžu mít po nějaké hodině a půl tak pesimistického až depresivního filmu zakončeného několika minutami především obsahově nádherných scén tak intenzivní pozitivní pocity. Lost In Translation není jednoduše sledovatelný film, po první dvacetiminutovce mě držel nad vodou jen Bill Murray (chápu proč by do toho Sofia bez něj nešla), který si z toho babylónu okolo sebe dokázal dělat legraci a tím zachránit ztracenou (a nádhernou) Scarlett před sebevraždou. Just kidding...nebýt tohohle úvodu, nemělo by to o čem být. Vytrvejte a budete bohatě odměněni hereckým koncertem pro duo On a Ona. Karaoke a Scarlettina rafinovaná gesta, probdělá postelová noc, šepot a slzy... Sofia Coppola prostě naprosto přesně věděla, co chce říct. A jelikož nejsem přítelem filozofování a odkrývání toho, jak kterému momentu rozumím, budete mi to buď muset věřit nebo se se mnou opít, až budu mít nějakou slabou životně bilanční chvilku:) Dávám magických 90% a tleskám jedné z nejvýraznějších režisérek naší doby. PS: Tím, že jsem Tokio označil za babylón jsem vám toho spoustu zamlčel, ale to nevadí, ostatní o tom píšou dost zevrubně. Já osobně se tam ale po tomhle filmu budu ochoten podívat jenom, když se mnou bude v hotelu bydlet Scarlett. Na růžových kalhotkách netrvám;) Což mě vede k PPS: Giovanniho Ribisi jsem měl za inteligentního mladíka a on se zatím chová jako idiot:)(13.10.2007)

  • Marigold
    *****

    ANO! Ten, kdo tvrdí že tenhle film je úžasný a superlativy nešetří, má naprostou pravdu. Překrásný milostný příběh, který se dokázal vyvarovat všech zbytečných klišé a povrchností, přičemž je (světe div se) originální. Absolutorium za režii, která je neobyčejně civilní, nestylizovaná, jaksi nenápadná a vtahuje diváka do filmu. Absolutorium pro Scarlett Johansson a Billa Murraye za herecké výkony, které jdou hluboko pod povrch postav. Zejména Murrayho mimický minimalismus je hoden nekonečného respektu – jak málo stačí k dokonalému ztvárění postavy... Jen mít ten dar. Absolutorium za hudbu, kameru... a ovšem – scénář, za ten pak především. Způsob, jakým se dva ztracení lidé naleznou ve světě neznámých znaků a podivných mravů, je jednoduše skvostný. Přes všechny postranní motivy, které Ztraceno v překladu nabízí, mi právě ono hledání (se) hlavních hrdinů uprostřed neznáma přijde jako to nejkrásnější, co jsem si z filmu odnesl. Asi ho lze vnímat jako výpověď o jedné éře, o setkání rozdílných kultur, ale to nejkrásnější v něm je právě to nejintimnější. To, co se obejde bez do očí bijících frází a šokujících scén. To, co na pozadí umělého a směšně komplikovaného světa tak krásně vyniká – příběh letmého prolnutí dvou duší. A v tak citlivém a něhou překypujícím ztvárnění, že raději končím a jdu "zažívat".(13.3.2004)

  • flanker.27
    ***

    Jako by to byly dva filmy, které k sobě nepatří. První polovině bych dal za 5*, ale po odchodu Charlottina muže se film nepochopitelně láme a do té doby nešťastná osamocená dívka má náhle plno kamarádů a známých, s kterými chodí do heren a barů (neskutečně dlouhá a především zcela zbytečná scéna). Bill Murray hraje svého stárnoucího pozapomenutého herce naprosto přirozeně, je vidět, že má se svou postavou hodně společného, i Scarlett zvládá polohy své role s přehledem zralé herečky. jenže co na tom, když scénář je děravý jak ementál. Sofinka evidentně bude dobrá režisérka, ale psaní by měla přenechat někomu jinému (muži :)).(11.10.2005)

  • KevSpa
    *****

    Když Sophia Coppola v roce 1999 natočila svůj první celovečerní film, drama Smrt panen, byl to příslib, že se zrodila nová režisérská osobnost s citem pro strhující komorní příběhy, které dokážou takřka v každém divákovi vyvolat mocné emoce. Trvalo celé čtyři roky, než režisérka natočila svůj další snímek, ale to čekání stálo za to. Ztraceno v překladu je velmi citlivý a krásný snímek, který se vymyká klasickému zaškatulkování, i když by se nabízel žánr romantické komedie. Příběh nás zavede do Japonska, konkrétně do Tokia, které Sophia Coppola vykresluje s neskrývaným obdivem, stejně jako tamní lidi i kulturu. Zaměřuje se však na dva Američany (stárnoucího herce a mladou dívku), kteří se „ztratili“ v dosud nepoznané kultuře a našli k sobě cestu, přestože jsou si věkově vzdálení. Jejich přátelství se postupně rozvíjí a divák je zcela vtažen do jejich nenápadného příběhu, jenž je Sophií Coppolovou bravurně zpracován. Pomalé tempo nechává diváka „vdechovat“ příjemnou atmosféru a prožívat s hrdiny jejich sžívání se s novou kulturou i se sebou samými. Díky úchvatným hereckým výkonům obou představitelů to jde velmi snadno. Bill Murray ve své životní roli ukazuje, že není jen skvostným komikem a vy si ho prostě zamilujete a má velká oblíbenkyně Scarlett Johansson opět dokazuje, jak velká herečka z ní roste. Ztraceno v překladu je velmi příjemný, krásný a dojemný snímek, kterým Sophia Coppola potvrdila, že je talentovanou režisérkou. Rodinné geny se zkrátka nezapřou. Musím přiznat, že po druhém zhlédnutí jsem se do tohoto filmu absolutně zamilovala, což se mi nestalo už asi rok a půl (tehdy to bylo Road to Perdition). Je to krásný pocit... akorát teď na Ztraceno v překladu budu muset chodit znovu a znovu. A abych nezapomněla - Bill Murray je bůh!:-)(5.3.2004)

  • - 4-milionový film debutoval na plátnech kin 14. 9. 2003 a během premiérového víkendu diváci zanechali v severoamerických kinech necelý milion dolarů. Ztraceno v překladu se ale v kinech udrželo až do konce března 2004 a celkem vydělalo 44,5 mil. dolarů. (imro)

  • - Francis Ford Coppola přemlouval svou dceru, aby film natočila ve vysokém rozlišení, protože v něm viděl budoucnost. Sofia ale zvolila klasický formát, jelikož měla pocit, že film má díky němu „hlubší romantické cítění“. (HellFire)

  • - Bill Murray slíbil účast na natáčení pouze ústně a byly obavy, jestli se skutečně objeví. Na první natáčecí den se však vzorně dostavil. (don corleone)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace